Hory jsou jak plachty lodí, co po mořích dlouhé věky plují, oživí oheň dávno zašlých věků, čekají na rozkvět jarních květů. Z moře stoupá mé touhy pramen a oblaka jsou mé víry nádvoří. Kdosi psal básně o harmonii na zem, dávné světlo měsíce řeka odráží. Hory čnící z moře, mají snad tisíce let. Život je krátký, rychle uplyne, jako něžný květ brzy uvadne. Hlubokou mořskou tůň uvidět, celý Vesmír mít na dvoře, báseň, tak vzrušující napohled, třpytí se v měsíčním světle. Čas vyjeví, co pravda je a není, a nebesa to jistě dosvědčí, Hluboká, veliká je bolest z odloučení, mé jméno dosvědčí, že ji láska vyléčí. Zda jdeme tam či zpět, nezáleží na jakém jsme místě, spojené jsou myšlenky, jak dopis z krásných vět, samým Mládím napsaný. Vezměte vítr, mrak jako kalamář, každý tah kreslí schod do nebes.
Video s českými titulky je ke shlédnutí tady.
