Večerní oblaka se rozplývají v mlhu,
hvězdy se chystají vystoupit na oblohu,
Měsíc je jak jejich máma,
která noční nebe hlídá.
Jsem jedno opuštěné světlo,
vyrůstám v tichosti, docela sám,
v mých snech je jedno místo,
kde cítím bezpečí, když si zazpívám.
Mámo, mámo,
zpíváš si též, když na mě myslíš?
Mámo, mámo,
svůj Měsíc hledá hvězdička tvá.
Mámo, mámo,
nemusíš se o mne bát,
žádný z nás nechce být sám.
Svět kolem je hlučný, rušný,
já se jen tiše dívat musím.
Toto je tulákův příběh,
domov ve svém srdci nosím.
Kolem tisíce světel, cizí město.
Díváme se na stejný Měsíc,
na místě hodně vzdáleném,
vlastně ty jsi mým domovem.
Mámo, mámo,
zpíváš si též, když na mě myslíš?
Mámo, mámo,
svůj Měsíc hledá hvězdička tvá.
Mámo, mámo,
nemusíš se o mne bát,
žádný z nás nechce být sám.
