Kim bilgen / Kdo ví?

Vpředu, jak sen bílé plachty, se ozývá volání 
A život, jak med sladký, se v pouhý klam promění
Kdo ví?
Štěstí je iluze, v citech se utopí
Jen sladkosti života ochutnej, pak tvůj čas uletí
Kdo ví?
Mé písně, tak jako oblaka, na nebe stoupají
Mé snové představy plachtí, tiše se vznášejí

Refrén:
Nekonečné, nekonečné sny
Nic mě, nic mě neutěší
Život jak houština, jen prohry nabízí
Všechno je pryč, vše se pryč vytrácí
Už nic nevidím 
Jen duch sbohem dává 
Ani loď bílá

Jako píseň dny sladké plynou
Příjemné zářivé dny minou
Můžeš toužit
Navždy odejdou
Kdo ví?
Cesta lásky citů plná je cestou života 
Však jednou i ona bude ztracena 
Kdo ví?

Refrén:
Nekonečné, nekonečné sny
Nic mě, nic mě neutěší
Život jak prales, jen prohry nabízí
Všechno je pryč, vše se pryč vytrácí
Už nic nevidím 
Jen duch sbohem dává 
Ani loď 

Copyright © Iva Kubištová – prosím nepublikujte obrázek na jiných webech bez souhlasu autorky

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

twelve − 5 =