Jakou krásnou dívku jsi stvořil, pane Bože…
Stále se na ni musím dívat, pane Bože…
Je jako nezapomenutelná chuť čaje, co mi dala
Je jako svěží chuť letního jídla syrbaz.
Budu hrát kui, budu hrát kui
Nalijte čaj, přidejte pět kousků hřebíčku…
Škádlení… škádlení…
Buď se milují, nebo se hádají…
Jak stařík a stařenka.
Urazila se dívenka, „Už nechoď,“ říká
I já se na ni urazím a řeknu:
„Proč nepřijdeš ty?“
I já se na ni urazím a řeknu:
„Proč nepřijdeš ty?“
Její krásná tvář září jako úplněk.
Neviděl jsem, jak se zdá, krásnější, než je ona.
Něžný profil… černé oči – rybízy… jasné čelo.
Ach, jak chci, aby mi byla souzena…