Zahrady v Gesi (Gesi Bağları)

Na koncertě v turecké Anatolii (6. 5. 2023) Dimash vyvolal obrovské nadšení místních posluchačů tím, že předvedl píseň Zahrady (Vinice) v Gesi (Gesi Bağları).

Možná s tím mohli počítat – jednak je to lidová píseň, kterou mají v repertoáru skoro všichni významní turečtí zpěváci a navíc tuto píseň Dimash zpíval v Turecku už v roce 2013. Tehdy zastupoval Kazachstán na festivalu Türkçe Vizyon v Denizli. A 27. října 2016 ji zazpíval na koncertě v Astaně (Koncert melodií přátelství Kazachstán-Turecko). 

Gesi Bağları je turecká lidová píseň z provincie Kayseri v Anatolii. Autoři hudby a slov písně nejsou známi. Píseň byla editována ve čtyřicátých letech 20. století Muzafferem Sarisozenem, který provedl řadu expedic do venkovských oblastí Turecka, aby zde sbíral tisíce lidových písní. Od té doby se píseń Gesi Bağları stala velmi populární v Turecku a dalších turkických zemích.

Gesi Bağları je píseň o odloučení a ztrátě. Byly napsány různé verze příběhů, které se snaží vysvětlit nejednoznačný text písně. Podívejme se na jednu z nich:

Tato píseň je o mladé dívce – Leyle, vzala si Mustafu ze vzdálené vesnice. Tehdy bylo velmi těžké, zůstat v kontaktu se svou rodinou. Navíc, když se provdala, Mustafa i jeho rodina s ní zacházeli velmi špatně a její stesk po rodině nechápali. Proto se jí velmi stýská zejména po její matce. Jednoho dne se Leyla dozvěděla, že její milovaná matka je mrtvá. Začala usedavě plakat a zpívat tuto píseň, ve které vzdává matce hold, při chůzi na Gesi Baglari, což je krásné místo ve městě Kayseri v Turecku.

Zahrady v Gesi
Procházím zahrady v Gesi,
Už nemám svou lásku.
Nemám naději, že ji zas najdu. 
Už nemám svou lásku.
Nemám naději, že ji zas najdu. 
Jen moje víra v tebe ve mě žije.
Pojď a sedni tu si se mnou.
Budu ti vyprávět o svém smutku.
Proč bych měla milovat toho,
kdo mi nerozumí?
Proč bych měla milovat toho,
kdo mi nerozumí? 

Mám tři růžové keře v zahradě Gesi.
Vy, kteří se nebojíte Boha,
pamatujte, nikdo z nás není nesmrtelný.
Vy, kteří se nebojíte Boha,
pamatujte, nikdo z nás není nesmrtelný.
Když je na tomto světě smrt, 
je tu i hluboký žal.
Má ubohá matko, 
nenechávej mě samotnou 
mezi těmito horami!
Nikoho by neměli trápit, 
jen moje matka cítí, co mě bolí.

Poznámka: Je známo, že v různých částech Anatolie byli chováni divocí holubi v minulosti podle určitého systému pro potřebu hnojení na vinicích a zahradách. Holubí trus je považován za velmi cenné hnojivo. Takže stavby v této oblasti byly stavěny pro ně – sloužily k zajištění pravidelného sběru a hromadění holubího trusu. Holubníky ve vinicích Gesi z kamene byly nazývány „věžovým typem“, tento typ se nachází pouze v Gesi. (Zdroj – Ředitelství kultury a cestovního ruchu provincie Kayseri)

Copyright © Iva Kubištová – prosím nepublikujte obrázek na jiných webech bez souhlasu autorky

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

12 + eighteen =