Dojmy z koncertu v Praze budou vyplouvat na povrch po krůčcích, postupně… 🙂
- Líbí se mi, že se vždycky najde něco trochu odlišného od ostatních koncertů. Počínaje uvítáním mimo letiště, odřené koleno, zpěv bez bot a v PONOŽKÁCH, přání k narozeninám… Jsme rodina!
- Tak já jsem ještě ve stavu, kdy se z těch všech zážitků nemůžu vzpamatovat… Postupně se k těm záznamům z koncertu budu vracet, ale asi se nejdřív musím dát dohromady.
- Síce som nebola tak blízko, ale zážitok na celý život.
- Osobně se mě nejvíce dotklo
a vehnalo mi do očí slzy chování a reakce Dimashe, když se začal smát a nemohl dozpívat… Pochválil fanynky za skvělý zpěv… Zpíval happy birthday… Ta jeho pokora a lidskost, je takový milý.
- Já jsem z řady 19 viděla celkem dobře. Jsem nadšená, dojatá, veselá a z koncertu “budu žít” až do toho dalšího. Jsem rozhodnutá jít na další – jakmile bude pro mě rozumná destinace k dispozici. Jsem ráda, že koncert proběhl v úžasné atmosféře, kdy vzniklo tolik úžasných a krásných momentů. Ať už vtipných nebo dojemných. A ačkoliv mám “wow” momenty naposlouchané, i přesto jsem v průběhu několikrát kroutila hlavou, jak úžasné to bylo. (Za mnou seděl pán, který byl naprosto šokován a ohromen z toho, co slyšel.) Doufám, že zakončení Arnau tour – ačkoliv přerušené – bylo úspěšné a bude se sem rád vracet.
Před vstupem poslala Sveta čokoládku fanouškům na ochutnávku, tak to bylo pro mě takové milé překvapení.
- Za mnou zase jedna italská Dear neustále vylézala na židli a křičela BRAVO!!!! BRAVISSIMO!!!! I LOVE YOU!!!! Dimash!!!! Pak si sedla a křičela na stojící diváky: Sit down!!! Na začátku jsem se s jednou paní trochu dohadovala o místo, protože nám prodali vstupenku na stejné místo… A teď jsem o tom četla v DKIFC, paní jsem i poznala… Přede mnou seděla paní, kterou znám z dokumentu Dimash SHOW…
- Dimashův pražský koncert byl skvostný, plný energie, která se nekonečně rozlévala sálem, společně s proudem emocí, jež jsme sdíleli. Tak dlouho jsme na něj čekali a přáli si, aby se uskutečnil… Rozzářená světýlka, osvětlující kouzelně prostor, vypadala jako hvězdami poseté nebe, nebe, které jsme vytvořili pro milovaného umělce, naše společné, v kterém jsme mohli pociťovat, že k sobě všichni patříme.
Je těžké vybírat nejlepší píseň z těch, co zde zazněly, každá je svým způsobem krásná. Mě v poslední době oslovuje Ave Maria s Dimashovým nebesky sametovým hlasem – na nic nemyslet, jen vnímat jeho hlas, jež stoupá do výšin a po těle se rozlévá zvláštní chvění. Když zazněla Just let it be, padl na mě smutek, jelikož se blížil závěr koncertu. Ale Dimash nakonec zvedl náladu písní Screaming, kdy jsme se všichni přidávali, svorně křičeli a zpívali, abychom si ještě na chvilku užili tu úžasnou atmosféru a mě se chtělo křičet: ne, ne, ještě neodcházej!!!
