Den za dnem se pomalu vleče,
odvahu vyjádřit pocity mi kdosi vzal.
Zářící mezi tisíci hvězd,
co je ten dar, který mi osud dal?
Pojď ke mně, má krásko,
ty jsi mou duši rozehřála
jako světlo z ráje.
Kdo jsi?
Chci, abys mi štěstí dala
a tvoje ruka má je.
Má květinko, jen s tebou je svět lepší,
má květinko, jen s tebou je svět lepší!
Večer začne, když měsíc stoupá na oblohu,
ale jen ty se vyrovnáš té nadpozemské kráse.
Tvůj obraz navždy zaplnil mou hlavu,
tvé krásné oči budu hledat stále, zdá se.
Pojď ke mně, má krásko,
ty ses dotkla mé duše,
jako světlo z ráje.
Kdo jsi?
Chci, abys mi štěstí dala
a tvoje ruka má je.
