
28. prosince 2022 se objevila vzrušující zpráva. Dimash získal ve svých téměř 29 letech Bolashakovo stipendium. Vypadá to, že se rozhodl pro studium (stáž) na přední americké univerzitě – New York Film Academy se specializací na režii v Los Angeles. V tomto městě měl Dimash studovat již v roce 2020, ale jeho plány mu znemožnil koronavirus.
Dimash klade na vzdělání obrovský důraz, jak se můžeme dozvědět z nejrůznějších zdrojů. V oficiálních zdrojích (Wikipedie) se o jeho vzdělání píše:
V pěti letech začal Dimash chodit na hodiny klavíru a zpěvu do dětského studia Achmeta Žubanova. Později navštěvoval gymnázium č. 32 v Aktobe. V roce 2009 dokončil mistrovskou třídu Broadway Musical. Následně pak v roce 2014 absolvoval studium klasické hudby, obor zpěv (Bel Canto) na hudebním institutu Univerzity A. Žubanova v Aktobe. Studium současné hudby (jazz, pop) zahájil na kazašské Národní univerzitě umění v Astaně, kde 27. června 2018 absolvoval obor zpěv. Dne 18. června 2020 absolvoval stejnou univerzitu, magisterský obor kompozice a obhájil diplomovou práci se skvělým hodnocením. Dostal i doporučení pro přijetí k doktorskému studiu hudby, které v září 2020 zahájil.
Na vzdělání Dimashe měli obrovský vliv jeho prarodiče a rodiče, ale i to, do jakých škol chodil a jaká byla jejich historie. Achmet Žubanov se narodil na počátku 20. století v Aktobinském regionu, rodišti Dimashe, a je považován za zakladatele kazašské profesionální hudby. I jeho dcera Gaziza pokračovala v otcově díle a vychovala moderní skladatele země.
Dimashova učitelka hudby Dina Niazova vzpomíná na společné začátky ve škole Žubanova:
„Dimash byl zázračné dítě. S velkýma krásnýma očima. Bylo nemožné nemilovat takové dítě. Byl to kazašsky mluvící chlapec. A v té době neexistoval žádný učitel klavíru, který mluvil kazašsky a dokázal naučit dítě hrát na klavír. Rozhodli se nechat ho studovat u mne. Přivedli ho. Tak jsem se s ním setkala. Samozřejmě nechápal, proč přišel. Bylo mu 5 let. A nemohu říci, že vše hned fungovalo. Ale našla jsem mu spoustu věcí, které měl dělat, nejméně 45 minut denně. Kreslili jsme. Ale věděl všechno. Věděl všechno o vybavení a vše o hudebních nástrojích. Sotva se zajímal o auta, i když věděl, jak kreslit auta. Během hodin jsem ho i krmila … Někdy jsme běželi do bufetu, když jeho rodiče byli pryč. Nechtěla jsem se pro něj stát vážným učitelem, protože jsem viděla vážného učitele v něm. Nakonec jsem viděla úžasného chlapce. Protože byl opravdu neuvěřitelný. Uvědomovala jsem si to. Měl absolutní sluch, se kterým se narodilo velmi málo hudebníků… V našem oboru jsou takoví lidé, ale není jich mnoho. Vnímal všechno. Poslouchal, opakoval, nesmírně čistě zpíval. A moje práce byla dávat mu klavírní lekce, ale ve skutečnosti šlo o víc. O jeho celkový hudební rozvoj… Nahrávali jsme naše hraní i jeho hlas a potom si vše přehrávali znovu. V té chvíli to bylo pro něj všechno nové, nic takového dosud neviděl… A samozřejmě velmi ráda na tohle všechno vzpomínám… Během své poslední návštěvy mi něco připomněl. Momenty. Řekl: „Zapomněla jsi to?“ Ale ve skutečnosti jsem si vzpomněla na všechno.“

Dimash často vzpomíná na své učitele, zejména na Marata Olžabajeviče Aitimova: „Můj učitel Marat Olžabajevič nás naučil hrát lidové písně, árie a romance z různých světových oper. Bylo to pro nás velké ponaučení, ani chvíli jsme nezlobili.“
Marat Olžabajevič Aitimov je známý kazašský skladatel a zpěvák. Působí jako pedagog na Regionální filharmonii G. Žubanové a Vysoké škole hudby A. Žubanova. Jako učitel akademického zpěvu vychoval Marat Olžabajevič mnoho talentovaných zpěváků. I Světlana Aitbaeva, Dimashova matka, sopranistka filharmonie, byla jeho studentkou. Dimash nenastoupil do této hudební školy náhodou – byl to jeho sen studovat u Marata. Od útlého dětství byl jeho fanouškem a chtěl se stát umělcem jako on.

Také matka Světlana v rozhovoru v aktobinském věstníku vzpomíná:
„Jako malý kluk vybíhal Dimash na pódium filharmonie a klaněl se publiku spolu se mnou – to všechny bavilo. Časem jsme pochopili, že opravdu chce být na jevišti, a ve 14 letech se jeho hlas zpevnil a můj syn začal studovat u Marata Aitimova. Když v roce 2013 Dimash získal Grand Prix v soutěži Žas kanat,už na něj čekalo studium na vysoké škole KazNUI. Dimash chtěl do Astany, ale ale byli jsme proti tomu: zaprvé jsme nechtěli, aby jako nezletilý bydlel mimo domov, a zadruhé, naše vysoká škola není o nic méně solidní instituce pro výchovu profesionálních hudebníků a jít do Astany – na to se vždycky najde čas.“
Marat Aitimov o Dimashovi v jednom ze svých rozhovorů řekl:
„Dimashe, svého nejslavnějšího studenta, si pamatuji ještě jako šestiletého chlapce. Po deváté třídě chtěl studovat v Astaně, na vysoké škole při Univerzitě umění. Kanat a Světa však neriskovali, že pošlou svého patnáctiletého syna samotného do hlavního města, a rozhodli se ho dát studovat ke mně. Musím říct, že k dětem svých příbuzných a přátel, kteří u mě studují, přistupuji obezřetně. Je s nimi spojena velká zodpovědnost. A k výuce přistupuji přísně: chceš-li studovat, studuj, nechceš-li studovat, odejdi. Zároveň jsem nikdy nevyzdvihoval žádného ze studentů. Nadané děti jsou výjimečné. Nejdou v přímé linii, ne vždy souhlasí, mají vlastní názor a charakter.
Dimash takový byl – s charakterem. Měl jsem velké obavy o jeho vzdělání. Co když to z různých důvodů nevyjde? A přestože je to syn mých přátel, choval jsem se k němu přísněji než k ostatním,“ říká Marat.
„S postupem let se mu dostalo slávy. Upřímně mohu říci: nečekal jsem, že po mém přísném přístupu k němu během let studia bude o mně v rozhovorech mluvit s vděčností, a to neustále. V Číně získával Dimash jedno ocenění za druhým – nejlepší asijský zpěvák, objev roku a tak dále. Jedno ze svých vítězství věnoval mně. Při přebírání ceny řekl ve třech jazycích, že vítězství věnuje svému učiteli Maratu Aitimovovi.
Pravděpodobně jsem se o tom všem dozvěděl jako poslední. Ten večer jsem přišel domů tak unavený, že jsem ani neotevřel zprávu od Světy Aitbajevové, když jsem ji uviděl ve svém telefonu. Když jsem pak usedl k večeři, náhle přicházela jedna zpráva za druhou. Pomyslel jsem si, co se stalo? Otvíral jsem je a všichni mi gratulovali. Nerozumím tomu: k čemu mi gratulují, co mi uniklo? Rychle jsem otevřel zprávu od Světy a došlo mi to… Abych byl upřímný, zapomněl jsem na večeři a únavu. Říci, že to bylo velmi milé a dojalo mě to, není výstižné… Byl jsem rozrušený, dlouho jsem nemohl usnout.
Každý učitel bude rád, když ho žák překoná. A když navíc svému mentorovi poděkuje, věnuje mu vítězství a všude o svém učiteli mluví, a dokonce před takovým obrovským publikem, myslím, že pro učitele není většího štěstí.“
Ukazuje se, že spolu s Dimashovou slávou rostla i popularita jeho učitele. Získal mnoho přátel po celém světě. Připouští, že teď cítí více odpovědnosti, protože nyní není jen učitelem a zpěvákem, ale i veřejnou osobností, která zastupuje jak umělce známého po celém světě tak i celou naši zemi. Cítí zodpovědnost, ale je také potěšený. Marat Olžabajevič považuje za největší dárek od svého studenta pozvání, aby s ním vystoupil na stejném pódiu. To bylo vystoupení v kremelském paláci v Moskvě. V březnu 2019 zazpíval Marat Aitimov spolu se svým studentem na slavné scéně stejně slavnou píseň Nino Rota Brucia la Terra z filmu Kmotr.

O studiu na střední škole moc informací nemáme, snad jen zajímavé vyprávění Rozy Kuanyševy, učitelky kazašského jazyka a literatury v dokumentu Dimash Show. Rosa vzpomíná, jak se během velké přestávky na oběd všichni studenti, počínaje těmi nejmladšími, vždy poflakovali kolem Dimashe. Jakmile se vrátil do třídy a s povzdechem řekl, že ničeho nedosáhl. Ukázalo se, že jeho matka mu dala tisíc tenge na oběd. Za všechny peníze nakoupil dorty a cestou do třídy vše rozdal dětem. Sám často nic neměl. „Představte si, jak byl milý! Ale nyní je tato vděčnost a požehnání od dětí, které krmil, slyšet shora. A proto dosáhl takových výšin.“ říká Roza Kuanyševa. Dimash se vždy zajímal o jinou stravu, o tu duchovní. Když byl v páté třídě, přišel do školy s červenýma očima z nespavosti. Učitel se ho zeptal, proč málo spí. Řekl, že se celou noc připravoval a chtěl spolužákům číst o géniovi velké stepi. Takže všechny překvapil čtením Abajeva, vypráví Rosa Kuanyševa. I jako vysokoškolský student se Dimash často vracel do školy pro čerstvou dávku duchovní stravy. Když byl ve druhém ročníku, přišel jednou v zimě do školy a požádal jí, zda by mohl sedět v jejích hodinách. Zeptala se Dimashe, co se stalo. Vysvětlil, že chce slyšet díla Abaje Kunanbajeva a Muchtara Auezova. Tři hodiny sledoval učitele a poslouchal hodiny kazašského jazyka a literatury. Jak později Dimash přiznal, tímto způsobem dostával duchovní výživu.

Do Astany na studia na Národní Univerzitu umění se tedy přesunul Dimash až ve svých 20 letech, v roce 2014. To již měl za sebou nesčetná vítězství z celé řadě mezinárodních soutěží a velké turné dvaceti pěti koncertů Unforgetable Day v Kazachstánu. Bakalářské studium bylo v oboru zpěv (jazz a pop). V roce 2018 zahájil magisterské studium v oboru kompozice.

1. 9. 2018 měl při příležitosti Dne znalostí a vzdělání na této Univerzitě proslov:
„Vážení naši učitelé, maminky, sestry, tety, tatínkové!
Toto centrum kultury lze nazvat mým druhým domovem, protože zde jsou mí drazí učitelé, kteří mě učili pro život. Dovolte mi, abych vám z celého srdce tisíckrát poděkoval, protože mé dosavadní úspěchy, malá vítězství, vrcholy, které jsem v tuto chvíli zdolal, jsou výsledkem vaší práce a já jsem jediným ukazatelem vaší práce. Naší povinností jako studentů je ctít a rozšiřovat vaši práci.
Nově příchozím studentům bych rád řekl pár návodných slov: nejdůležitější jsou lidské a duchovní hodnoty, především byste se měli snažit být dobrým člověkem, bez ohledu na to, kdo jste povoláním, … ať už jste skladatelem (nebo někým jiným). Především neztrácejte lidské a duchovní hodnoty. Jako například moje rektorka Aiman Kožabekovna, která je toho přímým příkladem. Přestože dobyla celý svět a zaujímá přední místo mezi velkými houslisty světa, nikdy nezapomíná na lidské a duchovní hodnoty.
Máme skvělého skladatele, který dal správný směr naší moderní kazašské hudbě s vysoce kvalitním, značkovým, jak se říká, „módním stylem“, svým úhlem pohledu. Pozvedl ji na novou úroveň – Kenesi-ago, moc rád vás vidím! Před časem, během mé účasti v 17 letech na dobré národní soutěži Žas Kanat, při mé první účasti v soutěži dospělých, mi poprvé dali první cenu Aiman-apa a Kenes-aga, takže cesta, kterou mi staví vaše laskavé ruce, mi přináší stále jen štěstí, radost, přispívá k dalšímu rozvoji mé kariéry. Každý student, který sem v budoucnu přijde zdolá vysoké vrcholy, v to věřím.
Musím říci, že mnoho z mých snů se stalo skutečností právě ve zdech této univerzity. Proto všem svým skvělým učitelům, kteří mě naučili mnohé pro umění i život, děkuji, mám vás moc rád. Gratulujeme!“

Magisterské studium zakončil Dimash diplomovou prací na téma Osobní obraz představitelů tradičních hudebních umění. (Ve videu se můžeme o ní dozvědět více.) Kazašská lidová hudba má hluboké kořeny a různé žánry. Rozvíjela se dlouhou dobu a v současnosti se stala kulturním bohatstvím. Sledování a sbírání těchto cenností je velmi důležité. V anotaci práce se píše: Osobnost v tradiční kazašské hudbě je jev mnohovrstevný, respektive jeho zkoumání potřebuje různorodý komplexní přístup. Na formování osobnosti v kazašské kultuře má vliv několik faktorů, mezi nimi je nejdůležitější rodina, způsob výchovy a učení, sociální prostředí a další. Tyto faktory jsou podrobně rozepsány v práci.
18. června 2020 se na kazašské Národní Univerzitě umění konala obhajoba magisterské práce, vzhledem k riziku nákazy koronavirem proběhla zkouška online. Mistr student kompozice získal nejvyšší skóre 100 bodů.
Obdržel i nabídku na doktorské studium. Byl přijat do oboru Muzikologie (hudební věda), v němž nyní pokračuje. V rámci svého postgraduálního studia se zabývá i folklórem jako jedním z předmětů. Píše disertační práci Pop-art průmysl v Kazachstánu, tradice a vyhlídky do budoucnosti. Rektorka univerzity k tomu říká: „Řekla jsem mu, že budoucnost tohoto odvětví musí být důkladně prostudována, vzhledem k jeho zapojení do tohoto průmyslu, a jeho přístupu ke známým manažerům a slavným nahrávacím studiím. Musí být citována jako fait accompli (hotová věc), jeho disertační práce musí být srozumitelná, aby se další generace umělců mohly poučit a přivést náš pop-art průmysl na mezinárodní úroveň.“ (Dokument Itogy goda 2020)

Dimash si váží učitelů, ale učitelé si také váží Dimashe. Rektorka university Aiman Musachodžajeva mu letos přála k narozeninám následujícími slovy: „Jménem Kazašské národní univerzity umění i svým jménem blahopřeji Dimashovi Kudaibergenovi, populárnímu zpěvákovi, talentovanému zpěvákovi, doktorandovi naší univerzity, kterého uznávají miliony lidí. Prostřednictvím písně jste představil kulturu, jazyk a hudbu kazašského lidu lidem jiných národností. To není snadný úkol. Plněním tohoto poslání na vysoké úrovni jste však prokázal, že jste umělcem na vysoké úrovni. Jste mistrem svého řemesla, mistrovsky kombinujete tradiční hudbu a moderní hudbu v novém formátu. Jsme na vás pyšní! Hlavně vám přeji pevné zdraví a nevyčerpatelnou inspiraci.“
Univerzita se v době koncertu ARNAU (2019) otevřela pro fanoušky. Aiman Musachodžajeva o tomto období říká: „Jeho fanoušci sem přijeli z různých zemí. Přišli na univerzitu a požádali o prohlídku, chtěli vidět učebny, kde Dimash studoval… Vzali jsme je do prvního patra, oni políbili kliku, chtěli vidět klavír, kde hrával… ukázali jsme jim jeho portrét, který visí na univerzitě. Bylo zajímavé to sledovat a být svědkem velkého respektu, hlubokého obdivu, který mají k našemu talentu. Viděli jsme to poprvé.“
Dnes na stěnách univerzity visí Dimashových portrétů celá řada: Talgat Taishanov, kameraman a filmový režisér, kulturní propagátor filmového umění v Kazachstánu, se podělil na svém IG o několik obrázků, které komentuje: „Dimash Kudaibergen je chloubou kazašského lidu. Milujeme a respektujeme jeho práci. Zvláště bych rád poznamenal, že Dimash Kudaibergen je absolventem Kazašské národní univerzity umění. Jsme na to hrdí, a proto univerzitní muzeum má stánek věnovaný Dimashovi.“

„Ve svých pěti letech jsem vstoupil do dětského studia na Hudební akademii pojmenované po Achmetu Žubanovi. A vystudoval tam klavír, zpěv, sbor. Bylo tam také solfeggio. Pak jsem nastoupil na jinou hudební školu. Jmenovala se jednoduše Městský dům školáků. Poté jsem studoval na dětské hudební škole „Saz“, to je při Filharmonii Aktobe. Poté jsem začal pracovat ve stejné filharmonii, když mi bylo 14 nebo 13 let, pokud se nepletu. A… Počkejte, ne, myslím, že mi bylo 15 let. A pak jsem vstoupil do hudební školy v Aktobe… A… Ne, ne do školy, už na vysokou školu, obor Akademický zpěv a studoval jsem tam čtyři roky. Poté jsem vstoupil na Univerzitu umění v Astaně, obor Pop-jazzový zpěvák. Tam jsem pak absolvoval a nastoupil do magisterského studia oboru Skladba. Letos absolvuji a příští rok jdu na doktorandské studium. Zkrátka je to tak, je to nuda.-„Nuda? Opravdu? Myslím, že je to velmi zajímavé! Je pro vás fascinující studovat?“ –„Samozřejmě, samozřejmě.“

Dimash sice získal koncem roku 2022 Bolashakovo stipendium a mohl studovat New York Film Academy se specializací na režii v Los Angeles, ale nakonec se rozhodl jinak. V jednom rozhovoru uvedl:
„Nedávno jsem dostal pozvání ke studiu profese režisér v Los Angeles. Vždycky jsem chtěl studovat, získávat vzdělání. Ale byly tu koncerty, setkání s fanoušky, takže jsem si to musel rozmyslet.
Hodně lidí si prý myslí, že chodím na kurzy v Los Angeles. Ale já se potřebuji rozvíjet jako hudebník. Potřebuji takříkajíc udělat „upgrade“ (zdokonalit se), a tak jsem se vydal do centra showbyznysu. Před časem jsem žil čtyři a půl roku v Pekingu v Číně a pracoval jsem s týmem.
V Americe ale nestuduji. V současné době spolupracuji se slavným skladatelem Walterem Afanasieffem, který napsal soundtrack k filmu Titanic. Snažíme se napsat opravdu pěknou skladbu. Brzy vše uvidíte a uslyšíte. Zkrátka, žiji zde kvůli práci, nestuduji tady.
Ano, bylo mi také nabídnuto stipendium. Ale když jsme si to s týmem promysleli, rozhodli jsme se, že toto stipendium dáme jednomu velmi talentovanému člověku.“