Někdy máme pocit, že to, co prožíváme, je tak krásné, majestátní, neopakovatelné, že cítíme až jakýsi nevyjádřitelný stesk, toužíme, aby ten okamžik nikdy neskončil. Myslím, že nejčastěji se to přihodí, když jsme uprostřed ryzí, nedotčené přírody. V tu chvíli pochopíme, že jsme z ní vzešli, že jsme její součástí a chceme ji v tu chvíli uchovat pro ostatní lidstvo, jehož pranepatrnou částečkou se právě cítíme být.
Stejné pocity mám, když poslouchám píseň Bělověžský prales (Беловежская пуща). Její autorka Alexandra Pachmutovová vložila své pocity do překrásné melodie a její interpreti je pak vyjadřují svým zpěvem.
Nejznámější interpretace Bělověžského pralesa od Dimashe a Nagimy Eskalievy je ze Slovanského bazaru (11. července 2018), kterou jako fanvideo upravila Gloria Wu.
Méně známé je, že Dimash s touto písní vystupoval již dříve, například v Ufě 22.11.2006:
Nebo v roce 2016 ve Vitebsku:
O vzniku písně byl natočen dokument, z jehož titulků doplňujeme:
Alexandra Pachmutovová a Nikolaj Dobronravov – tato jména znají všichni obyvatelé Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu. Po mnoho let jejich rodina vytvářela ty nejslavnější a nejpamátnější písně. Jedna z nejoblíbenějších písní od konce 70. let je pro nás Bělověžský prales.
Na konci léta 1974 zve ředitel rezervace tento manželský pár, aby zde nějaký čas pobyli. Chtěl na manželský pár udělat dojem a doufal, že pak o této rezervaci napíšou píseň. Dosud v rezervaci nebyli, přijeli tam poprvé. Vedoucí výzkumný pracovník rezervace jim umožnil prohlídku, při níž manželé viděli 700-800 let staré duby, stáda zubrů a jelenů. Po exkurzi ředitel rezervace přečetl manželům své básně věnované Bělověžskému pralesu a nabídl Pachmutovové, aby k nim napsala hudbu. Pachmutovová však jeho nabídku zdvořile odmítla a vysvětlila to tím, že píše hudbu pouze k veršům svého manžela. Poté ředitel požádal Nikolaje Dobronravova, aby napsal takové básně. Za dva dny básník složil pět slok básně Bělověžský prales. Pachmutovové se báseň líbila, ale řekla svému manželovi, že tato se pro píseň nehodí…
Na verše svého manžela si Pachmutovová vzpomněla o šest měsíců později, když byla v Moskvě, a během tří dnů k nim napsala hudbu. Když byla skladba hotová, vyvstala otázka. Kdo dokáže zazpívat tuto komplikovanou skladbu? Aby to interpret zazpíval, měl by mít velmi široký hlasový rozsah. Volba padla na operního pěvce Bélu Rudenka, který se stal prvním interpretem této písně. Nastudoval ji v roce 1976 se sborem chlapců Moskevské sborové koleje. V roce 1977 byla tato píseň dána Velkému dětskému sboru SSSR. Ve stejném roce se Pachmutovová dozvěděla, že do skupiny Pesňary (Песняры) přišel sólista s jedinečným hlasovem, a tuto píseň jim dala. Pesňary změnili aranžmá této písně a mladý sólista Valerij Daineko to zazpíval velkolepě.
Píseň získala v SSSR obrovskou popularitu. Později tuto píseň hrály desítky dalších kapel a zpěváků, ale v srdcích obyvatel SSSR a Ruska bude pevně spojena právě s Pesňary. V roce 1979, během natáčení této písně, asi po 10 záběrech, hlas Valerije Daineka mírně poklesl, nezavřely se mu hlasivky. Alexandra Pachmutovová nechala nahrávání s tím, že tento „defekt“ je přesně to, co potřebuje. Tato vada učinila provedení této písně přirozenější a živější. Tato verze představení se objevila v sovětské TV, čímž se skupina Pesňary stala ještě slavnější.
V roce 2016 na hudební soutěži Slovanský bazar ve Vitebsku hostovali zpěváci z Kazachstánu Nagima Eskalieva a Dimash Kudaibergen a tuto píseň předvedli velkolepě. V jejich podání získala píseň nový život a hrála novými barvami.
Navrhujeme, abyste se nyní podívali na všechny 4 hlavní fáze tvorby této písně. Od první do poslední.
Slavná melodie se stala neformální hymnou a symbolem Běloruska. Mnoho muzikologů považuje tuto píseň za vrchol kreativity slavné skladatelky, která o ní vždy mluvila zvláštním vřelým tónem. Velvyslanec Itálie D. Fertini, pozvaný na premiéru písně v Moskvě, během svého vystoupení za scénou prohlásil, že ve svém životě neslyšel nic lepšího než Ave Maria v provedení Milánského Dětského sboru a tuto píseň.
Píseň dál žije svým životem, nejen že vyzrává, ale je neustále obohacována. Nyní je například v předehře k Bělověžskému pralesu používána okarína. A zvuk okaríny se stal vizitkou této písně.
Bělověžský prales Drahocenný nápěv, tajuplné dálky, křišťálově jasný úsvit, co ráno na svět shlíží. Cítím tvůj staletý smutek, který tě tak tíží, Bělověžská pušča, Bělovežská pušča. Zde je dávno zapomenutý rodný dům, a když zavolá hlas předků a dědictví naléhavě jako šedý lesní pták z dávnověku letím k tobě. Bělověžská pušča. A když zavolá hlas předků a dědictví naléhavě jako šedý lesní pták z dávnověku letím k tobě. Vytrvalé duby jsou tak majestátní, konvalinka v stínu hlídá čísi poklad, mláďata silných zubrů chtěla by tu běhat Bělověžská pučša, Bělovežská pušča. Srdce mi pookřálo u vysokých bříz. Přinesu útěchu těm, co zůstali živí - tvou krásnou melodii, melodii divů, Bělověžská pušča, Bělovežská pušča. Drahocenný nápěv, tajuplné dálky, křišťálově jasný úsvit, co ráno na svět shlíží. Cítím tvůj staletý smutek, který tě tak tíží, Bělověžská pušča, Bělovežská pušča.
Další zádumčivou melodií východu je píseň Zase fičí (Опять метель, Blizzard again), kterou napsal Konstantin Meladze (gruzínský skladatel) na slova Jahana Polljeva. Původně ji zpívala Alla Pugačeva, vyšla na albu Приглашение на закат (Pozvánka na západ slunce) v roce 2008, kde zpívá píseň spolu se svou dcerou Kristinou Orbakaite. Píseň se stala hlavním hudebním tématem úspěšného filmu Ironie osudu, pokračování (Ирония судьбы). Dimash zpíval píseň s Kristinou Orbakaite na svém koncertě Bastau 27.7.2017.
Sólo provedení měl Dimash na Slovanském bazaru ve Vitebsku (2015):
Dear Fecity Rose v roce 2018 v DKIFC o písni napsala :
„O písni Опять метель chci sdílet něco osobního, co pro mě Dimash udělal. Jeho hudba toho ve mně tolik evokuje, ale právě tato píseň vyniká. Opakuji si do poslední minuty zpěv Опять метель spolu s Kristinou Orbakaite na koncertu Bastau, protože mi to pomáhá něco řešit z minulosti. Každé přehrávání je snazší a snazší. Nyní se nacházím v okamžiku, kdy si mohu užívat krásy zpěvu. Dimashovy bezeslovné tóny znějí jako nářek duše, která se vzepne k nebi, pro něco krásného, ale pak upadne do agónie, která se přenese přes poznání ztráty. Žádná slova nedokážou popsat extrémy emocí, které v těchto okamžicích pociťuji … a Kristinin klidný přednes poskytuje uzemňovací kontrapunkt k Dimashovým klouzajícícím se tónům, téměř jako by to byl vnímavý pozorovatel, který říká: „Slyším tvou bolest“ …. Tato část Опять метель ke mně opravdu promlouvá, protože mě vrací do doby, kdy jsem zažila otupělou a rvoucí bolest (když jsem konečně přijala někoho, koho miluji, nevrátil se). Musela jsem zavřít dveře, abych mohla pokračovat ve svém životě. Bolelo to, jako bych si ty krvavé plameny pamatovala, ale byla to také katarze. Stalo se to tak dávno, ale neuvědomovala jsem si to, dokud jsem neslyšela píseň a nezjistila její význam. Poznala jsem, že jsem v sobě tuto bolest stále udržovala. Nyní jsem schopna ji opustit.“
Já písni rozumím tak, že ten, který osaměle čekal, se opět dočkal setkání se svou láskou, tentokrát ale bylo setkání trvalé. Jsem totiž věčný optimista.
Zase fičí zpívaná verze) Za tebou dveře nezavřel jsem, ne. Žiji tak už nějaký rok. A od té doby náhodné ztráty nevidím, zůstávám sám a kohosi čekám. Zase fičí, a tíha dávna leží v temnotě. Zase fičí, dvě věčnosti sešly se v jeden krátký den. Ty mně neptej se a odpusť, na mém prahu dlouho nečekej. Protože teď se naší lásky vracení na celý život zastaví. Zase fičí, a tíha dávna leží v temnotě. Zase fičí, dvě věčnosti sešly se v jeden krátký den. Zase fičí, a tíha dávna leží v temnotě. Zase fičí, dvě věčnosti sešly se v jeden krátký den. Krátký den, krátký den.
Dimash nazpíval v roce 2015 tuto píseň také kazašsky:
Ivanka Petrů napsala: „Аяз қарып je kazašská verze písně Опять метель. Dimash jí poprvé zazpíval v novoročním videoklipu, který uvedla kazašská televize 31. prosince 2015. Ayaz karyp lze přeložit jako Mráz pálí nebo také Mráz štípe. Nepodařilo se zjistit, kdo je autorem textu této kazašské verze. Text je od ruské verze odlišný, i když téma je trošku podobné. Každopádně videoklip navozuje zimní náladu, náladu zamilovaného člověka, který kráčí, hledá svoji lásku a doufá, že ji zase někde potká.“
Mráz pálí Unaven chodím, toužím vidět tě Naše stopy jsou sněhem zaváté Snad se tu ještě setkáme, myslím si Natahuji ruku, ale ty tu nejsi ... Refrén: Mráz pálí, duši je chladno, srdce zamrzá Mráz pálí, mé srdce tě hledá Kde jsi lásko má? Spatřil jsem tě, já zamiloval jsem se ... Proč my jsme se potkali tak pozdě? Bez ohledu na to, jak naše city jsou velké Všechno jednou v životě pomine, má duše Refrén: Mráz pálí, duši je chladno, srdce zamrzá Mráz pálí, mé srdce tě hledá Kde jsi lásko má? Refrén - sbor: Mráz pálí, duši je chladno, srdce zamrzá Mráz pálí, mé srdce tě hledá Kde jsi lásko má? Překlad: Ivanka Petrů