Majra Dauletbak je jedním z lidí, kteří pomohli Dimashi Kudaibergenovi stát se světoznámým umělcem. Zpěvákova učitelka na univerzitě umění vyprávěla o letech, která spolu strávili.
V předvečer Dne učitelů si DK Media World povídala s Majrou Dauletbak, zpěvačkou, která dlouhá léta působila ve společnosti Kazachkoncert a vyučovala popový zpěv na KazNUI. Mezi její žáky patří Dimash Kudaibergen a Ruchija Baidukenová, která získala Grand Prix na Slovanském bazaru.
DimashNews zveřejňuje text rozhovoru se souhlasem autorů.
– Nabyli jsme dojmu, že soutěž Zhas Kanat (Mladá křídla) hrála ve vašem životě důležitou roli.
– Jsem účastníkem a vítězem první soutěže Zhas Kanat. A v roce 2012 jsem byla v porotě, když jsem se na této soutěži poprvé setkala s Dimashem Kudaibergenem. Udělal na mě dojem, který se nedá vyjádřit slovy: měl na sobě bílý oblek, a jakmile vyšel zpoza závěsu, řekla jsem: „Princ!“ Je velmi důležité, když umělec přijde na jeviště čímsi naplněn a má co říct. A když zpíval, měla jsem husí kůži… Samozřejmě jsem si hned všimla jeho talentu.
Dimash byl v té době ve třetím ročníku Vysoké školy hudební v Aktobe. Když jsme se potkali v zákulisí, řekl mi, že přijede na Kazašskou národní univerzitu umění, kam jsem byla pozvána, abych učila zpěv na katedře „estrádního umění“.
– Takže po absolvování hudební školy ve třídě akademického zpěvu nastoupil na oddělení popu v KazNUI?
– Byla to jeho volba. Poradila jsem mu, aby vstoupil na akademickou půdu, aby měl v tomto profilu kompletní vzdělání. Ale on si vybral estrádní oddělení a nastoupil do mé třídy.
– Jaký byl Dimash student?
– Má přirozeně krásnou barvu hlasu, velmi flexibilní hlas, široký rozsah. Je to velmi chytrý, nadaný žák, dokázal dělat všechno najednou. A samozřejmě byl velmi pracovitý.
Hlas je dar, ale musíte na něm neustále pracovat. Jermek Serkebajev, národní umělec SSSR, řekl, že zpívat se člověk učí celý život.
– Pokud porovnáte Dimashův zpěv v Zhas Kanat s jeho zpěvem v I am a Singer v Číně, je zřejmé, že na svém hlase během univerzitních studií tvrdě pracoval. Chápeme, že je to z velké části vaše zásluha.
– Hlas se mění s věkem a s intelektuálním a fyzickým vývojem. Způsob zpěvu, který měl Dimash v Zhas Kanat, je tedy v té době dobrým, profesionálním výkonem.
A pak došlo k vývoji: barva hlasu se stala bohatší, objevily se krásné podtóny a zabarvení hlasu. Vyvinul hrudní rezonátor, nižší rejstřík. Rozsah se rozšířil, přechodové tóny se staly krásnými.
Zároveň Dimash profesně vyrostl – získal sebevědomí, způsob chování na jevišti, komunikaci s publikem. Tato léta pro něj samozřejmě nebyla marná. Kromě talentu získal i profesionální zkušenosti jako bavič. Zvládl také repertoár, který studoval s velkým zaujetím. Jeho znalost všestranných světových hudebních děl se mu následně hodila, z čehož mám velkou radost.
– Soudě podle jeho posledních skladeb Dimash stále rozšiřuje svůj záběr, a to nejen směrem dolů, ale i nahoru. Jak přistupujete k tomu, že vaši žáci zvládají vyšší a pískací rejstříky?
– S Dimashem se vrchní tóny stávají ještě vzletnějšími. Neměli byste se bát vysokých tónů! Musíte k nim přistupovat se zvědavostí a dokonce s ironií: „Můžu to udělat?“ A technicky pak tyto noty přicházejí velmi snadno a vaše svaly si je pamatují, vaše svalová paměť vám umožňuje je snadno zvládnout. Od zkoušky ke zkoušce jsou tyto tóny stále krásnější, protože vzrušení a strach mizí.
– V roce 2015 jste Dimashe připravovala na soutěž Slovanský Bazar a byla jste s ním, když vyhrál první Grand Prix pro Kazachstán. Jak se to všechno přihodilo?
– V roce 2015 už Dimash vyhrál několik mezinárodních soutěží, skvěle se předvedl na republikové soutěži a dostali jsme pozvání z Kazachstánu k účasti na festivalu Slovanský Bazar. Ale nereagovali jsme hned, protože jsme pochopili, že je to velká zodpovědnost: když už jedeme, tak pro Grand Prix! To byla naše motivace.
Dávám přednost tomu, aby si žáci do soutěže vybírali sami písně, které se mu líbí nebo Hudební skladbu. Dále pak společně pracujeme na materiálu a obrazu. Dospěli jsme ke shodě, že je nezbytné provést Daididau. Když ji zpíval na soutěži, nemohla jsem si pomoct – vyhrkly mi slzy do očí. Jsem ráda, že jsme si vybrali správné písně a dosáhli tak vysokého výsledku: Dimash se stal prvním soutěžícím z Kazachstánu, který získal Grand Prix.
– Jaké vlastnosti by podle vás měl mít moderní umělec, aby uspěl?
– První je láska ke zpěvu, pak zvědavost, inteligence, samozřejmě odborné vzdělání a schopnost vzdělávat se.
Musíte nejen poslouchat nejlepší zpěváky, ale také číst hodně literatury, zajímat se o velké hudebníky, jejich umění a řemeslo, navštěvovat různé koncerty: symfonickou hudbu, operu a balet, sledovat dobré filmy, chodit do muzeí. Tvůrčí člověk musí naplnit svou vnitřní nádobu; když pracujete na obraze, vše se promění a hlasivky začnou zpívat. Musíte zpívat srdcem a duší, pak tóny znějí tak božsky!
– Mnozí mladí zpěváci, jako například Ruchija Baidukenová, kterou jste také poslala ze Zhas Kanat studovat na KazNUI, a Jeržan Maxim, který nyní studuje u vás, vzhlížejí k Dimashovi jako k příkladu a následují jeho cestu.
– V současné době je příkladem pro mnoho mladých zpěváků, kteří se snaží být jako on, učí se zpívat stejně krásně, sní o tom, že se stanou stejně populární jako Dimash. Vždycky mu přeji tvůrčí let. Je to velmi inteligentní, dobře vychovaný a rozumný student. Nyní je velkým umělcem. Každé mládě vyletí z hnízda. Dimash odletěl a vznesl se vysoko, je to štěstí pro jeho učitele! Ať se jeho křídla nikdy neunaví a ať letí stále výš a výš!
Rozhovor s Majrou Dauletbak o vítězství Dimashe v soutěži Slovanský bazar