Nedávno se objevilo na sociálních sítích starší video s krásnou kazašskou písní Eki žiren. Přední Dear Roisin Cherie o něm mimo jiné napsala: „Dnes se splnil můj dávný sen… Před dvěma lety jsem slyšela píseň v MP3 a byla jsem ohromena energií a silou, která ze zpěvu vyzařovala. Byla jsem fascinována hudbou a poslouchala jsem ji celé hodiny a dny. Pak jsem hledala informace o dvou zpěvačkách, které zpívaly s Dimashem a doplnily píseň zpěvem zvaným powerhouse (nebo také belting; je to specifický vokální styl, který dává iluzi, že je přenášen hlas na hrudi velmi vysoko do hlavových tónů). Lidová hudba byla od fantastické skupiny Turan. Moldir Aujelbekova je plodná zpěvačka, která má úžasný hlas… a Malika Smagulova, která je mladší, také není žádná troškařka. Hudba skupiny Turan zní divoce a na posluchače má silný, až syrový dopad. Hudbu Eki žiren produkoval Syrym Nabikulov, který byl také zodpovědný za hudbu na Zimní univerziádě 2017 v Almaty. (Pamatujete na Dimashův duet se Zarinou Altynbayevovou?) Právě to nahrál na svůj kanál.
Hudební video z roku 2016 bylo sdíleno na kanálu JEVIS Company:
Toto je také odkaz sdílený na instagramu Maliky Smagulové
Nápad a směr: Žansaja Kopbajeva
Text písně: Kopbajev Žanylchan
Hudba: Syrym Nabikulov
O písni také píše ve svém příspěvku ze 7. února 2021 Anna Ludwig-k. V příspěvku FB skupiny Dimash Multicultural Club je uvedeno video, kde Dimash zpívá pro svého kamaráda a doprovodného vokalistu Rassula jeho nevěstu Aružan. Anna píše:
„Moc děkuji milé Maryi Tulentaevě za pomoc při hledání informací o písničce…
Kaazašskou lidovou píseň Eki Žiren zpíval Dimash na Uzatu toi. Uzatu je, když je nevěsta odvedena z domu a on zpívá jménem nevěsty Aružan místo Ariraš.
Zdroj o tomto kazašském zvyku píše: „Pro dívku si přijdou příbuzní snoubence v počtu 5 – 7 osob (liché číslo), nebo dokonce více. Mezi nimi jsou „bas kuda“ (hlavní dohazovač), „kudalar“ (dohazovač) a ženichův přítel (zde jako poradce). V severní a střední oblasti Kazachstánu jdou pro dívku pouze muži. Muži obvykle dorazí večer. Od okamžiku jejich příjezdu začínají hry, písně, tance a dle tradice „kade“ (dárky). V tento den jsou oficiálně pozvaní rodiče muže. Na konci tohoto dne přichází důležitý okamžik. Ženich si musí vyzvednout nevěstu způsobem, že ji zvedne do náručí nebo jednoduše chytí za ruku. Tradičně se před nevěstou rozkládá dlouhý koberec z bílé látky. Nevěsta by měla jít touto bílou cestou se skloněnou hlavou dolů. S nevěstou se loučí rodina a hosté v podobě dojemné kazašské písně. Toto představení se dříve nazývalo „synsu“. Nevěsta se nemůže ohlédnout. V takové dojemné chvíli všichni začnou plakat a loučit se se svou dcerou, sestrou, přítelkyní.“
A nyní k historii této lidové písně, jak nám ji dále popisuje Anna Ludwig-k.
„V roce 1921 A. Zatajevič zaznamenal s pomocí semipalatinského obyvatele Gabdola Bokejchanova melodii této písně. Kromě toho objevil i jejího autora – Baluana Šolaka. Baluan Šolak byl kazašský akyn (lidový pěvec a básník), improvizátor, bojovník. Byl Kazachem z klanu Dulat, říkalo se mu také „syn Uisin z Argynů“, na pravé ruce měl tři prsty, proto se mu říkalo Baluan Šolak.
Dva hnědáci plaví Kočuji, své koníčky do soumraku honím Jak jsem byl u tebe v aulu v stepi myslím Když na tebe vzpomínám, má lásko drahá Tolik mi chybíš, že je má mysl zatemněná Dva světlí hnědáci s hřívou zapletenou Po celý život zůstaneš mou milovanou Napíšu ti dopis s úctou, lásko A nic už nebude rušit můj klid Mezi dvěma světy musím být Ach běda, a čas nejde zastavit Teď už nic nenaruší můj klid Visí mezi dvěma světy Bohužel, takhle plyne čas.