Titulky k pražskému koncertu

O koncertě v Praze toho bylo řečeno mnoho, bohužel se nic nedostalo do českých sdělovacích prostředků, kromě zmínky televize Óčko.

Dimash si své písně uvádí sám a s diváky umí navázat velmi rychle skvělý kontakt. V následujícím textu je zachyceno, co říkal na pražském koncertě.

Na scéně jsou velká písmena DQ. Vzrušení začne narůstat, když digitální hodiny uprostřed této scény začnou odpočítávat začátek koncertu. Začínáme přesně! To je skvělé! A vzápětí se objeví Dimash v bílé se třpytivými kamínky… Zní vysoké tóny, bubny víří a v záři reflektorů slyšíme jeho As-salámu alajkum Dears! (Mír s vámi). 

První tóny Golden (Jsme zlatí), zlaté masky, které se promítají v pozadí, to vše nám říká že přišel někdo, o kom by neměly být pochyby:

„Jsme zlatí
Můžou si říkat, co chtějí
Ale my to nevzdáváme
My jsme, my jsme, my jsme
zlatí…“

„Dears, jak se máte?“, ptá se Dimash a plynule přechází ve Fly away (Odletím) se skvělým a zase novým tanečním doprovodem. Při Fly away přechází do nové tóniny, komunikuje s publikem, u veršů „perfect people perfect world“ přidává „jé, jé, jé“ – celkově se mi zdá pražské provedení uvolněnější a méně snové, než bylo to z Nové vlny.

„Miluji vás Dears, Děkuji nastotisíckrát! Miluji vás!“ Takto to za večer uslyšíme mnohokrát. A když se z publika ozve „Love you!“ odpovídá „Já víc! Díky moc!“ šeptá vřele s obličejem, který vyjadřuje pocity vděčnosti i lásky. Hluboká poklona a polibky, vysílané k divákům následují hned za vřelými slovy. „Děkuji vám!“.

Následuje If I never breath again (Kdybych se už nenadechl), dojemný příběh o lásce, kterou chce darovat muž umírající milované…

„I kdybych už se neměl nikdy nadechnout,
měla bys pořád vědět,
pokud to jednou skončí,
nemohl bych žádat o víc,
nechtěl bych víc.“

Každá žena si přeje být takto milována, a tak jí zašeptané Dimashovo „I love you.“ na závěr písně zní jako slova, určená jen a jen jejím uším.

„As-salámu alajkum my Dears! Jsem opravdu rád, že se vyplatilo čekání a my se po dvou letech setkali. A dnes mám poprvé koncert před vámi v České republice!“ Po mohutném aplausu opakuje své „Děkuji mnohokrát“ a přeje divákům, aby si užili každičký okamžik jeho koncertu. „Miluji vás!“ Ale to už se ozývají první tóny vznešeného Olympica, při kterých se publikum zázračně ztiší. Jeho hlas neuvěřitelně stoupá a zase klesá v tomto nádherném hymnu. Potlesk a obdiv publika přinutí Dimashe pokleknout v gestu hluboké vděčnosti. „Děkuji mnohokrát!“

„Ach, miluji tuto píseň.“ A už zní první tóny traileru k čínskému filmu Battle of memories, píseň Ethernal memories o popletených vzpomínkách dvou mužů – vraha a policisty. Na scéně vidíme padat knihy z vysokých regálů. Tento obraz dokresluje drama zmatené mysli. I tóny písně, zpívané v mandarínštině, jsou v podání Dimashe přesvědčivě dramatická.  Tentokrát ji ale doplňuje nečekaně – krásným melismatickým zpěvem a slovy „Miluji vás, Dears, chyběli jste mi“ … Vřelé, tisíceré díky.  „Ach, můj Bože… Děkuji mnohokrát… Uvidíme se za pár minut!“

Umělec potřebuje přestávku, a tak přicházejí se skvělou písní Fire (Oheň) Zarina Božakova a Jordan Arakeljan, s písní perfektně zazpívanou, která udělá opravdu dobrou náladu, i díky tomu, že v ní zazní sólo perkusionisty Ilji Pokorovského.

Přichází Stranger (Cizinec) v černém a doprovází ho zvláštní tóny kobyzu, které si milovníci kazašského zpěváka tak oblíbili. Ikonická píseň s mnohoznačným obsahem zní zpočátku hlubokými tóny, aby se pak vznesla do nebeských výšek. A ten poslední tón, ve kterém je tu v Praze nově slyšet kytarové sólo, jako by neměl nikdy skončit… Po bouřlivém potlesku vstoje, jak už se tu stává normou, Dimash vyjadřuje vděk slovy díků, „Jste úžasní,“ říká fanouškům.

„Ave Maria“ Dimash krátce uvede zázrak. Zázrak, o kterém kdosi řekl, že „působí dojmem poslechu sboru andělů, vloženého do jeho hlasu.“ Že je to extáze, která vyzařuje krásu a harmonii. Že v té písni „není ani nahoru, ani dolů: vše s ní roste a ona vše osvětluje.“ Ovace neberou konce.

„Děkuji moc! Taky vás miluji. Děkuji mnohokrát! …. Další píseň, kterou vám zazpívám, je ta, díky které jsem se proslavil (stala se mou „vizitkou“). Jak víte, v roce 2017 jsem se účastnil soutěže SINGER v Číně. Je to jedna z mých nejoblíbenějších písní. Doufám, že chcete tuto píseň taky slyšet.” Zpívá a my si přejeme, aby nikdy nepřestal, ani nevnímáme, co se promítá na pozadí. Jen to, že už končí. A končí ji trochu jinak – skoro šeptá, do posledních veršů dává jiné, pomalejší tempo a nechybí ani dramatická přestávka – ticho, které každý z nás intenzivně prožívá. „Děkuji mnohokrát“ a jeho prsty, ukazující symbol vítězství jsou odpovědí na ovace ve stoje vděčných diváků.

Dimash reaguje na rozruch v první řadě „Ach, dnes máte narozeniny? Dámy a pánové… Jak se jmenujete? Můžete nám říci své jméno? Marina? Jsem připraven!“ a zpívá Happy birthday to you a capella. A neuvěřitelně – tak, jak to umí jen on. Pak se obrátí znovu k divákům: „Potřebuji vaše hlasy!“

Přichází Give me your love (Dej mi svou lásku) – perfektní rychlý kus, při kterém si musí dokonce sundat sako. Zpívá ho zase trochu jinak, než jsme zvyklí.  Občas něco křikne na diváky, občas dokonce položí mikrofon, aby mohl tancovat svou píseň ala MJ… Kulisou k písni je zeď s nasprejovaným nápisem… A dovětkem je gesto, kdy Dimash hodí do publika klobouk hlavního tanečníka… Poté, co poděkuje publiku za potlesk, upozorní na svou maminku v první řadě a zeptá se diváků, jak se jim daří.

„Tuto píseň jsem napsal sám a Dears mě obvykle doprovází. Jak je to úžasný pocit!“ Vše se zklidní, zhasne a rozsvítí se světýlka mobilů. „Děkuji moc! Miluji vás!“ Kytarové sólo, mikrofon nad publikum… Společný zpěv „Paj paj, šerken, umytylmas kun“ zpívá celý sál. A pak nastává vtipný moment právě tady a právě teď – když si připraví Dimash svůj typický,  dramatický závěr, do nastalého ticha vykřikne divačka „Dimash. I love you!“ Úplně ho odbourá a on se začne z plna hrdla smát… Nedá se „Já miluji vás, Dears: Miluji vás!“ A pak se zase koncentruje a píseň zakončí s mistrovstvím, sobě vlastním. Děkuje se sepjatýma rukama a asistentka mu stírá z čela pot. Má skvělou náladu, a tak jí žertem uhýbá. „Jste úžasní, Dears!“ křičí. „Děkuji mockrát!“

Ascolta la voce (Poslouchej hlas) těmito slovy zahájí hluboký Dimashův hlas nádhernou vokalízu, tryskající proud fantazie, při které si každý může představovat cokoliv, rozbouřené moře, vodopád v džungli, plující oblaka, měsíční svit, vášeň, něžnost… Nebo něco, co ani není z tohoto světa… A zase ovace, a zase mnohokrát: „Děkuji moc! Miluji vás!“

Pak zpíval spolu s diváky píseň v ruštině, dobře umí její refrén. Zpívali:

„Nemohou žít labutě každá zvlášť
Tak počkej, nespěchej
Jsem-li sám vše bolí víc, tak lásku mou zahřej
lásku unavených labutí“

Další píseň Igora Krutého, Любовь уставшич лебедей (Láska unavených labutí). Vzpomněli jsme si jeho slova o tom, že hudba nezná hranic. „Ó, můj bože“ s díky posílá divákům vzdušný polibek a odchází do zákulisí. Čas na jeho krátkou regeneraci vyplní perfektní muzikantská číslo.

A nyní nastupuje kazašský blok – poznáme to podle toho, že Dimash přichází s dombrou a zkouší souboj se sólovou kytarou. Píseň Daididau, kterou napsal ve vězení kazašský politický vězeň má pro Dimashe zvláštní význam, s dojetím děkuje za zpěv, kterým doprovází refrén písně diváci. „Děkuji, mí Dears, to je (splněný) sen!“ A Machabat ber magan (Ach, dej mi lásku) tradičně doprovází sbor diváků. Vybízí znovu a znovu, aby zpívali refrén a bez sluchátek kontroluje, jak jim kazašské: „Ach dej mi lásku osude, ach dej mi lásku..“ zní. Píseň zakončí až operní vokalízou, dojatě přijímá květiny a děkuje vkleče.

Situace, kdy se publikum rozezpívalo je třeba využít! Diváci po Dimashovi opakují jeho nápovědy, ať jsou to jen slabiky nebo kazašská slova. Samozřejmě, že obtížnost se stupňuje a diváci i Dimash se skvěle baví! Nakonec se publikum naučilo pod vedením Dimashe zazpívat i společný akord, což je naprosté unikum, ještě to tu nebylo.

„WOW, zkrátka WOW“ reaguje Dimash.

Do kazašského bloku patří sice lidová, ale dosti rocková Durdaraz (Škádlení). Dimash je tak rozdováděný, že ve snaze přiblížit se fanouškům (do publika ho ochranka nepustí) leze na sloupy osvětlení. Jako správný rocker padá na kolena a jedno nezůstává beze zranění.

„Buď se milují, nebo se hádají …
Jak stařík a stařenka.
Urazila se dívenka, „Už nechoď,“ říká
I já se urazím a řeknu: „Proč nepřijdeš ty?“

„Děkuji mockrát! Toto je velká věc z Kazachstánu. Já jsem Kazach. Miluji vás!“ „I love you“ „I love you more!“ říká Dimash slovenské Dear, která mu dává kytici žlutých květů.

A nyní smutná, i když plná naděje: Quiaran elim (Země dlouho zkoušená). Jak aktuálně znějí její slova:

„Ať všechny smutky a těžkosti zmizí,
ať měsíc a slunce zas na cestu svítí.
Chtěl bych radost v každém domě,
dětský smích by nás měl obklopit,
a prospívá celá země!“

Poděkování Olžasovi Qurmanbekovi, „nejlepšímu hráči na kobyz na světě“. Rachmet (Děkuji) divákům. „Jednoduše pro vás… Jak je, Dears? Miluji vás! Víc! Tuto si dáme čínsky, nebo japonsky?“ „Čínsky… japonsky“ křičí Dears jedna přes druhou. „OK, kazašsky!“ se smíchem odpoví Dimash. Ale Strong autumn začne čínsky… a dokončí japonsky, jako Ikanaide. Emocionální píseň končí dlouhými, chvějícími se tóny… „Neodcházej pryč…“ v nich slyšíme, i když nic neříká. Jen slyšíme, jak je doplňuje klavírní improvizace…

Poslední blok začíná mimořádně úspěšnou Be with me (Buď se mnou), kde Dimash nečekaně hraje neodolatelného svůdce a „supermana“, který ale nemá v tom, jestli ji chce nebo nechce, úplně jasno. Když skončí s tanečně i pěvecky náročnou skladbou a poděkuje za potlesk, překvapí ještě několika Be with me, zazpívanými a capela, jen tak pro radost a proto, aby publikum „bylo s ním“ (be with me, be with me…).

„Příští píseň“, přichází smutné vzdychnutí, „Zkrátka, chtěl bych toho tolik říct…  Kdo sleduje můj YT kanál, kdo viděl můj koncert v Německu, mé demo… Prostě chci říct. Potřebujeme svět bez válek. POTŘEBUJEME SVĚT BEZ VÁLEK.“ Vidíme obličej, plný emocí. „Na mém prvním albu, dva roky starém, je píseň, kterou jsem napsal právě včas. Je o snu o míru na světě, protože já si myslím, že my POTŘEBUJEME MÍR. Toto jsem chtěl říct!“ Schoulený, plný pocitů z toho, co by chtěl vyjádřit, začíná píseň War and peace (Válka a mír). Autor hudby Dimash, slova jsou čínská, ale mluví jasnou řečí:

„Ach, ta válka a mír
Ach, to nepochopení a porozumění,
Slzy se časem v kámen promění
Kdo na lásku a nenávist pak pomyslí.
Kolik smutku může jedno srdce snést?
Jak utěšit tento svět?“

Dozpívá. Poděkuje. „Nechte mě říct ještě jednu větu. Nechte mě říct ještě jednu větu. Dámy a pánové, pamatujte si – Děti se nikdy nevraždí. Pamatujme si to. Děkuji za podporu! Miluji vás!“

S písní Just let it be přichází smutek – víme že koncert bude za chvíli končit. Ví to i Dimash. Přijímá květiny, přibližuje se svým drahým tak, že šplhá na sloupy u jeviště, přidává nové hlasové obměny „šálala la lí“, „love you very much“…. nová vyznání z nekonečné lásky k fanouškům, kteří jej hluboce obdivují… „Dears, jak se máte?“ … Screaming… Křik publika „I love you!“ a oni „I love you more!“ „Jste moje rodina!“ nese se oněmělým sálem …. „Screaming (Křik) – to je má poslední píseň. Je mi to líto, dejte mi energii pro tuto píseň!“ Tanečníci v bílém… Zpěv diváků „Jste úžasní, miluji vás!“ křičí Dimash… Po kazašském rapu se dokonce vyzuje a bez bot šplhá na sloupy po stranách jeviště. Improvizuje a předvádí dosud neslyšené obměny písně, jen pro nás… „Jste zcela mimořádní!“ volá a my si myslíme totéž o něm. „Dears, jsem unavený, bylo tu hodně tance, pro všechny mé přátele z celého světa, na tomto koncertě. Opravdu! Ať vás má láska posvětí, ať vám Bůh požehná…“ a teď mluví, plný dojetí kazašsky, protože kazašsky je to nejvíce od srdce. „Děkuji vám, miluji vás!“ zní už asi posté…

A nyní už zbývá představit muzikanty – na klávesy hráli Vjačeslav Bystrov, Adilžan Tolukpajev, kytara Boris (Bob) Achmetov, basová kytara, bubny Roman Aleksejev, zpěváci Zarina Božakova, Jordan Arakeljan a Rassul Usmanov – děkuji za podporu! (zpívají Dimash, Dimash!), Olžas Qurmanbek, bubeník Illja Pokorovskij – s ním si dá Dimash malý zápas ve hře na bicí… I am screaming inside…. diváci, muzikanti… jako bychom se nemohli rozloučit a nikdo nechtěl, aby to skončilo…

„Jste moji přátelé! Jste mí bratři… Děkuji mnohokrát!

Miluji vás!
Miluji vás!
Miluji vás!
Miluji vás!
Miluji vás!
Miluji vás!
Miluji vás!
Sbohem!“

A velké ticho. „Dimash! Dimash! Dimash“ křičí diváci. Jen ticho odpoví. Jsme naplnění uměním a láskou. I když se nám nechce, odcházíme…

Už nedokážu nic říct, tak si půjčím krásná a výstižná slova Šárky Grúňové:

Jednoznačne si to Dimash užíval plnými dúškami po každej stránke. Od začiatku bol dobre naladený a s každou minútou, s každou ďalšou piesňou bol stále viac uvoľnený a spokojný a veľmi príjemne „odviazaný“.

Nevedno, či k tomu viac prispela skutočnosť, že tento koncert je posledný a po nejakú dobu ďalší nebude, a tak sa rozhodol si to patrične užiť a zabaviť sa ako sa patrí. Alebo k tomu možno prispelo, že táto hala bola skôr menšia, komornejšia a tak všetci navzájom mali k sebe akosi automaticky bližšie a aj Dimash sa cítil ozaj ako doma.

Dimash v Prahe improvizoval ešte oveľa viac, než zvykne. Hral sa s tónmi, mnohé časti piesní prespieval úplne inak, po novom, a aj tých vysokých tónov a rôznych „hlasových behov a akrobácií“ zaznelo tentokrát oveľa viac. Išiel naplno ako vždy a možno ešte o trochu viac. Proste sa tak trochu „predvádzal“ v tom najlepšom zmysle slova. Užíval si hudbu, atmosféru, pódium a publikum – všetko to, čo miluje a svojou energiou a emóciami zaplavil a naplnil celú halu.

Diváci mu túto krásnu energiu vracali späť a ich vzájomná komunikácia sa pretavila v jednu obrovskú a krásnu vlnu lásky, súzvuku a harmónie.

Preniesol každého v hale aspoň na chvíľu do krajšieho sveta, presne tak, ako po tom vždy túži.

Ku koncu koncertu to už v publiku poriadne vrelo a emócie boli vybičované na maximum. Publikum vytváralo atmosféru podobnú rockovému koncertu a dostatočne jačalo a hučalo, čo Dimash miluje a myslím, že si tentokrát chvíľami skutočne pripadal ako rocková hviezda a patrične sa „vyřádil“.

A to sa mu určite páčilo!

Koncert v Prahe sa tiež zapíše do histórie hneď niekoľkými „prvenstvami“. Prvý krát sa vyzul a behal a šantil po pódiu len v ponožkách. Podarilo sa mu roztrhnúť nohavice a odreť si koleno, keď sa na konci Durdaraz hodil šmykom na kolená a zakončil pieseň ako sa na rockera patrí.

Veľa vtipkoval a smial sa. Pripadal si jednoducho ako doma – medzi svojimi blízkymi. Pred koncom koncertu to aj jednoznačne prehlásil, že my sme jeho rodina. A tak to je!

Prvý krát zladil celé publikum do jediného akordu – a zážitok tejto krásnej, neuveriteľnej, chvejúcej sa harmónie ostane už navždy v každom, kto tam bol. Aj v Dimashovi, ktorý bol očividne dojatý a šťastný a došli mu slová, pretože hmatateľne vnímal lásku a podporu svojich dears a tento výnimočný vzťah, ktorý medzi Dimash a Dears existuje.

Aj kapela tento výkon ocenila a zatlieskala publiku.

Koncert v Prahe bol jednoznačne jedným z tých najlepších. A pre nás, ktorí sme tam boli – navždy ostane výnimočný…

Každý si odniesol svoje zážitky a emócie, ktoré v nás budú rezonovať ešte veľmi dlhý čas.

Mnohým sa splnil sen – vidieť a počuť Dimasha naživo…

Poznáte ten pocit, keď sa na niečo veľmi tešíte, túžite po tom, snívate a potom to príde a vy si to ani nestíhate uvedomiť a vstrebať a spracovať všetko to, čo sa práve stalo?

Dnes je to týždeň a všetci stále v sebe nesieme esenciu Dimasha, ktorú nám vlial do žíl a pokoj a krásno v duši, ktoré prináša všade tam, kam príde.

Tak nech nám táto krása vydrží a mení aj naďalej všedné dni na neobyčajné a krásne…