Dne 26. srpna 2022 představil Dimash Qudaibergen videoklip ke své nové písni Жалын/Zhalyn. O jejím vzniku se píše v článku z Dimash News, jehož český překlad najdete zde:
Je to jeho první popová píseň v kazaštině. Je rytmická, má chytlavý refrén, je zpívaná s lehkostí a má zcela originální zvuk.
Navzdory tomu, že se v ní odráží vliv Michaela Jacksona, způsobem zpěvu, střídáním rytmů, typickou dynamikou a kazašským tónem v pozadí je jen a jen Dimashova.
Kromě Michaela Jacsona a kazašské lidové hudby autory (Jedilžan Gabbasov a Dimash) určitě inspiroval elektro swing. Tento styl hudby bývá obvykle spojený se specifickým tanečním stylem, jak vidíme i v mood videu Dimashe. Pro elektro swing jsou typické i prvky hip hopu nebo house. Jak už název napovídá, vychází ze swingu – tradičního druhu jazzu, kde hrají velkou roli i dechové nástroje. A tak v písni vnímáme barvu dechového nástroje, jen je „vyrobena“ elektronickou cestou.
Poté, co píseň vyšla, rozhořely se mezi Dears plamenné debaty a slyšet byly dokonce i kritické hlasy. Možná to bylo proto, že zpěv se skládá spíše „z krátkých a plochých staccat a žádných vibrat (jen v závěru přechází do téměř akordického operního tónu)“, jak se vyjádřila reaktorka Cecci Dover. Ti, kteří nemají rádi pop se dožadovali vokálů. Stejně plamenné však byly odpovědi na tyto kritické hlasy:
Domnita Cori (DKIFC) mimo jiné napsala:
„Vzhledem k tomu, že Dimash je jiný druh umělce…jeho obdivovatelé jsou si očividně podobní, na dost vysoké úrovni, aby přijali a ochutnali jeho úžasně vytříbenou hudbu a nabídku. A to je důvod, proč je nutná určitá otevřenost vůči jeho hudbě a umělecké vizi, vzhledem k množství symboliky, inovací a hloubky, které se v jeho díle nacházejí, potenciálně způsobující ukvapené emocionální reakce… ne-li kognitivní disonance. Cítí hudbu na jiné úrovni…a přináší vyvážený umělecký výraz, balancuje těžké skladby s lehčími, přepíná různé rejstříky, neustále naslouchá své intuici a vytváří harmonickou architektonickou hudební krajinu.
Jeho hudba nás zve k otevření nejen našich srdcí, ale i myslí. Stimuluje a aktivuje různé mentální, behaviorální, kognitivní procesy. Jeho kompozice a umělecké projevy přicházejí v atypických, složitých a často nepředvídatelných podobách i pro Dears, stále pečlivě zpracované, se stejnou zářivou energií a krásou, odrážející Dimashe v daném okamžiku jeho života a vývoje. Je to hudba zobrazující emocionální chromatiku a touhu duše daného období, neustále nás provádějí různými rejstříky, které vyžadují flexibilitu, přizpůsobivost, plynulost, přijetí trvalé změny, metamorfózy procesů, kterými tak v životě snáze procházíme…
Širší otevření, které mají (Dimashovi posluchači) pro „popularitu“ je pojem obsahově vyprázdněný a Dimash jej pomalu a jistě nově definuje. Pro něj je popularita jen kompromis, který nebyl ochoten udělat. Nešel cestou vytyčenou ostatními…vytvořil si svou vlastní cestu podle své jedinečné konstituce.“
Miia Child (DKIFC) píše:
„Je to skvělá píseň. Překvapuje mě, jak hladce jdou různé části dohromady! Výrazně kazašské pasáže jsou moje oblíbené a tato melodická část může být dokonce jednou z mých nejoblíbenějších melodií mezi jeho písněmi; melodie a způsob, jakým ji zpívá, zde hrají roli, vážně, jeho střední rejstřík je tak často přehlížen. Je to tak nádherné! Z nějakého důvodu se mě to opravdu dotýká. Obraz, který získávám z této části písně, je chůze v poušti proti větru, cítím se zároveň polapená i svobodná…
A všechny ty malé efekty… Je to opravdu velmi pečlivě poskládané! Je tu tolik úžasných malých detailů, které lze zachytit. A co mě opravdu baví, je způsob, jakým je píseň zvláštně trojrozměrná. V mnoha částech jsou zvuky zřetelně blíže nebo dále v několika různých vrstvách, a to mě nutí zažít píseň prostorově, což je velmi cool. Jako bych byla doslova uvnitř písně. Ve skutečnosti vidím různé zvuky v různých vzdálenostech a úhlech ode mě…
A dombra na konci – to je skvělé, miluji ji!“
Suzanna Moran (DKIFC) reaguje:
„Když dáme stranou naše očekávání a předpojaté představy a požadavky, aby důsledně naplňoval naše emocionální touhy a jen posloucháme píseň, tak, jak bychom ji poslouchali od jakéhokoli jiného umělce, je opravdu úžasná. Myslím, že je to zatím jeho nejlepší popové číslo.
Harmonie jsou těsné, mix/vyváženost perfektní. Jeho hlas, i když dělá obyčejné věci, je mimořádný. Tři styly (sloky, pre-refrén, refrén) proplétají východní a západní zvuky a instrumentaci spolu s průběžným rytmem a těmi super cool elektronickými prvky, které vás chytnou a okamžitě vám začnou klepat prsty u nohou. Přesto i s touto variací má vnitřní konzistenci, kterou například BWM a Fly Away nemají.
Zaškrtává všechna políčka, která má mít popový hit zaškrtnuté: je chytlavý, přesvědčivý, extrémně dobře zpracovaný, způsobuje okamžitou viscerální odezvu, je snadno zapamatovatelný, dá se zpívat, má správnou délku – téměř přesně 3 minuty, skvělý refrén, několikrát opakovaný, texty, které poskytují jasnou zprávu, pozitivní durovou tóninu. Jediná věc je, že je to trochu pomalejší pro „pozitivní“ skladbu při asi 103 bpm.
A přitom je to tak originální! Nezní to jako nic jiného, co slýcháme tady na Západě. Lidé, kteří ho neznají, skutečně zachytí odkaz na MJ v refrénu (a pokud se nepodíváte na video, je to opravdu omezeno na refrén), ale pro většinu z nich to bude znít spíše neznámými zvuky. Pokud se snažil oslovit nové publikum, bylo vlastně docela chytré zapojit do toho známý prvek.
Pokud vás pop music vůbec nebaví, nebude se vám líbit (naštěstí máte spoustu jiného materiálu k poslechu), ale toto je taneční/popová skladba vytvořená pro lidi, kteří mají rádi dance/pop music , a proto to považuji za naprostý úspěch!
Každého upoutá i hodnocení Šárky Grůňové z DDS:
Čo ja viem… Nechytilo ma to. Nie je to moja šálka kávy. Prečo spieva takéto pesničky, keď má na viac? On, so svojimi danosťami, prečo sa snaží furt napodobňovať Jacksona? Už by bolo načase byť sám sebou! Prečo sa snaží zapadnúť do mainstreamu? Načo?
Prečo nerobí viac skladieb ako sú tie s Igorom? Takým by sa mal venovať. Tam môže ukázať, čo vie a vyniknúť. Tento jeho pop štýl ma nebaví. Už to nie je ten Dimash, ktorý bol…
Tieto pesničky mi nič nehovoria. Končím s ním… Už by mu mal niekto povedať, že čo a ako by mal robiť. Toto je mu len na škodu…
Aj vy ste zaznamenali v súvislosti s Dimashom takéto a podobné „reči“?
A čo keď práve toto je ten pravý Dimash? Čo keď práve takto je úplne sám sebou?
Ktorý je vlastne ten „jeho“ štýl?
Čo si o tom myslíte vy?
Dimash študoval operný spev, bel canto, pop spev, jazz, populárnu hudbu, kompozíciu a v rámci toho mnoho iného. V jeho repertoári môžme nájsť od tradičnej, ľudovej tvorby cez pop, folk, rock, rap, operu až po „veľkolepé“ kompozície. A to, čo si ešte nevyskúšal, má za lubom dobehnúť niekedy v budúcnosti. Napríklad R&B štýl, veľké orchestrálky a mnoho ďalších…
Pamätáte na jeho slová, že doteraz ste ešte vlastne nič nevideli? Že to bola len „rozcvička“? Že ste z jeho potenciálu videli zatiaľ len omrvinku?
Hudba je chameleón. A Dimash má rád všetky jej odtiene, farby a premeny. Od začiatku svojho pôsobenia „na javisku“ sa nikdy nedržal jedného štýlu.
Neprijal miesto v štátnej opere, práve preto, že jeho sny, jeho vízie nemôžu byť „zviazané“ a obmedzené len v jedinom smere…
On dostal krídla, aby lietal. Slobodný ako vták.
Takže, je to o tom, že on niekoho napodobňuje? Že on by nemal robiť takéto pesničky a mal robiť práve tieto a tak ďalej? Alebo je to proste len o tom, že jeho diváci, by ho chceli mať podľa svojich predstáv? Podľa toho, čo chcú oni? Čo sa páči im?
Ďalším faktorom, ktorý vplýva na toto „hodnotenie“ Dimashových „experimentov“, je priemerný vek jeho fanúšikov po svete. Všetci dobre vieme, že je to hlavne stredná a staršia generácia. A väčšina z týchto ľudí bola očarená práve tými veľkými skladbami, kde Dimashove danosti naplno vynikajú a sprostredkúvajú krásu v jej absolútnej plnosti a čistote. To je pre nich ten „pravý“ Dimash. Jediný na svete. To je ten ich štýl. To je to, čo a prečo ho milujú a počúvajú. To je pre nich tá hĺbka a šírka.
Väčšinou tá súčasná hudba, mainstreamova im už nič nehovorí. A preto, keď Dimash načrie do týchto vôd – sú sklamaní. To nie je podľa ich predstavy. To nie je to, čo od neho očakávajú. Čo od neho chcú počuť…
Dimash sám hovoril, že jemu tá súčasná hudba, ktorá teraz letí, moc nehovorí. Že je prázdna, že nemá dušu. Že je príliš „jednoduchá“. Že ľudia už nechcú moc rozmýšľať a zamyslieť sa a priniesť cez hudbu skutočné umenie. Ale hovoril aj o tom, že vie, že to, čo sa páči jemu sa nemusí vždy páčiť aj publiku. A že sa snaží nájsť cestu, aby tieto dva faktory dokázal nejako zladiť a zároveň ostal sám sebou…
Každý z nás má svoj vkus. Každý miluje niečo iné. Niečo sa mu páči a niečo zas nemusí. A kde je napísané, že sa mu musí páčiť každá pieseň od Dimasha? Samozrejme, že nemusí! A je to tak úplne vporiadku!
Aj keď už si akosi všetci zvykli, že keď to je Dimash, tak to predsa vždy musí byť úžasné.
A to je potom o to náročnejšie pre neho „ulahodiť“ každému…
Ale, ak sa mi nepáči jeho nová pieseň – čo to znamená? Že Dimash ide zlým smerom? Že by nemal robiť takéto piesne a mal by robiť iné – tie, čo sa páčia mne? Že to celé robí zle? Že by mu mal niekto už konečne povedať, kde je sever a čo a ako?
Jediné, čo to v skutočnosti znamená je, že proste táto pieseň sa mi nepáči. A je to úplne vporiadku. O mesiac napríklad predstaví inú pieseň, ktorá bude absolútne úžasná a už zase budem v siedmom nebi…
Dimash sám zo všetkého najviac miluje tie „veľké“ skladby. Piesne, ktoré ťa chytia za srdce. A ktoré vždy, keď ich počuješ znova a znova, chytia ťa za srdce ako prvý krát. On sám miluje piesne od Igora, lebo ako hovorí: Igor Jakovlevič prekrásne píše skladby práve v tom štýle, v ktorom ja sa chcem ďalej viac rozvíjať…
Ale miluje rôzne farby a odtiene hudby. A chce skúšať všetko možné. Dostal na to všetky danosti a nemôže ich vtesnať len do jediného štýlu.
Tak nech len tvorí a skúša a hľadá. On sám vie najlepšie, kde a v čom je „doma“. Netreba sa báť. On vždy ostane verný sám sebe a svojej hudbe.
Nechcime mu diktovať, aby kráčal a spieval podľa našej predstavy. Nelámme mu krídla. Nechajme mu tvorivú slobodu. Veď to, čo sa nepáči mne, môže byť pre iného úžasný hudobný zážitok. On chce tvoriť pre všetkých.
A chce tvoriť podľa seba. Zo srdca. Tak, ako on vníma hudbu. Ako to cíti…
Čaká nás ešte kopec krásnych skladieb, ktoré pre nás chystá.
To najlepšie ešte len príde.
Tak sa tešme a nechajme ho plniť jeho a aj tie naše sny.“
Co říct na závěr? Píseň Plamen jistě v každém rozdmýchala nějaké plamínky. Vyvolala spoustu reakcí, Art for dummies vytvořili umělecké video:
Vyvolala velkou debatu, a to se jistě počítá. Mě její poslech vždycky příjemně naladí a protože vím, co se v ní zpívá, cítím z ní i touhu po svobodě a nezávislosti.
A na závěr opět Cecci Dover, v níž zcela jistě hoří radostné plamínky:
„Vždy když poslouchám zpívat Dimashe, tak se mi stane, že zapomenu, jakým jazykem zpívá. Ani si neuvědomuji, v jakém jazyce zpívá, soustředím se jen na ten hlas, soustředím se na to, co cítím. Je jedním z mála umělců mimo jazyky, které znám a který je schopný přimět mě cítit se bez potřeby rozumět tomu, co říká. To je úžasné. Prostě se soustředíte na melodii a na to, kam vás přenáší, co vám jeho hlas předává. Je to jeden z mála umělců, u kterého cítím emoce, aniž bych věděla, co říká…“
Originál video (s českými titulky):
Použité kresby jsou dílem členů skupiny Art for D_ummies: