Proč by si Příběh jednoho nebe zasloužil Grammy

Nikdy bych se neodvážila přihlásit The Story of One Sky for (Příběh jednoho nebe) do Social Change Grammy (Grammy pro sociální změny), protože mi to nepřísluší a nezastupuji společnost DimashAli. Ale kdyby DimashAli byla jedním z mých klientů a vyzvali by mě, abych napsala 750 slov, v nichž bych vysvětlila, proč si to tato píseň zaslouží, bylo by to asi takto. (Jeho tým má příliš mnoho pokory na to, aby něco takového napsal, ale cena Grammy je americká a pokora není způsob, jak ji získat).
***

Před jednapadesáti lety John Lennon změnil svět tím, že se odvážil jednoduše si představit sjednocený svět, svět bez náboženského rozdělení a politických válek. Příběh jednoho nebe je dalším krokem. Je to vášnivá výzva k akci v nejdůležitějším společenském problému této nebo jakékoli jiné doby, která jednoznačně říká, že nastal čas, aby lidé na světě přestali zabíjet a umírat ve válkách.

Jímavý a brutální text je bohatý na metafory a obrazy.

„Šílený pištec“ představuje sociopatické světové vůdce, kteří nás nevedou k slibovanému míru a prosperitě, ale ke krveprolití a smrti. Pištec je středověká symbolická postava smrti a odkaz na bájného Krysaře z Hamlinu, který lákal děti z města, aby se utopily jako krysy, na jejichž likvidaci si město pištce najalo. Píseň nám připomíná, že následování Krysaře vede ke smrti.

Píseň uznává, že slzy a krev mají v životě své místo, ale tvrdí, že toto místo spočívá v přivádění života na svět. Když slzy a krev provázejí smrt, přichází jen další… Říká nám, že tento koloběh musíme zastavit tím, že odmítneme bojovat v nesmyslných válkách, které naši vůdci vedou ve svůj prospěch.

Píseň se netýká žádné konkrétní války, ale je obzvláště aktuální, protože, jak uvádí, nyní máme poslední šanci. Země samotná je na pokraji a čelí ekologickým, sociálním, politickým a ekonomickým problémům, které by nás mohly uvrhnout do ohnivého, trvalého hrobu. Čas představovat si lepší budoucnost uplynul. Musíme se obrátit ke světlu a zvolit si život, a to hned teď, protože jen když se spojíme jako jeden lidský rod, můžeme se vypořádat se všemi dalšími naléhavými problémy, kterým lidstvo čelí.

Toto poselství sice není jedinečné, ale jeho výsledek ano.

Qudaibergen zde dobře využívá své vysokoškolské vzdělání v oboru kompozice. Posunul hranice standardní struktury popové písně a vytvořil plně rozvinutou a naprosto originální skladbu hodnou klasického pódia. Stejně jako většina jeho tvorby se vzpírá kategorizaci a plynule spojuje žánry způsobem, který by byl v tříminutové písni nemožný.

Co však tuto píseň odlišuje od všech ostatních zvažovaných skladeb, které si to zaslouží, je to, že je zde poselství obsaženo v samotné hudbě.

Začíná jednoduše, první sloka se tiše otevírá klavírem a orchestrem, který doprovází téměř šeptaný text. Ve druhé sloce se přidávají bicí a kytara a stále silnější vokály. Orchestrace má složitost a rozsah filmové hudby.

Ale v bridge Qudaibergen dělá něco zcela originálního. Za použití mimo jiné muslimského volání k modlitbě, židovského šófaru, buddhistického Óm a zvonů křesťanského kostela plynule vplétá hudební odkazy na liturgické zvuky hlavních světových náboženství do intenzivně procítěné a dojemné vokální části.

Je to nářek nad bolestí a hrůzou způsobenou nesmyslnými válkami a zároveň modlitba, aby se lidé na celém světě, bez ohledu na jejich víru nebo národnost, spojili a ukončili je. Jedinými slovy v této silné části je přísloví pronesené v Qudaibergenově rodném jazyce, které zhruba znamená, že celé lidstvo je na společné cestě života.

Poté se píseň vrací k původní melodii, která nyní zní jako rocková hymna, a vrcholí sérií srdcervoucích výkřiků, prvotních výkřiků, které by byly nepředstavitelné na začátku písně, ale na konci se zdají být nevyhnutelné.

Ačkoli se jedná o cenu za autorství písně, pouze Qudaibergen mohl předvést svou skladbu, takže píseň je třeba posuzovat ve světle jeho výkonu, který lze označit za epický. Bez nadsázky lze říci, že Qudaibergen je již dnes všeobecně považován za jednoho z nejlepších světových vokalistů, který je známý zejména intenzivním emocionálním působením na své publikum. Tato píseň takový dopad má.

Píseň však může mít vliv pouze do té míry, do jaké je slyšet. Píseň měla premiéru na VII. kongresu představitelů světových a tradičních náboženství teprve v září. Protože je nová, její dopad je stále potenciální. Zatímco na východní polokouli má Qudaibergen již miliony nadšených fanoušků, kteří uslyší a snad i uposlechnou jeho výzvu, aby přestali následovat šílené pištce do nesmyslné záhuby, na Západě je teprve na začátku své cesty.

Vítězství v Social Change Grammy zajistí, že tato píseň bude slyšet po celém světě, aby se mohl realizovat její obrovský potenciální dopad.

Autorka textu: Suzanna Moran