Rozhovor pro kazašskou TV (červen 2019) 1. část

Před prvním koncertem Dimashe Qudaibergena turné Arnau, který se konal l Astaně (dnes Nursultan) 19. června 2019, měl Dimash poměrně dlouhý rozhovor pro kazašskou národní televizi s velmi příjemnou a moudrou moderátorkou Danou Nurzigit. Dimash mluvil kazašsky, a proto se jistě cítil uvolněně, protože mohl skutečně přesně vyjádřit své pocity a myšlenky.

M: Dobrý večer, drazí posluchači. Tato kresba v mých rukách se na první pohled může zdát jako čmáranice dítěte. Ale podívejte se blíže. Tohle je vstupenka k velkému snu. Tohle je zpěvák, který získal nejen kazašský lid pomocí svého umění, ale celý svět. Jeho hlasový rozsah, v hudební terminologii, obsahuje 5-6 oktáv. Dnešním hostem je Dimash Kudaibergen!

D: Dobrý večer!

M: Vítej, můj drahý!

D: Myslím, že jste mě přechválila.

M: Rádi vás zde vidíme.

D: Děkuji mnohokrát!

M: Nejdříve bych chtěla říci, že když jsem připravovala tento rozhovor jsem si všimla, že jste nedal rozhovor, žádné domácí televizi celé tři roky.

D: To je pravda.

M:Souhlasil jste, že jej dáte nám.

D: Ano.

M: To znamená, že máte ke Kazašské Národní TV speciální vztah?

D: Samozřejmě. Důvod, proč jsem za tu dobu neposkytl žádné rozhovory, byl ten, že jsem byl dlouho v zahraničí. Právě včera jste se vrátil z Minsku. Byl jsem tam na zahajovacím ceremoniálu II. Evropských her.

M: Viděla jsem to na vaší stránce a na stránce Anny Netrebko. Byl jste na pódiu a Igor za pódiem vysvětloval Anně Netrebko, „Tohle je moje píseň. Nedávno jsem ji napsal.“ A pak někdo napsal Anně Netrebko, „Co si myslíte o Dimashovi?“. A Anna Netrebko napsala „Unikátní hlas, talent.“ Hned jsem si vzpomněla, že jste jednou napsal, že Anna Netrebko je jeden z vašich idolů.

D: Ano, samozřejmě. Anna Netrebko, kromě toho, že je umělkyně, má také velmi silného ducha. Když jsem ji viděl na pódiu, nesmírně jsem se jí obdivoval. Měl jsem dětský sen… „Kéž bych mohl být na tom stejném pódiu jako je ona“. Když mluvíme o snech. Tohle všechno je také můj sen.

M: Ukázal jste tehdy rodičům, že máte takové sny? Konec konců, toto všechno se splnilo!

D: Ano, splnilo..

M: Máte „Dimash“ CD (album). Za 37 vteřin se stalo platinovým!

D: Díky Alláhovi.

M: Ano, máte Fan kluby ve 120 zemích! To je dombra. Tohle jsou hudební.. potřebné pro zpívání.. zesilovače (přijímače). Nástroje, které jsou na pódiu. Tohle je kazeta, že?

D: Ano, tohle je stereo. A tohle jsou zvukové zesilovače. Tohle je zesilovač kytary. Tomuto se říká „předzesilovač“. A tohle jsem já, když jsem byl dítě.

M: Haha, to jste vy. Toto je Dimash.

D: Pokud se nepletu, to jsem maloval, když mi bylo 3-4 roky. V té době jsem opravdu miloval kreslení hudebních nástrojů, pódia a jak stojím na pódiu.

M: Dnes, psychologové a osobní koučové nám říkají, že si máme udělat seznam cílů a myšlenkovou mapu. Tohle Dimash udělal ve 3 letech. Proto dnes dobývá velké pódia. Jeden z těchto snů je zachován v archivech. Pojďme se na to podívat.

D: Moje sny jsou nekonečné. Ale mám-li mluvit o svém nejdůležitějším snu… Můj sen je, že lidé v mé zemi budou žít v míru, bohatí svým věděním. A že budu kazašskému lidu k tomu napomáhat, že se stanu dobrým občanem, který bude mít pozitivní vliv na kazašský lid. Tohle je můj hlavní sen.

M: Bravo! Je tu osoba, která je tvým vzorem, která ti dala příklad a navedla tě na cestu k dosažení tvého snu?

D: Všichni vědci, básníci, spisovatelé kazašského lidu, kteří nějak přispěli a ovlivnili naši zemi. Beru si příklad z básníků, spisovatelů, ze skvělých lidí. Jeden z nich Abai Kunanbajev a dvě hrdinky kazašského lidu, Alija a Manšuk, z nich si beru příklad. Protože Abai Kunanbajev, si přál přinést alespoň malý příspěvek, a napsal knihu Kniha slov aby lidé mohli přijmout, co potřebují a nechali být, co nepotřebují. A Alija a Manšuk nám daly život v míru, i přesto, že žily pouze 20 let, dokázaly nás ovlivnit. Jsem jim za to neskutečně vděčný.

M: (Ah! [červenání se z obdivu] ) To je kluk, že? Vypadá jako hodný kluk. Dimashi, ve velkých soutěžích jste byl jako ledoborec, který jimi prorazil. Během posledních tří let jste byl v Londýně, Moskvě, Číně a ve významné soutěži v USA. Ale i teď pořád vidím toho skromného Dimashe, jakého jsem viděla před 2 – 3 roky.

D: Děkuji.

M: Vy jste jednou řekl, že vaše profese vyžaduje vytrvat být sám sebou. Ptal jste se někdy sám sebe „Jak se změnil můj život? Jak jsem se já změnil?“

D: Samozřejmě, ptám se na tuto otázku každý den. Skvělý vědec Omar Khayyam řekl moudrá slova. Četl jsem tento citát v ruštině. „Nezáviďte těm, kteří jsou šťastní a zdraví. Konec konců, jak Slunce zapadne, tak zase vyjde…“ A proto, v tento moment, ať se vám děje cokoliv sebevíc zajímavého, stejně to má jen dočasné trvání. Jednoho dne také opustím pódium a budu sedět s diváky. A když s nimi budu sedět, budou to bratři, se kterými jsem nějak spojen, se kterými jsem byl spojen dříve nebo i diváci, které neznám, chci, aby se mou jednali vřele, abych se jim mohl podívat do očí.

M: A pomůže vám tento pohled dostat se na piedestal?

D: K tomu, abych se dostal na piedestal, nejdříve musí pomoci náš Stvořitel. Pak moji rodiče, kteří mě vždy podporovali, každé mé předsevzetí. Každý člověk má učitele, od kterého se učí v duchovním nebo v profesionálním směru. Můj učitel a můj vzor je za prvé můj otec a pak moje matka. A pak je zde ještě zcela mimořádný člověk, který byl můj vzor od dětství. Vzpomínám, v roce 1999 nebo 2000, když jsem měl 4 – 5 let, to byla dětská škola, která byla založená vedle Hudební školy Achmeta Žubanova, kde jsem studoval. Když jsem měl 4 – 5 let, přišel jsem do této školy poprvé a zapsal se ke studiu. A v prvním roce jsem vystoupil na pódiu. A moderátor mě představil: „Před vámi stojí budoucí Marat Ajtimov!“ Když jsem byl dítě, vídal jsem pana Marata u nás doma. Tehdy byl velmi mladý a tvůrčí. Od dětství jsem snil o studiu ve třídě pana Marata. Pro mě Marat není jen osoba, která rozšířila moje profesionální vzdělání, učil mě také o životě a o umění. Nedávno jsem navštívil Aktobe. Šel jsem do jeho třídy, kde jsme spolu cvičili zpěv. Nyní cvičím zpěv se zahraničním učitelem. Ale před ním se tak nebojím. Před panem Maratem jsem velmi nervózní. Nevím proč, ale jeho názor má pro mě velkou váhu.

M: Dimashi, chci se zeptat na váš hudební vkus. Samozřejmě, oba dobře víme, jaké je to být v kazašském showbyznysu. Dobře známe povšechný vkus, co se líbí veřejnosti. Mezi tím, vy znovu vyčníváte, zvolil jste úplně odlišný hudební směr. Tohle nejsou svatební písně, zábavné písně, utěšující písně s chórem, ale vynikající kompozice v komplexní formě. Váše originální směřování (styl, žánr) je zřejmé. Ale byl váš původní plán, jak získat své místo ve showbyznysu, a to i ve světovém, pomocí účasti v soutěžích? Nebo byl váš původní plán jít zpět sem a pracovat s ostatními umělci v Kazachstánu?

D: Víte, můj lid má přísloví: „Muž beze snu je slavík bez lesa“. To, že byly naplněny mé dětské sny a cíle je nejspíše dílo Alláha. Ale hudební směr, který se mi líbí, je nějak odlišný. Nemůžu být zařazený do pop žánru ani k opernímu žánru. Protože já jsem se vydal směrem k neo-classic, crossover hudbě. Testuji sám sebe v tomto žánru. Je velmi těžké se stát slavným pomocí těchto písní. Velmi obtížné… Tento směr zvolili Whitney Houston, Freddie Mercury, Celine Dion. Vyžaduje to velký trh. Je velmi těžké vstoupit na tento trh. Ale nechci toto své zaměření měnit. Protože .. Ray Bradbury má nádherný citát: „Když je ti 17, zdá se ti, že víš všechno. Když je ti 27 a zdá se ti, že víš všechno, je ti stále ještě 17“. Proto v budoucnu, za dalších deset let, bych neměl být stejný Dimash, jako jsem dnes. Každý rok musím tvrdě pracovat na tom, abych vylepšil své dovednosti. Po více, než 20 let jsem studoval v hudebních školách. Nyní je mi 25 let.

M: Budu opakovat vaše vlastní slova. Poté, co jste se vrátil ze Slovanského bazaru jste řekl „Vytvářím si vlastní strukturu a vlastní strategii..“ a prohlásil jste „.. „a pak ji prezentuji.“

D: Ano, to je…. taková věc, jako „hudební produkce“. Písně v mém repertoáru, kompozice mých písní, začátek – podtón a dynamika – střední část a zakončení – vyvrcholení, tohle vše si vytvářím sám. Pokud píseň vyžaduje v prostřední části hlavní zvukovou linku, také ji sám složím. A můj přítel, aranžér, můj úžasný aga (bratr), chci moc poděkovat mému Jerlanu Bekčurinovi, tento chlapík vždy všechno udělá přesně tak, jak jsem si představoval. Vyžaduje to úžasné schopnosti.

M: Dimashi, začít s malým rozsahem hlasu a zvýšit ho na 4 – 5 oktáv, takže rozšířit vaše rozpětí…je to dar přírody, svalů v hrtanu nebo každodenní práce jako v posilovně? Odhalte tajemství tohoto zázraku, této magie. Mnoho lidí říká, že je to 1% talentu a 99% tvrdé práce. Skrz tuto práci se člověk zlepšuje a roste.

D: Především je to příroda. A my bychom měli zlepšovat talent, co nám Alláh svěřil, cvičit každý den nebo během dne. Tohle je velký sport.

M: Ale ne každý je schopný zvýšit rozsah jeho hlasu o 3 oktávy, když bude chtít. Bylo pro vás novinka, že jste zvýšil rozsah na 3 oktávy nebo zlepšil na 4 oktávy, byl zde moment, kdy jste si pomyslel „Dneska jsem dosáhl dalšího vrcholu, vyšplhal vyšší vrchol“, nebo jednoho dne jste si uvědomil, že máte rozsah 4 oktávy?

D: Ne, to je… Samozřejmě, hlas je dán přírodou. A také je to výsledek cvičení, můžete na tom pracovat (nejspíš myšleno dosáhnout 4 oktáv), se zkušenostmi, okolo 3 tónů více, 3 tóny ve výškách a 3 tóny v hloubkách.

M: A znovu, škola Marata Ajtimova.

D: Samozřejmě.

M: Tak tohle je výsedek práce kazašské školy, že?

D: Samozřejmě.

M: Jaká je vaše nejnižší nota?

D: Nepamatuji si to přesně, pokaždé je to jinak.

M: Pokaždé je to jinak. A co nejvyšší nota?

D: Pokaždé je to jinak.

M: Takže je to tajemství!

D: Tajemství. Přeji si, aby lidé nemluvili o tom, jaký mám hlasový rozsah 6 oktáv, 5 oktáv.. Přál bych si, aby tomu nevěnovali příliš velkou pozornost. Hlas je jen můj nástroj. Můj hlavní cíl je vytáhnout lidi ze všedního života a přenést je pomocí své hudby do světa fantasie.

M: Dimashi, Al-Farabi řekl, že hudba je čistá matematika. V zásadě, vy připravujete strategii na velké soutěže, jako skutečný velitel nebo jako velmistr, který jde do velkých soutěží a přicházíte s dobrou znalostí svých protivníků. Musíte znát jejich slabiny.

D: Určitě.

M: Ve které části je můžete porazit. Nebo přicházíte poznat své vlastní slabiny. Než jste šel na Slovanský bazar, musel jste znát všechny písně všech chlapců a dívek, kteří byli ve Vitebsku.

D: Ano. „Pokud půjdu na pódium po něm, měl bych ukázat tuto stránku.“

M: Jak jste řekl. „Ve správný okamžik bych měl ukázat tu nejbrilantnější stránku svého hlasu“. Konec konců, „diamant se netřpytí bez Slunce“, to je stejné. Co byste řekl mladým lidem, kteří se chtějí zúčastnit takových soutěží? Jak se na ně připravit? Existuje koncept „vokálního tréninku“ [položení/umístnění hlasu]. Je potřeba trénovat svůj hlas.

D: Ano. Obecně, každý zpěvák, před tím, než jde do soutěže nebo zpěvák, který má vystoupit na pódiu, by se měl sám sebe zeptat „Jsem hoden jít do této soutěže v zastoupení mé země nebo předvést vystoupení na velkém pódiu ve své zemi?“ Pokud se člověk sám sebe ptá na tyto otázky, je to první krok vpřed. Slavný operní zpěvák Luciano Pavarotti, největší tenor ve světě, do konce svého života, do 70 let trénoval se svým učitelem. Potřebujeme někoho, kdo nás poslouchá. Člověk – zpěvák se nikdy neslyší správně, nikdy. Jeho hlas mu vždy zní pěkně.

M: Kolik hodin denně cvičíte?

D: 3 hodiny.

M: Kdo vás poslouchá?

D: V Číně je to učitel. Tento muž trénuje velké hvězdy v Asii a Evropě. Zkouším s ním. Ale pokud není dostatek času, hraji na pianu a trénuji sám.

M: Slavný azerbajdžánský zpěvák Polad Bülbüloğlu na soutěži Slovanský bazar vám předal cenu a řekl: “Tento muž z Kazachstánu je unikátní. Má téměř tři hlasy v jednom: dobrý nízký, průměrný normální a altino. To je velmi vzácný hlas. A používá všechny tři hlasy zcela profesionálně. Bez pochyb, vidíme budoucí hvězdu“. Bylo to v 2015. Polat Bülbüloğlu, když zpívá slavné azerbajdžánské folkové písně, také může dosáhnout vysokých a nízkých, hlubokých a jemných tónů a zpívá jako slavík. Žádné překvapení, že říkáme Bulbul [slavík]!

D: Ano.

M: Ještě jednu otázku. Tréning taekwonda nebo plavání, které jste dělal, vám pravděpodobně pomohlo vyvinout plíce, které používáte k potřebným technikám výcviku hlasu?

D: Samozřejmě. V dospívání, po dobu 3 – 4 let, pokud se nepletu, jsem dělal taekwondo. Skoro jsem dosáhl červeného pásu…ale pro nedostatek času… Tehdy jsem měl volbu: taekwondo nebo..

M: Sport nebo hudbu.

D: Ano. Protože jsem neměl čas. A navíc se začaly projevovat vady v mých vnitřních orgánech.

M: Vaše zdraví začalo selhávat.

D: Ano. Potom jsem přestal cvičit. A pokud se nepletu, plaval jsem 5 let. Miluji plavání. Dosud, v každé zemi, v každém městě, v hotelu, kde jsem, jdu do bazénu a tímto způsobem se cvičím. Protože hlasivky jsou čistý sport. Čistý sport, čistá matematika. Když vytvoříte zvuk a pošlete ho na bránici… obrovský hurikán vytryskne z bránice… existuje věc, jako „hrudní rezonátor“ maska, rezonátor v ústech, v hlavě… na čele. Měli byste to stlačit silou do tohoto rezonátoru. Mělo by se to stát takovou pumpou. Ano. To je skutečně… například když děláme chemický proces tak víme, že to jde nahoru (vzduch). Stejným způsobem dech stoupá, vzduch stoupá, ale ramena nesmí stoupat. Má to své vlastní zákony.

A potřebujete trénovat každý den s použitím těchto svalů.

Překlad rozhovoru: Zinitaxo Zinitaxo

Druhou část rozhovoru najdete zde.

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3 × two =