Nebe a země budou svědky

Hory jsou jak plachty lodí,
co po mořích dlouhé věky plují,
oživí oheň dávno zašlých věků,
čekají na rozkvět jarních květů.

Z moře stoupá mé touhy pramen
a oblaka jsou mé víry nádvoří.
Kdosi psal básně o harmonii na zem,
dávné světlo měsíce řeka odráží.

Hory čnící z moře,
mají snad tisíce let.
Život je krátký, rychle uplyne,
jako něžný květ brzy uvadne.
Hlubokou mořskou tůň uvidět,
celý Vesmír mít na dvoře,
báseň, tak vzrušující napohled,
třpytí se v měsíčním světle.

Čas vyjeví, co pravda je a není,
a nebesa to jistě dosvědčí,
Hluboká, veliká je bolest z odloučení,
mé jméno dosvědčí, že ji láska vyléčí.

Zda jdeme tam či zpět,
nezáleží na jakém jsme místě,
spojené jsou myšlenky,
jak dopis z krásných vět,
samým Mládím napsaný.
Vezměte vítr, mrak jako kalamář,
každý tah kreslí schod do nebes.

Video s českými titulky je ke shlédnutí tady.

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

four × one =