Už ztrácím zrak,
ale ještě můžu vidět barvy,
jako vítr zemi, jako ptáci nebe.
Už nezanechávám stopy,
ale ještě kráčím na cestě kdesi za oblohou,
opouštím tento svět, který hlídá Měsíc a Slunce.
Žil jsem na této zemi,
která dál bude oplývat nespočetnými horami a řekami,
pod nebem, kde se kupí nekonečná oblaka,
v mém těle zbývá poslední zbytek tepla.
Už jsem ztratil dech,
ale stále se cítím živý,
jako ticho v horách, starých statisíce let.
Už jsem ztratil tlukot srdce,
ale mám pocit, že ho ještě cítím v hrudi,
jako čas, protékající všemi, které miloval.
Žil jsem na této zemi,
která dál bude oplývat nespočetnými horami a řekami.
Až se příště setkáme, teplo mého těla,
vrátí světu vše, co mi dal, navždy.
