Vzpomínky herečky a umělkyně Nadi (Nadia Yatsenko), která byla Dimashovým partnerem při natáčení krásného klipu o nenaplněné lásce…
Před nějakým časem se na Instagramu Anny Oboyanské mihnul obraz známý fanouškům Dimashovy tvorby, který byl malován hlavní postavou klipu „Akkuym“.
Anna se poté zmínila, že se plátno nachází u její sestry a zveřejnila krátké video ze zákulisí.
Podrobnosti o obrazu a o procesu natáčení se dozvíme ze vzpomínek herečky a výtvarnice Nadi, která byla Dimashovou partnerkou při natáčení klipu a jedním z autorů obrazu:
Moje účast na natáčení videoklipu Akkuym se dá nazvat šťastnou náhodou: na Facebooku se objevil inzerát, že se hledá dívka určitého typu pro natáčení videoklipu, a můj přítel mě pod tímto příspěvkem uvedl. (Mám východní kořeny: z matčiny strany pocházím z Burjatska a můj otec je Ukrajinec.) Okamžitě jsem byla kontaktována a pozvána na schůzku s režisérem. A velmi zábavné bylo zjištění, že bych měla hrát malířku, neboť v životě hodně maluji. Myslím, že to byl jeden z pádných argumentů, díky kterému jsem byla pro roli schválena.
Scéna, kde jsme s Dimashem malovali společně, byla úplně první. Vlastně proto jsme se při ní blíže seznámili. Samozřejmě jsme se předtím viděli v šatně, ale samotná interakce začala až při natáčení této scény.
Nemusela jsem ho učit kreslit. Dimash je velmi iniciativní, a tak vzal odvážně štětec a začal malovat oblohu. Vedla jsem ho jen mírně. Bylo to skvělé! Našli jsme společný jazyk a proces natáčení proběhl rychle a snadno.
Nyní aktivně rozvíjím svou uměleckou kariéru, protože kreslím od dětství, a to je přesně to, co mi dává největší potěšení v životě. V klipu však, kromě obrazu s labutěmi, nejsou žádné moje obrazy. Další umělkyně pomohla týmu s rekvizitami, bohužel si nepamatuji její jméno.
Před začátkem natáčení jsem díky YouTube věděla, kdo je Dimash. Opravdu obdivuji sílu jeho hlasu! Chápu, že kromě samotného přirozeného talentu, je to také hodně práce na sobě. To je něco úžasného! Je příjemné si uvědomit, že ve světě, který je dnes náchylnější k úpadku a primitivismu než kdykoli předtím, existuje místo pro talentované lidi, kteří jsou oceňováni. To je inspirativní.
K obrazu neexistovaly žádné předběžné skici. Režisér mi před začátkem natáčení jasně vysvětlil, jak by měl obraz vypadat, a ukázal mi obrázek labutí ve správné pozici, kdy jejich krky tvoří srdce. Nepřišlo mi to nijak složité pro realizaci, takže jsme se rozhodli, že nebudeme dělat žádné náčrty. To vše ovlivnilo obraz jako celek. Pro Dimashe byla role ještě komplikovaná tím, že se v některých scénách musel trefit do hudby. Ale zvládal to dokonale.
V průběhu práce mi Dimash připadal jako otevřený a přátelský člověk, který má svou práci rád a baví ho. Velmi mě překvapilo, když jednou během polední přestávky zazpíval píseň v ukrajinštině!
Zajímalo ho, jak dlouho maluji a proč to dělám. Vyprávěl mi o své hudební cestě, o svých studiích. Celkově si vzpomínám, že jsem byla ohromena tím, kolik času věnuje hudbě, jak moc studuje a tvrdě pracuje.
Setkala jsem se také s jeho otcem Kanatem. Během natáčení pečlivě sledoval proces. Hodně jsem s ním mluvila, když jsme natáčeli scénu u stojanu. Ptal se mě, jestli opravdu maluji, jestli studuji, jak na takové natáčení reaguje můj muž. Na oplátku mě zajímalo, jak on a jeho syn dosáhli tvůrčích úspěchů, jak se Dimash vzdělával atd. Svého syna velmi miluje a podporuje. Kanat mi připadal jako otevřený a příjemný člověk s širokým pohledem na život.
Vzpomínám si na vřelou atmosféru při natáčení, přestože jsme natáčeli v noci a navíc v zimě. Velkou podporu mi poskytly Anna a Káťa Oboyanské, za což jsem jim velmi vděčná. Filmový štáb promyslel každý detail, takže se neplýtvalo časem. Kluci pracovali velmi profesionálně a každý z nich znal zjevně svou práci. Kromě toho na místě po celou dobu panovala příjemná a uvolněná atmosféra a Dimash nám často zpíval a bavil nás.
Dimash je velmi talentovaný a jako partner při natáčení mohu říci, že je snadné a příjemné s ním pracovat, velmi dobře cítí kameru. Když se zapnula kamera, Dimash se okamžitě vžil do role. Pro herce je důležité myslet prostorově a obrazově, představovat si, jak vypadá v záběru, vědět, jaký úhel zaujmout, jak dopadá světlo, kam natočit hlavu, jak posouvat svůj pohled atd.
Během scény, kdy jsme s Dimashem seděli na podlaze u lustru, se stala zvláštní věc. Podle děje jsme k sobě byli otočeni zády a v určitém okamžiku jsem k němu musela natáhnout ruku. Špatně jsem odhadla vzdálenost a místo plynulého krásného gesta rukou k jeho rameni jsem mu omylem sáhla až na nos a lehce se ho dotkla. Na pozadí dramatického děje to působilo velmi komicky a všechny nás to rozesmálo.
A taky si vzpomínám na scénu, kdy mě Dimash zvedl při tanci. Měla jsem na sobě šaty z hladké látky a neustále jsem mu vyklouzávala z rukou. Tento záběr od nás vyžadoval asi největší úsilí, ale podařilo se.
Pro mě byly nejtěžší taneční scény, protože jsem velmi špatná tanečnice a byla jsem z toho velmi nervózní. Dimash však situaci zachránil. Naštěstí je mnohem lepší tanečník než já.
Z neočekávaných věcí bych uvedla lokaci. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kde budeme natáčet. Jde o to, že ve své duši mám slabost pro starobylou architekturu a starožitnosti. Když jsem se dozvěděla, že budeme natáčet v prostorách Malé opery, byla jsem mile překvapená!
Dimash a já jsme zanechali své podpisy na obraze, který se objevil ve videu. Pravděpodobně se zdá neúplný, protože po natáčení nebyl čas ho dokončit, ale to je jeho vlastnost. V každém případě má obraz již svou jedinečnou provenienci (historii, původ), která mu ve spojení s čitelnou symbolikou dodává nezaměnitelnou hodnotu.
Mým nejvýraznějším hereckým zážitkem bylo natáčení Dimashova videoklipu.
Před několika měsíci jsem se rozhodla opustit herectví a modeling. Bylo pro mě těžké skloubit jedno s druhým a uvědomila jsem si, že pokud chci něčeho dosáhnout, musím si stanovit priority a věnovat se tomu, co mám nejraději. Jsem šťastná, že se konečně plně realizuji jako umělec.
V současné době kreslím technikou inkart a grisaille, k čemuž používám linery a černý akvarel. Ke grafice jsem se dostala poté, co jsem si uvědomila, že malba není mým plastickým jazykem. Ráda pracuji v achromatické škále, která má své kouzlo, podobně jako černobílá fotografie. Zatím si utvářím svůj styl a objevuji témata, která bych ráda odhalila ve svém umění.
Zdroj: DearsDimash EurasianFanClub