Láska jako nekonečná řeka

Dne 4. června zveřejnil Dimash na svém YT kanále nahrávku instrumentální skladby Řeka lásky (River of love). O tom, jak vznikla, si můžete přečíst v tomto článku z Dimash News.

V posluchačích vyvolává skladba různé pocity. Někdo má pocit, že je to prostě příjemný relax, někdo se jejích tónů nemůže nabažit, někdo se soustředí na virtuózní hru milovaného umělce na dombru, někdo se cítí obklopen svěžími proudy chladivé řeky v parném létě, někomu se zdá, že vidí před očima nějaký krásný příběh, film, ubíhající krajinu… A když se ozve Dimashův hlas, který začíná sopránem, přeskočí ještě o oktávu výše a přejde do rozloženého akordu jako by hrála harfa, je to jako milostný vzdech. Těžko říct, zda je to vzdech, který zpívá o lásce k Bohu, hudbě, anebo o lásce k řece, přírodě, nebo lásce k ženě, lidem? Cítíme dotek Vesmíru a chceme, aby ten zpěv trval věčně.

Moravský rodák, teolog, arabista a cestovatel Alois Musil popisuje příhodu, která se mu přihodila, když pobýval s beduíny v poušti:

„Jednou jsme se obdivovali v pískové poušti an-Nafúd překrásnému východu slunce. Bylo po dešti. Narůžovělý písek se leskl, jako by byl uměle urovnán. Keře gaza svítily mladičkou zelení, modroučká obloha byla čistě umyta, ptáčci zpívali a dlouhé, teninké paprsky mladého slunce nás něžně objímaly, ba líbaly. Bylo mi jako v chrámu, v němž hlaholilo ze srdcí vděčného lidu: „Bože, chválíme Tebe!“ Můj druh Názil asi cítil podobně, neboť šeptal: “Alláhu akbar, veliký jsi, Bože; Alláhu akbar, veliký jsi, Bože.“

Chtěl jsem využít jeho zbožné nálady, ptal jsem se ho rovněž šeptem: „Odkud víš, Názile, že je Bůh?“ Mlčel. „V dobrém se ptám, odkud víš, že je Alláh? Což jsi ho viděl?“ Po delším naléhání a chvíli tichého přemýšlení Názil odpověděl otázkou:

„Co vidíš, Múso, v písku přede mnou?“ 
„Stopy“.
„Čí stopy?“
Prohlédnuv si čerstvé stopy lépe, odpověděl jsem: “Stopy pštrosa.“
„Viděl jsi někdy pštrosa v tomto an -Nafúdu?“ 
„Neviděl.“
„Odkud víš, že je v něm pštros?“
„Tyto čerstvé stopy mě to povídají.“ 
„Div divoucí, tyto stopy, kterých tu včera nebylo a které nejbližší vítr zahladí, ti povídají, že je v tomto an-Nafúdu pštros, a stopy Alláhovy ti nepovídají, že je na tomto světě Alláh?“ 
„Kde jsou stopy Alláhovy?“ 
„Ty Múso, se ptáš mě, Názila, kde jsou stopy Boží? Pohleď vpravo, pohleď vlevo, podívej se vpřed, podívej se vzad, pozoruj stopy Boží a netrap mne, Názila, otázkami, odkud vím, že je Bůh.“

Renat Gaissin uviděl stopy Boží, když pohlédl z letadla na velikou řeku a svou vzpomínku uložil do krásné melodie. A Dimash? Dokáže odhalit podstatu myšlenky písně a ještě ji zesílit svým provedením. Pokaždé překvapí – nejen tím, jak hraje a zpívá, ale i svou schopností do každého tónu vložit hluboké emoce. Ať je vyjádří zpěvem nebo třeba tím, že rozechvěje pouhé dvě struny kazašské dombry, jako to udělal v písni Řeka lásky.

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 × 5 =