Velice zajímavý rozhovor Armana Davletjarova, generálního ředitele MUZ TV, s Dimashem proběhl v únoru 2020. Jeho první část byla odvysílána v ruské televizi 14. 11. 2020. Druhou část zveřejnil Davletjarov na svém oficiálním You Tube kanálu až po dvou letech (7.2.2022) od uskutečnění tohoto rozhovoru.
Dimash Kudaibergen je světová hvězda. Sklízí bouřlivý potlesk v Rusku, v Kazachstánu, v Evropě, v Americe i v Číně.
-Tak? Proč jste vůbec přijel do Moskvy?
Vzhled modela, úžasná energie a samozřejmě jeho jedinečný a vynikající hlas, který někteří nazývají hlasem nebes. Navzdory své obrovské popularitě se Dimash netváří jako hvězda. Hudebník je velice skromný a zdrženlivý člověk.
(Bubnuje rukama na kolena).
Zpěvák poskytuje rozhovory jen velmi zřídka a neochotně. Pro Armana Davletjarova však udělal výjimku. Dimash již otevřeně promluvil o svých honorářích, soukromém životě i o tom, jak se vidí ve stáří. Dnes je ochoten podělit se o podrobnosti ze svého života.
– Mnoho lidí se mě ptá: a ty piješ (alkohol) nebo ne?
– Když tě někdo pozdraví, musíš mu odpovědět na pozdrav (v kazaštině)
Jak se zbavuje stresu?
– My Kazaši se nestresujeme.
Co si myslí o ruském showbyznysu a bez čeho se musí obejít kvůli své obrovské popularitě?
– Pochopte, všechno, co se děje, se děje pro dobro věci …
– Přivítejte se mnou Dimashe Kudaibergena!
– As-salamu alaykum!
– As-salamu alaykum!
A: Jsi v podstatě velmi uzavřený umělec. O tobě v zásadě není nic známo, kromě těch písní a kreativity, kterou lidem přinášíš. Rád bych si s tebou o tom dnes popovídal v příjemné, důvěrné a přátelském atmosféře.
Rodina:
D: Kazaši mají tradici dávat své prvorozené děti na výchovu prarodičům. A mě vychovávali babička s dědečkem. V podstatě jsme všichni žili pod jednou střechou, a já svým prarodičům říkám tati a mami. Z toho plyne, že rodičům říkám- aga, apa. Rodina je pro mě vším, protože kdekoli vystupuji, kdekoli dostávám ocenění, dělám to především proto, abych znovu viděl úsměv, upřímný úsměv na tváři své maminky. To je ta největší odměna.
A: Jsou na tebe hrdí?
D: Ano. Jsem hrdý na ně a oni jsou hrdí na mě. U čaje mi pořád dávají lekce, jak se mám chovat. Dědeček vždycky říká: „Nebuď takový a takový, chovej se důstojně, vždycky se chovej slušně.“ Nikdy ho neunaví to opakovat každý den.
A: A jaký bys neměl být?
D: Povýšený, arogantní, jako špatný člověk. Moji rodiče, můj otec, můj dědeček jsou mým vzorem. A oni mi z vlastní zkušenosti ukázali, jak by se lidé měli všeobecně slušně chovat. Nikdy jsem neviděl, že by můj otec na někoho křičel. Nikdy jsem neviděl, že by se moje matka s někým hádala. Samozřejmě, jako u všech lidí, i u nich se najdou chvíle nedorozumění, ale nikdy nepřekročili tuto hranici. Jsem vděčný svému otci a vůbec svým rodičům, že se snaží se mnou občas jet na turné…Tímto způsobem mě podporují. Všechno je celkem v pohodě, vše je v pořádku.
A: Ano, tvůj vztah s rodiči si samozřejmě také zaslouží respekt. A je jasné, že na jedné straně je to dáno naší východní, kazašskou výchovou a tím, že nám rodiče vštípili úctu ke starším, k prarodičům. A pravděpodobně je tvůj vztah k rodičům jedním z klíčů k tvému úspěchu. To je můj názor.
Kazachstán:
Na těchto záběrech je mladý Dimash na začátku své kariéry. Dojemný a něžný princ. Tak říkají mladí fanoušci svému idolu. Zpěvák má obrovskou základnu fanoušků nejen v Kazachstánu a v Rusku, ale po celém světě.
A: S kterou zemí si tě fanoušci nejvíce spojují, když jsi v zahraničí – s Ruskem, nebo s Kazachstánem?
D: S Kazachstánem. A ještě s mým projektem Singer.
A: Jako Kazach jsem často slýchával, že my Kazaši jsme chladní lidé, kteří neprojevují své emoce. Teď spolu mluvíme a ty jsi celou dobu vážný a soustředěný. Je to naše národní vlastnost, nebo je to takříkajíc vliv kazašského patriarchátu. Co si o tom myslíš?
D: Upřímně řečeno, ani nevím. Ale v Kazachstánu, aby to lidé nechápali špatně, tak vám rovnou řeknu, že lidé se u nás také umí bavit, umí si dělat legraci, v podstatě nejsou tak vážní. To není Kazachům ani v nejmenším vrozené. Máme jinou mentalitu a já na tom nevidím nic špatného. Každá země je trochu jiná, a to je v zásadě normální. Nám to vyhovuje. Mnoho lidí se mě ptá: a ty piješ (alkohol), nebo ne? Já odpovídám: no, ne, nepiju. Ale jak se můžete uvolnit? Říkám: my, Kazaši, se nestresujeme. Tak to prostě je.
O talentové soutěži:
Dimashova celosvětová sláva začala v Číně. Právě tam se hudebník v roce 2017 zúčastnil populární talentové soutěže.
D: Rok před Slovanským bazarem jsem dostal nabídku zúčastnit se této soutěže, ale odmítl jsem, protože jsem si v té době myslel, že jsem ještě „zelenáč“. Pochopitelně jsou vždy ještě mezery, které je třeba zaplnit, ale v té době se mi to tak zdálo, a bylo to správné, že jsem to o rok odložil. A ve výsledku mám to, co mám.
Dimash se dostal do finále, ale nevyhrál, skončil druhý. O dva roky později se zpěvák rozhodl zúčastnit další soutěže: The World’s Best, tentokrát v USA. Mnoho jeho fanoušků bylo přesvědčeno, že vyhraje. V semifinále však Dimash oznámil, že chce projekt opustit. Řekl, že chce dát možnost pokračovat v show soutěžícím, kteří byli mnohem mladší než on.
A: Vraťme se do Číny. Byly tam také naše ruské hvězdy, to vím, a účastnila se tam i Polina Gagarina, byli tam i někteří další. Říkali, že ta soutěž byla velmi fyzicky a emocionálně náročná, byl tam velký tlak, byly tam nepředvídatelné věci. Všiml sis? Naši ruští kolegové se vrátili a ty ses dostal až do finále. Jak náročné to pro tebe bylo?
D: Bylo to pro mě velmi těžké, protože jsem v té době neměl ani repertoár. Měl jsem samozřejmě vystoupení, ale v Kazachstánu mě občas zvali do zahraničí jen s jedním představením. Neměl jsem ale tak obrovský výběr, abych si mohl sednout a vybrat si deset let starou písničku, která mi už přirostla k srdci. Abyste mohl zpívat na soutěži, potřebujete dobrou přípravu a dobrý program. S mým programem to bylo trochu složitější a každý týden jsem se musel učit nové písně, produkovat je, stavět struktury, aranžovat a posuzovat, zda se budou lidem líbit.
A: A co ti pomohlo to všechno vydržet, všechny ty výzvy, které s touto soutěží přišly?
D: Samozřejmě jsem chtěl vyhrát. Ale věřím, že i druhé místo je vítězství. Rozdíl byl nula celá nula a nějaká setina procenta, a prohrát s již zavedeným umělcem… je to umělkyně, Sandy Lam, ona je v Číně velmi velkou hvězdou.
A: Jsi zklamaný, že jsi prohrál?
D: Ne, ne, to nevadí…
A: Takže pro tebe bylo druhé místo úspěchem?
D: První místo, druhé místo, třetí místo – na tom nezáleží. Důležité je, že jsem z toho měl prospěch, že jsem po tomto projektu začala mít velké koncerty, že mě lidé začali uznávat. To je to vítězství.
A: Jak tě vnímali čínští kolegové, umělci? Závistivě, nebo pozitivně? Podporují tě, chodí na tvé koncerty? Nebo ti házejí klacky pod nohy a ignorují tě?
D: Ne. Upřímně řečeno, nikdy jsem se nesetkal s tím, že by se populární čínský umělec choval nevhodně nebo arogantně, nebo, jak se u nás říká, že by se choval, jako by měl na hlavě korunu. Neměli, alespoň mně to tak připadalo. Všichni jsou prostí a přátelští.
A: A v Rusku?
D: I v Rusku je také spousta prostých umělců…
A: Také tu jsou… (smích).
D: No, v Číně… V Rusku rozumím rusky, ale v Číně nerozumím čínsky a zdálo se mi, že všichni umělci jsou velmi prostí. A v Rusku si myslím, že 95 procent umělců je taky přátelských a prostých, protože některé z nich znám, a i když s nimi nekomunikuji tak úzce, ale….
A: Poznáš, kdy tě někdo jen využívá, například aby se ti zalíbil nebo aby od tebe něco dostal, a kdy je upřímný? Dokážeš to rozlišit?
D: Dokážu.
A: Jak reaguješ?
D: Nijak. Proč? Vůbec nereaguji. Ale my Kazaši říkáme: (kazašsky)
A: Přeložím: „Když tě někdo pozdraví, musíš mu odpovědět na pozdrav.“
D: Ano, a já se této zásady držím a snažím se s každým udržovat dobré vztahy.
O popularitě:
A: Vzpomínám si na rozhovor s Presňakovem (Vladimir Presňakov, ruský zpěvák). Říkal: „Když jsem poprvé zaplnil stadion Olimpijskij, dostal jsem takovou korunu na hlavu, že jsem potřeboval od Agutina (Leonid Agutin, ruský zpěvák) nakopat do zadku, spadl jsem hlavou do sněhu a „spadla mi koruna z hlavy“, a v tu chvíli jsem všechno pochopil.“ Zažil jsi také takové chvíle, nebo ne?
D: Omar Chajjám vždy říkával: „Nezáviďte šťastným a bohatým, protože po svítání vždycky přichází západ slunce.“
Musíme v zásadě pochopit, že všechno, co se umělci přihodí, je pomíjivé. Jsem si dobře vědom toho, že teď mám koncerty, díky Bohu, že mám vystoupení, lidé mě poznávají, a to je samozřejmě velké štěstí. Je třeba si toho vážit a pochopit, že všechno, co v tomto životě dostaneme, je vlastně jenom zkouška. Nic v tomto životě: žádné peníze, žádná kariéra, žádná sláva, žádné osobní štěstí, tam (na onom světě) nemá žádnou cenu. Jen v tomto životě to má velkou cenu. Zdá se nám, že je velkou výhodou, když se daří v kariéře, když se daří v soukromém životě…Ve skutečnosti nás tím Alláh zkouší, jednomu dává prakticky všechno a druhému nic.
A: Pro tebe je to zkouška? Dnes, tvoje popularita?
D: Zkouška, zkouška…
A: Čeho ses musel vzdát?
D: Ničeho. Jen říkám, že je to zkouška. Ten, kdo všechno získal, bude Alláhovi vděčný. Ten, kdo nedostal nic, bude reptat a nenávidět Ho. To je všechno elementární. Prostě je třeba jen žít přítomností a nezapomínat, že zítra je nový den a že možná zítra budeš muset sestoupit z pódia a sednout si vedle diváků. A abys prošel svou tvůrčí cestou tak, aby, až budeš sedět společně s diváky, nikdo, ani jeden člověk nemohl říct: „Podívej, byl jsi špatný umělec, choval ses arogantně“. Je třeba o to usilovat.
A: Ty se tak nechováš, víš, povýšeně?
D: Alespoň se o to snažím. Samozřejmě jsem jenom člověk, jsem celkem obyčejný kluk. Dokážu se naštvat, dokážu se urazit, dokážu udělat nějakou chybu. Ale myslím, že existují etické normy, které musí každý umělec dodržovat. Bylo by těžké dělal cokoliv, kdyby mi někdo řekl: „Tak, Dimashi, dneska musíš vystoupit v tomhle bloku, nebo musíš zazpívat tuhle píseň, nebo se musíš zúčastnit tohohle pořadu“. Mám své představy, etické normy. Kazaši mají přece jenom jinou mentalitu a já se nemůžu účastnit některých programů, například v Evropě nebo v jiných zemích. Je jasné, na co narážím? Existují různé zábavné pořady, které jsou trochu obscénní, kde se používají sprostá slova nebo něco jiného. To je podle mě nepřijatelné. Ale to je můj názor. Jestli to někoho zajímá…prostě..
A: No, to je super, to je zajímavé. Jsi umělec, jsi obdivován miliony fanoušků. A tím, co jim dáváš, mi samozřejmě otevíráš nové stránky své osobnosti. To jsem si uvědomil, ale nikdy předtím jsem to neslyšel. Protože jsem tě nikdy neviděl zapleteného do žádných skandálů. A to, o čem mluvíš, je mi velmi blízké a je pro mě velmi důležité.
D: No, já si prostě myslím, že umělec je především vzorem pro mladou generaci. Jestliže sedíš a schválně používáš sprostá slova…? Něco jiného je, když to vyklouzne náhodou, i když to by také nemělo být …
A: Mezi blízkými přáteli…
D: Ano, já k tomu mám prostě trochu jiný postoj a řekněme, že malé děti, ony tě mají rády, fandí ti, a když najednou nadáváš nebo cokoliv jiného, tak jsi špatný vzor, co z nich vyroste?
O víře:
A: Jsi věřící?
D: Ano. Ale nečtu namáz…., ale někdy chodím do mešity a čtu Korán.
A: Umíš se modlit?
D: Ne moc odborně, ale… Čtu Korán.
A: Znáš súry?
D: Ano. Moje babička čte namáz téměř 20 let, pětkrát namáz, aniž by vynechala. I když ji bolí nohy, vždy čte namáz tak, jak se to má dělat správně.
O budoucnosti:
Dnes je Dimash velmi populární. Není přehnané říci, že je světovou hvězdou. Ale ještě mu není ani třicet let.
D: Samozřejmě bych chtěl být na scéně ještě několik let. Vím, že je to velmi těžké. Chtěl bych vzdát hold a úctu všem umělcům, kteří jsou na jevišti desítky let, protože je to velmi těžké, velmi náročné.
Dimash zkouší různé žánry-od klasiky až po rock. A s lehkostí se vyrovnává s různorodými jevištními rolemi. Zpěvák dokáže být romantický, odvážný i tajemný. Jako například v jeho posledním videoklipu Golden. Není to jen hudební klip, ale akční sci-fi se závratnými automobilovými honičkami a přestřelkami, bitvami a samozřejmě vítězstvím dobra nad zlem.
Blesková anketa:
A: Je v tvém životě něco, čeho lituješ?
D: Dalo by se říct, že není nic, čeho bych litoval. Všechno se mi daří. Naštěstí.
A: Je něco, co bys chtěl ve svém životě změnit?
D: Změnit ve svém životě? Ne. Jsem spokojený se vším, co se v mém životě děje.
A: Tak, chtěl bych ti velice poděkovat.
D: Také vám moc děkuji.
A: Protože jsem dnes objevil nového člověka, velmi vřelého, otevřeného a přátelského, a především člověka, který přináší světlo.
D: Kopa rakhmet! (Kazašsky: Moc děkuji.)
A: Přeji ti hodně štěstí.
D: Rakhmet.
A: Přeji ti dalších tvůrčí úspěchy. Pokračuj v práci, která proslavuje Kazachstán a Kazachy po celém světě. Dávej na sebe pozor.
D: Rakhmet, ano.
❤️