25. března 2022 uspořádala slavná Coca-Cola Arena v Dubaji dlouho čekávaný koncert Dimashe Qudaibergena. „Deset, devět, osm, sedm…“, zněly pod kupolí arény radostné hlasy publika, které se těšilo na začátek show. Po dvou letech nucené pauzy se Dimash konečně vrátil na pódium s novým sólovým koncertem. Umělec potěšil své posluchače novým programem, který se skládal z jeho oblíbených skladeb z minulých pořadů a také nových písní napsaných během pandemie.
Dimashův „zlatý tým“ vtrhl na pódium za zvuků skladby Golden (Jsme zlatí), čímž od prvních sekund nastolil zvláštní atmosféru koncertu. Poté umělec vyzval všechny své posluchače, aby „uletěli“ za zvuků písně Fly Away (Odletím) – šampióna mnoha hodnocení a žebříčků poslední doby.
„Dobrý večer, drazí přátelé, jsem opravdu velmi rád, že pro vás mohu vystoupit na tomto pódiu. Více než 2 roky jsme se nemohli setkat. Děkuji za vaši lásku a podporu!“ – pozdravil Dimash publikum.
Během koncertu fanoušci křičeli „Miluji tě“ v různých jazycích světa, umělec odpovídal „Miluji vás ještě více“ podle staré tradice, což ukazuje, že spojení mezi ním a Dears se ani za ta léta neztratilo.
Publikum bez jediného nádechu vyslechlo If I never breathe again (Kdybych se už nenadechl) i majestátní Olimpico, načež aplaus v sále dlouho neutichal.
Koncert pokračoval skladbou Lay Down (Vstávej) – písní o boji se sebou samým, se svým vnitřním světem či myslí, která je jako tygr, zavřený v kleci. Vnitřní já touží po svobodě, ale vnější síly se mu snaží bránit a silnou šelmu chtějí zkrotit. Tento obraz byl nádherně a působivě vytvořen na jevišti s Dimashovým hlasem, 3D grafikou a taneční produkcí.
Série „silných“ písní s filozofickým významem pokračovala písní v čínštině Eternal Memories (Věčná paměť), která je soundtrackem k filmu Battle of Memories (Bitva vzpomínek).
Druhý blok koncertu začal nástupem Olžase Kurmanbeka na pódium. Zvuky kobyzu v jeho šikovných rukou vytvořily leitmotiv skladby Igora Krutoje Stranger (Cizinec), poprvé uvedené na festivalu New Wave v roce 2021. Hypnotizující černomodrý plášť Dimashe zdůraznil hlavní myšlenku skladby o putování muže, který hledá svůj cíl v tomto světě. Další píseň zněla jako pokračování té předchozí. Bylo to, jako by cesta vedla Poutníka k tomu, co hledal. Neuvěřitelná skladba „Ave Maria“ jako by na pár minut zastavila čas a prostor.
Zpátky v současnosti mohl divák vidět na obrazovce kroniku posledních dvou let. Ikonická Dimashova píseň pro Dears S.O.S. zněla tentokrát jinak. Umělec zpíval „proč žiju, proč umírám“ pro všechny postižené tragédií pandemie: pro lékaře, kteří unaveně svlékají ochranné obleky, pro lidi, kteří ztratili své blízké, a pro všechny, jejichž oči nad maskou se vyjadřovaly bolest, ale zároveň i touhu žít a bojovat. Na další vlnu vynesly mladé páry tanečníků a krásných dívek spolu s Dimashem jako symbol toho, že život jde dál. V písni Give me your love (Svou lásku mi dej) přivedly publikum na vlnu pozitivní, vlnu lásky a jarní energie.
Spolu s publikem zpíval tradičně Dimash píseň Unforgettable day (Nejkrásnější den) a Любовь уставших лебедей (Láska unavených labutí). A vokalíza Ascolta la voce (Znej) přiměla publikum nepřetržitě sledovat každý zvuk a pohyb umělce, který přímo na pódiu vytvořil opět novou interpretaci oblíbeného díla.
Další blok koncertu byl věnován kultuře Kazachstánu a začal vystoupením kui Adai v podání hudebníků a Dimashe. Publikum zpívalo s umělcem pod Dimashovou taktovkou u skladby Maxabbat ber magan (Ach, dej mi lásku) i Daididau, které se již staly mezinárodními. Durdaraz (Škádlení) v podání umělce a jeho kolegů hudebníků, dovedně kombinující zvuk starověké dombry a moderní elektrické kytary, zněl jako názorný příklad toho, že bychom neměli zapomínat na své kořeny, protože dokonale zapadají do moderních trendů a diktátu doby. Část koncertu věnovaná hudbě rodné země se samozřejmě neobešla bez skladby, kterou během pandemie napsal Renat Gaisin. Qairan Elim (Země dlouho zkoušená) je speciální dílo v Dimashově repertoáru, těžké, ale plné naděje.
Hosty večera byli slavní dombristé Kazachstánu Temirlan Olžabay a Jernat Nauryz, kteří rozzářili sál provedením směsicí různých skladeb, mistrně přetvářejících klasiku v dynamické dílo. Vzácným hostem koncertu byla zasloužilá umělkyně Kazachstánu Svetlana Aitbayeva, Dimashova matka, která krásně zazpívala píseň Qarlygaš od A. Žubanova.
Závěrečný blok koncertu začal písní Autumn Strong. Všechno v něm vypovídalo o nostalgii: Dimash, který se objevil v kostýmu odkazujícím na období Číny 2017, houslové sólo, které ztratilo závěrečné tóny, umělec přednesl bez mikrofonu, na celý velký stadion. Publikum ale nemuselo smutnit dlouho, protože jako další skladba v programu nastoupila adrenalinová a rytmická píseň Be with me (Buď se mnou).
V závěrečné části koncertu, zcela nečekaně pro celé publikum, zazněla píseň Couldn’t Leave (Nemohl jsem odejít), soundtrack k čínskému seriálu Go Go Squid!, která zazněla poprvé na koncertě.
A nyní se blíží finále a na konci večera umělec nastoluje důležité téma pro něj i pro celé lidstvo. Před pěti lety při práci v Číně Dimash složil píseň, která odráží všechnu jeho bolest a starost o osud světa, trpících lidí a především dětí. „War and Peace“ šlo od srdce k srdci, prázdná obrazovka za pódiem nerozptylovala a nebránila publiku pochopit význam skladby.
Just let it be (Už nech to být), která následovala, byla nyní vnímána jako píseň naděje, že budoucnost by měla být zářivější. Zákulisní obrázky na obrazovce vyprávěly o společné práci nadnárodního týmu umělce a předaly přátelskou zprávu fanouškům umělce z celého světa.
Podle tradice se závěrečná píseň protáhla na dlouhou dobu, protože na jejím pozadí Dimash poděkoval své rodině, týmu a fanouškům, hrál na bubny, šel do sálu k publiku, které chtělo, aby Screaming (Křik) nikdy neskončilo.
Umělec se rozloučil se svými fanoušky, ale ne na dlouho: chystají se koncerty v Düsseldorfu a Praze, které samozřejmě vytvoří ještě jasnější a vřelejší vzpomínky.
