Větvičky vrby z Weichengu, příliš mnoho k trhání,
mraky nad vrcholky kopců, příliš mnoho k dívání.
A ta píseň kukaččina, příliš smutná k naslouchání,
teskné melodie strun, příliš mnoho k vybrnkání.
Na rozloučenou pijeme u městské brány,
domů do Bajmajinu je kočár nachystaný.
Není žádná dálka mezi nejbližšími přáteli,
jsi jak můj soused, ač tisíc mil nás rozdělí.
Jasný měsíc snažně prosím
o střípky stříbra, něžné požehnání.
Vlaštovku mladou předat prosím
okvětní lístek, co měl jasmín zimní.
Ať půjdeme z východu či západu,
z jihu či severu, přes hory či řeky,
tisíce mil budou mezi námi.
Ušlechtilá srdce blízko zůstanou vždy,
aby mohla tvořit společné sny,
o jaru kvetoucím pro všechny domovy.
Jasný měsíc snažně prosím
o střípky stříbra, něžné požehnání.
