Úryvky z rozhovoru dětí s Dimashem v SOS vesničce v Astaně 25. 11. 2020
Dimash: Po takových talentovaných dětech je těžké zpívat. Teď si můžeme povídat, mezitím, co se připravuje zařízení. Jestli máte jakékoliv otázky, neváhejte. Pojďte.
Otázka: Je pravda, že jsi se kdysi jmenoval Dinmukhammed?
Dimash: Ano, stále ještě to je moje jméno.
Otázka: Proč ti ale říkají Dimash?
Dimash: To je zkrácená, laskavější verze. Je to také připomínka Dinmukhammeda Konajeva. Znáš ho? Respektovali ho a milovali a začali mu říkat Dimash Achmedovič, ne Dinmukhammed Achmedovič. A stejně tak moje rodina mi říká takto.
Otázka: Máš oblíbenou skladbu?
Dimash: Rád poslouchám jinou hudbu. Mnoho lidí si z nějakého důvodu myslí, že rád poslouchám a zpívám klasickou hudbu. Vlastně miluju rap, rock, jazz, soul, punk, operu. Ale hlavně miluju Luciana Pavarottiho a Michaela Jacksona, jednoho z mých nej zpěváků. Mám také rád rapera Eminema. Znáš ho? A samozřejmě mám rád i hudbu našich kazašských skladatelů. Je tu skladatel Kenes Duisekeev, kterého jsme ztratili během epidemie. Jednou z mých nejoblíbenějších písních je píseň, kterou napsat Kenes Duisekeev. Oblíbeným je Kuat Sheldebaev mezi kazašskými autory, a také Renat Gaisin. Rád poslouchám skutečnou kulturní hudbu, která inspiruje k myšlenkám. Aspoň se snažím. Většina lidí v dnešní době nechce myslet.
Dimash: Člověk by měl vždycky snít o dobrých věcech. A každý sen se určitě splní. Když jsem byl dítě, byl jsem zaneprázdněný svým růstem, učil jsem se hrát na hudební nástroj. Kdybych někomu řekl, že budu umělcem a budu vystupovat na jevišti, těžko by mi to věřili. Protože většina lidí vidí věci jinak než vy. Vy líp znáte svoje schopnosti. Musíte je rozvíjet, musíte na tom pracovat. Proto doufám, že jste nejlepší a chci říct, že s Boží pomocí bude ve vašem životě všechno v pořádku. Jen na sobě pracujte, věřte ve světlou budoucnost, děti.
Dimash: Z velké části to souvisí s vaším prostředím, s lidmi, se kterými žijete. Toho si všimněte pro budoucnost. Můžeme o tom trochu diskutovat, protože bohužel hodně lidí pojem přátelství nechápe správně. Je to, jako byste se jen bavili s některými lidmi, je to zábavné, vtipné a oni vypadají jako zajímaví lidé. Ale možná vás nemilují z celého srdce tak, jako milujete vy je. Dobří lidé umí ocenit pocity druhých a chovat se ke svým bližním s láskou a úctou. Život je jiný. To je třeba si vždy zapamatovat. Je důležité nezapomenout na pocit uznání pro ostatní, jinak začnete být se sebou spokojení. Tomu je třeba zabránit. Když se vám samotným zdáte příliš velcí, získáte reputaci, která ovlivní vaši práci, vaši kariéru. Může se to stát každému, nejen zpěvákům.
Dimash: Bohužel, jsou chvíle, jako je tato (hovoří o technických problémech během vystoupení). Jsem vděčný svému příteli, hudebnímu režisérovi, zvukovému manažerovi Erlanovi Bekchurinovi. Můj přítel udělal všechno pro to, aby získal skvělou akustiku. Problémy se vyřešily.
Odezva z publika: Tvůj první koncert Bastau byl úžasný.
Dimash: Děkuji.
Otázka: Změnil jsi se s popularitou?
Dimash: Asi je všechno jinak. Někdy se ptám svých přátel: „Všímáš si, že jsem se změnil?“ Protože takové věci jsou lépe vidět zvenku. A oni říkají: „Ne, nevšimli jsme si toho.“ Nevím, možná lžou. 🙂 Z první vlny mé popularity, před pěti lety po Slovanském Bazaru a potom o dva roky později, po Singer 2017, jsem necítil nic zvláštního, co by mě změnilo. A ve skutečnosti žiju nejobyčejnějším životem. Samozřejmě došlo k určitým změnám ve finančním smyslu. Začal jsem vydělávat víc, ale podle mě musíte také víc investovat do své kreativity. Chtěl jsem rozšířit své obzory. Všichni jsme lidé, všichni děláme chyby. Všichni však chceme něco nové, všichni velký úspěch. I já to chci a ty to chceš také, chce to každý. Takže bych neřekl, že jsem se nějak změnil.
Otázka: Podpořili tě fanoušci, když jsi ztratil hlas?
Dimash: Nic takového se nikdy nestalo.
Otázka: A podpořili by tě, kdyby se to stalo? Co si myslíš?
Dimash: Doufám, že by mě podpořili.
Otázka: Jak jsi na tom s čínštinou?
Dimash: Teď vůbec ne. Pamatuju si čínsky jen: dobrý den, děkuji, Bruce Lee, Jackie Chan a Dimashi.
Otázka: Mluvíš francouzky? Vystupoval jsi už ve Francii?
Dimash: Neumím francouzsky.
Otázka: Proč to píší na internetu?
Dimash: Na internetu toho píší…. Francouzky jen zpívám. A ano, zpíval jsem píseň SOS na francouzském televizním kanálu.
Otázka: Do jakého rodu patříš?
Dimash: Jméno mého rodu? Nebudu ho tady teď říkat. Protože v kruhu přátel, kde se lidé navzájem znají, to je jedna věc. Teď se ale změnila funkce toho pojmenování, určování stavu. Teď každý chápe důležitost toho, že to nebudu zdůrazňovat. V minulosti to byl důležitý aspekt kazašské životní filozofie, stejně jako vědomosti o našich sedmi předcích. Teď však není důležité zdůrazňovat příslušnost k nějakému klanu, izolovat a oddělovat. Kdyby nás bylo nejméně 200 milionů, tak možná. Ale je nás velmi málo, jen 12 milionu na světě – je to divné. Ať jméno rodu, do kterého patřím, zůstane tajné. Jsem Kazach a to je podstatné.
Dimash: Podpora mých příznivců mě velmi potěšila. V té chvíli jsem se cítil tak zle. Měl jsem čtyřiceti stupňovou horečku, moje hrdlo bylo opuchlé. Jsou takové chvíle. Ale celkově to byl dobrý večer, další příležitost potkat se s publikem, která mě potěšila. Jak se říká, dokonalost nemá žádné hranice a všichni toužíme po něčem podle naší povahy, chceme jít dál, aby byl další koncert lepší, než ten předešlý. Takové okamžiky nás posilují, ale takové myšlenky nás unavují. Ale nemůžu být hrdý ani na jedno moje vystoupení, protože se nemám zač chválit. Hned jak skončím svoji kariéru, můžu povědět něco o tom, co jsem dělal, když jsem byl mladý.
Otázka: Sledoval jsi na Youtube reakce na tvé vystoupení?
Dimash: Svého času to pro mne bylo zajímavé a chodil jsem na Youtube často, sledoval jsem to, protože pro mě bylo důležité vidět reakce lidé na mé výkony. Pak jsem však přestal, protože když moc chválí, v určitém bodě začnu věřit. V každém případě jsme všichni lidé, bez ohledu na to, jak tě tvoji učitelé připraví, bez ohledu na to, jak učí. A v určitém okamžiku začnete věčit, že jste dobří. Velmi dobří. :)) V takových chvílích si jen musíte uvědomit, protože tak to je, že máte ještě mezery, jak hudební, tak profesionální. A musíte je vyplnit. Pokud jste skutečný profesionál, jste zaměstnaný vyplňováním mezer v profesi. A pokud vás to znepokojuje, nebudete až do konce dní trpět kvůli bludům o velikosti a hvězdné horečce. Ten, kdo to odmítá bude vědět, že to nezvládl na 100% všech svých schopností. Dokonalosti se meze nekladou. Takže teď jsem jednoduše vděčný všem, kteří reagují na moje videa. Jsem velmi spokojený, ale dřív jsem je navštěvoval častěji. Nyní se dívám mnohem méně, nebo se nedívám vůbec, protože teď jsem plně ponořený do tvořivosti.
Překlad do slovenštiny: Gyöngyhajú Lány