Rozhovor pro kazašskou TV (červen 2019) 2. část

První část rozhovoru najdete zde.

M: Pojďme se podívat na světovou hudební scénu. Vy jste byl mimo naši zemi. Objevil jste se v programu „Singer“. Vystoupil jste jako první. Změnil jste vědomí a mysl posluchačů a vaše vystoupení bylo takové, že na to nikdo nezapomene. Doopravdy, jako ledoborec jste vstoupil do dění s ohromující silou. A teď na vás tento stroj také začíná působit. Světová hudební scéna … Co s vámi udělala?

D: Program „Singer“ je pro mě zvláštním obdobím. Je to nezapomenutelný čas. Když jsem měl jít na pódium v první den soutěže, velmi jsem se připravoval. Byl jsem velmi nervózní. Protože tohle bylo poprvé, když jsem měl 2 miliardy posluchačů. Když řekli „zpěvák z Kazachstánu“… Jaký zpěvák? Zpěvák na takové a takové úrovni, abych byl hoden takových slov, byl jsem velmi nervózní. Vydal jsem ze sebe to nejlepší. Pokud se to někomu nelíbilo, prosím, neobviňujte mě, jak se říká! Když jsem dorazil na turné 8, měl jsem velmi oteklé hrdlo, bylo mi opravdu špatně, neměl jsem hlas, nemohl jsem ani mluvit. Zrovna ten den jsem měl jít na scénu soutěže. Dostal jsem injekci, pět injekcí dostal můj krk, můj hlas byl ale kdovíkde. Na druhou stranu tu bylo strašně moc lidí, kteří doufali v to, že mě uvidí. Nějak jsem dokázal předvést hlas, soustředit se na něj, a takto jsem šel na scénu. Ale když jsem zpíval, navzdory tomu že to bolelo, můj hlas se objevil a zpíval čistě. I když jsem nemohl mluvit, hlas se objevil, ale když jsem odešel z pódia, zase se ztratil. Věřím, že to byla všemohoucí síla Alláhova.

M: Pak začaly přicházet četné smlouvy. „Podepište smlouvu“, „Dimashi. Dimaxi“, lidé vás začali zbožňovat. Neříkal sis „Co bych měl teď udělat? Takže takhle to funguje?“

D: Myslím, že je těžké slovy popsat mé tehdejší pocity. Protože 21. ledna se program začal vysílat. Během jednoho až dvou dnů na čínském Instagramu, na sociálních sítích v několika dnech, dosáhl počet shlédnutí 600 milionů. Vůbec jsem to nemohl pochopit. Když jsem následující den vstal, manažerka ke mně přišla a začala se slovy „Dimashi, gratuluji, skvělé“! Myslel jsem, že trochu přehání a nevěnoval jsem tomu pozornost. Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože jsem byl zaneprázdněný přípravou na další kola soutěže. Pak v rámci programu Singer bylo naplánované další točení dokumentárních videí. Měli jsme jít procházkou kolem tržnice.

M: Zpěvák Dimash na tržišti …

D: Ano.

M: Netušil, že se stal slavným.

D: Když jsem vyšel ze dveří, ukázalo se, že je tam ochranka. Takoví velcí chlapi. „K čemu jsou třeba?“ Nešlo mi to do hlavy. Přemýšlel jsem, díval jsem se na strážce. Oni také přemýšleli a dívali se na mě. Jak jsme se tak na sebe dívali, byli jsme zmatení. Když jsme se dostali z auta, nějaké ženy se rozběhly, začaly mě poznávat, když mě lidé obklopili, nazapomenu na obličej první osoby, která mě poznala.

M: Pořád si ji pamatujete.

D: Stále si ji pamatuji. Byl jsem vyděšený: „Udělal jsem něco špatně?“

M: První Dears.

D: Ano. Pak, když mě lidé obklopili a zahrnuli mě svými přáními všeho dobrého, pomyslel jsem si, „Ach, něco se muselo stát“. „Čím jsem si to zasloužil?“

M: Ano. Pak přišly každodenní zkoušky, každodenní život v Singer soutěži.

D: Když jsem jednou přišel domů ze zkoušky, vzpomínám si, manažerka, která byla se mnou, mluvila do telefonu a vytřeštila oči. Řekla, „Dobře, dobře, dobře!“ a potom položila telefon. Já jsem seděl a nevěnoval tomu pozornost. Přemýšlel jsem „jak je možné, že mě poznávají lidé ze zahraničí“. Toulal jsem se, ztracený v myšlenkách. „Dimaxi“, řekla, „máme tady setkání s Jackie Chanem“ řekla. Já jsem řekl „Och, dobře“ a seděl jsem dál. Vůbec jsem si neuvědomil, co předtím řekla. Naráz jsem se zeptal „Cože?!“. Ano. Díval jsem se jí do obličeje, říkal “OK, OK” a pak jen seděl jak teď. Asi 10 vteřin… Nemohl jsem pochopit, co říkala. A pak najednou „Co?!“. Trvalo mi 10 sekund, než mi došla její slova. Už od dětství jsem snil, že ho jednou uvidím, že jednou podám ruku tomuto muži.

M: Ano. To je to o čem mluvíme, to je ono. Stalo se to skutečností.

D: Ano. Zítra je schůzka. Manažerka řekla „Připravil si pro tebe speciální dárek.“ Jemu se opravdu líbí tvoje umění. Moje srdce hlasitě bušilo. Pomyslel jsem si „Co dám já jemu?“ Bylo už velmi pozdě, skoro noc. Vrátili jsme se ze zkoušky. Nemohl jsem vymyslet kazašský….

M: Dárek.

D: Ano, dárek. Kde ho seženu v Pekingu? Okamžitě jsem volal rodičům: „Zítra se potkám s Jackie Chanem, pozval mě na návštěvu!“ A oni: „Pane bože, o čem to mluví?!“ Na druhé straně byl chaos, všichni příbuzní dělali povyk. Nevěděli jsme, co máme dělat. V Číně je město – Urumči, ve kterém žije kazašská menšina. Ano. Začali jsme obvolávat usedlíky. Řekli jsme „Potřebujeme chapan (kazašský kabátek), dombru (hudební nástroj). Co můžete dělat?“ Na druhé straně byl shon, aby sehnali chapan. A další den, před setkáním, jeden aga (strýček) přiletěl a přivezl chapan a dombru. A pak byl moment setkání. On nahrával zrovna píseň ve studiu. Já jsem vstoupil. Hm… A k povaze tohoto muže… Tento muž je velmi skromná a pokorná osoba. Všiml si, že jsem nervózní a zavolal na mě: „Hej, jak se máš? Pojď sem, pojď sem!“ Hned jsem se trochu uklidnil. Šel jsem dál. Pak jsem vyslovil své přání všeho dobrého a svou vděčnost. Nádherné momenty mého dětství, nádherné momenty mého otce, nádherné momenty mého dědečka jsou přímo spojeny s filmy tohoto muže… Proto jsem vyjádřil vděčnost za všechny tyto tři generace.

M: Vraťme se k dnešku. Dimashovi fanoušci jsou ze všech koutů světa. Kvůli tobě přijeli na koncert, poznat Kazachstán, učili se kazašský jazyk. Můžeš to vysvětlit?

D: V umění nejsou žádné hranice. A nikdy tam nebyly! Ačkoliv má každá osoba jiný vkus, umění, jednoduše řečeno, je věc, která je společná všem lidem. Člověk nemusí rozumět jazyku druhé osoby žijící v jiné zemi, nemusí rozumět jeho pohledu na život. Ale… občas může rozumět jeho písni i když jejich kultury jsou rozdílné! Možná úplně neporozumí jedné z jeho písní, ale může milovat jinou. Proto si myslím, že hudba má velkou moc i bez jazyka.

M: Je to nedávno, kdy dospívající kluk, který právě začal svou kariéru, dovršil věku 25 let. Samozřejmě, podle kazašských tradic, Vaši rodiče chtějí doma snachu. Oni mají určitě sen, že se oženíte. Ale pokud … život mladého muže, který je dnes v Nur-Sultanu, zítra v Pekingu a den poté v Los Angeles, samozřejmě, tohle není jednoduchý život, kdy je manželka na dosah ruky doma. Jak by to bylo? Váš život by se hodně změnil.

D: Ať bych byl kdekoliv, moje budoucí žena bude žít s mými rodiči a prarodiči, bude žít s nimi. Žít odděleně? Žárlil bych. Nedám rodičům Mansura, který se narodil po mně.

M: Žárlil byste na své prarodiče?

D: Žárlil bych na oba prarodiče, otce, matku Světu. Nevzdám se jich! Až Mansur vyroste… My všichni … Mám sen… Už od mládí, že všichni budeme žít pohromadě, mí sourozenci, prarodiče, staří… Máme přísloví, „Dům, kde jsou staříci je plný bohatství. (duševního)“ Nechci přijít o toto bohatství. Ale zároveň přeji svému mladšímu bratrovi všechno nejlepší a chci mu to také poskytnout. Proto, sním o tom, že žiji dlouhý život s mým mladším bratrem, svými sourozenci, s rodiči u velkého rodinného krbu.

M: Nádherné! Překrásný sen. Přeji vám, aby se splnil. Pojďme si teď něco říci o koncertě „Arnau“. Když jste chystali koncert „Bastau“, vyjádřil jste z hloubi svého srdce své bezmezné odevzdání, přijmul jste požehnání… „vyhoupl jste se na koně“ řekl jste, že nastupujete na svou velkou tvůrčí dráhu. A jaký je cíl tohoto koncertu? Co chcete své zemi říct?

D: Už jsem měl koncerty v zahraničí na stadionech. A … samozřejmě, jejich uvítání bylo nádherné. Všem svým fanouškům, kteří mě podporují, tleskají, dávám ze sebe na koncertech to nejlepší a pokorně se před nimi skláním. Na pódiu se stávám Dimashem pouze díky svému publiku. Ale pořádat koncert v mé zemi… doma, je pro mě o mnoho těžší. Protože Marat bude určitě sedět v publiku. Můj učitel. A já přijmu tuto zkoušku před všemi svými vysoce respektovanými učiteli, kteří mě učili o umění a o životě.

M: Určitě. A co máte pro obecenstvo, čím je ohromíte?

D: Mám hodně nových písní. Například, máme smlouvu s American music center BMG. Dnes s touto společností úzce spolupracujeme. Máme písně od skladatelů, kteří složili písně pro Madonnu, Beyonce, Rihannu. Některé písně budou představeny poprvé, a právě na tomto koncertu. Některé mé písně publikum už zná. Navíc, na pódiu budu prezentovat práci, kterou jsem vytvořil ve spolupráci se skvělými skladateli z asijských zemí, z Koreji, Číny. A také budu převádět skladby od Igora Jakovleviče Krutoje, který pro mě nedávno napsal písně, které mám osobně rád. Odhalím jedno tajemství: Zúčastní se koncertu. Přijde se mnou na pódium. To je všechno, jsou to takové malé novinky.

M: Dimashi, v albu ID je píseň War and Peace (Válka a mír). My všichni známe Válku a mír Tolstého. Vlastně, správný překlad není Válka a mír, ale Válka a svět [„mír“ and „svět“ jsou v ruštině homonyma], jak víme. V této souvislosti, jak moc vám záleží na jednotě naší země, když jste v zahraničí?

D: Když si čtu zprávy na internetu, vždy mám chuť se vrátit domů. Chci, aby naše země byla bezpečná, v pořádku, chci, aby život zde byl pokojný. Protože já osobně věřím, že mír v naší zemi je mírem v mysli každého kazašského občana. Stále se modlím, aby moji krajané (kazašští občané v zahraničí) nikdy nepocítili zármutek a utrpení. Dovolte říct, proč jsem složil Válku a mír a historii jejího vzniku, jestli to nevadí. Napsal jsem pro tuto píseň hudbu. Text byl napsán podlé mého návrhu v čínštině. Obsahuje to, co jsem chtěl nahlas říct celému světu. Že musí být rovnost ve světě, musí zde být mír. My jsme také zodpovědní za duševní pohodu lidí kolem nás. Pokud budeme mluvit jeden s druhým s úsměvem, pokud budeme komunikovat vždy laskavě, pokud si budeme navzájem přát to nejlepší, nebude zde žádná válka. Jsme si všichni rovni. Stále to opakuji. Složil jsem to pro obyčejné lidi, aby tuto píseň slyšeli a porozuměli jí.

M: Řekl jste „Složil jsem ji“. Nyní studujete na Univerzitě „Shabyt“ ve městě Nur-Sultan skladbu u našeho slavného skladatele Kenese Dujsikejeva, který napsal svého času Salem Sagan Tugan Zher [Zdravím tě, můj domove], je jedna z jeho nejslavnějších písní a píseň „Karagym-ai“ je taky nádherná!

D: Nádherná!

M: Ano, a co teprve jeho nádherná “Dombyra Turaly Ballada“ [balada Dombry]! Nu, co jste se od něj naučil? K jakým druhům písní vás váš učitel inspiroval?

D: Já sním.. Víte, je to polyfonie (vícehlas), sonata, sonatino, etudy…Chtěl bych jednou zkusit napsat takové věci. Abych to mohl napsat, potřebuji zlepšit své dovednosti po hudební stránce. Jak jen to bude možné. Protože tuto oblast nelze brát lehkovážně a nezodpovědně. To je jako budovat svět. Tvorba písně. Proto fakt, že studuji ve třídě Kenese, mě naplňuje pocitem, jako bych vyhrál nějakou mimořádnou cenu, jako bych vyhrál v loterii. Poznal jsem ho nejen jako skvělého skladatele, ale jako velmi prostého člověka. V 16 – 17 letech jsem byl v soutěži Zhas Kanat.

M: Samozřejmě, to si pamatujeme.

D: Ano. Tehdy mi Kenes předával cenu Grand Prix. Byl jedním z porotců. Tehdy jsme hned našli společnou řeč. Na první pohled vypadá Kenes trochu hrozivě, ale má v sobě něco, čím tě ohromí.. Vždycky se mračí. Ano. Ale ve třídě je velmi obyčejný. Vždycky mám pocit, že piji čaj se svým dědečkem. Znám ho nejen jako mistra ve svém oboru, který zvyšuje mou profesionální úroveň, ale také jako skvělého člověka, který zprostředkovává duchovní hodnoty mladým lidem.

M: Dimashi, Vy jste šťastný člověk. Víte proč? Už v dětství jste našel něco, co Vás baví, našel jste svou vlastní cestu, aniž byste se ztratil. Jaké otázky by si měl člověk klást, aby našel svoji vlastní cestu?

D: Myslím, že ve chvíli, kdy si člověk vybírá svoji profesi, měl by se vrátit v čase zpět a přemýšlet o tom, o čem snil jako dítě. Protože přicházím k poznání, že dětské přání, dětský sen nikdy člověka nezavede na špatnou cestu. Považuji se za velmi šťastného člověka. Jsem totiž velmi vděčný! Protože každý krok, který učiním, každá usilovná, tvrdá práce, kterou zvládnu, mi přináší velké potěšení!

M: Děkuji vám, Dimashi.

D: Děkuji mnohokrát!

M. I my vyjadřujeme svou vděčnost.

D: Děkuji vám.

M. My jsme tisíckrát vděčni za to, že po tak dlouhé době, mezi všemi televizními kanály jste si vybral k rozhovoru nás. Ať je dnešní koncert úspěšný! A vždy si pamatujte: Máte své vlastní lidi, kteří vám vždy přejí všechno nejlepší.

D: Děkuji mnohokrát!

Překlad rozhovoru: Zinitaxo Zinitaxo

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

four + twenty =