Dimashova návštěva školy pojmenované po Šokanu Ualichanovi

21. listopadu 2023 navštívil Dimash školu pojmenovanou po Šokanu Ualichanovi v Almatě.

Dimash promlouval k přítomným žákům a studentům.

Samotná škola shoqan_school.kz na svém IG zveřejnila příspěvek s videem z Dimashovy návštěvy a připojila tento text:

Soukromá škola pojmenovaná po Šokanu Ualichanovi přivítala ve zdech své instituce naši světoznámou hvězdu Dimashe Kudaibergena.

Hvězda světoznámá svými úžasnými vokály a talentem strávila nezapomenutelný den v naší vzdělávací instituci. Školáci přivítali Dimashe s velkou radostí. Měli možnost klást zajímavé otázky, vyměňovat si názory na svět hudby a umění, a dokonce zažít společnou hru na dombru. Pro děti to znamená inspirovat se talentovaným a úspěšným člověkem, který svým uměním oslnil hudební svět. Video z návštěvy můžete zhlédnout zde.

Zde jsou hlavní části z Dimashova proslovu a jeho odpovědi na otázky:

Moderárorka provází Dimashe a komentuje: Nová stylizovaná knihovna pro výuku a setkání se zajímavými lidmi.

Dimash: Kui Balbyrau? (Hraje na dombru společně s dětmi)

Dimash: Dobrý den, vážení učitelé, pedagogové, děti!

Setkání s vámi ve mně vyvolává zvláštní pocity. Když vás, malé balapany (kuřátka), vidím, při pohledu na vaše rozzářené tváře, cítím se opravdu povzneseně a velmi šťastně. Mám teď tak skvělou náladu.

Moc vám děkuji za pozvání. Je pro mě velkou ctí setkat se s mladou generací, s těmi nejmenšími, a mít s vámi tak významný rozhovor. Protože si myslím, že z vůle Alláha je mezi vámi budoucí prezident, který bude stát v čele státu, a skvělí umělci, vědci, sportovci, učitelé, kteří budou naši zemi oslavovat. Přeji vám tedy, abyste bez únavy zdolávali vysoké vrcholy a zvyšovali prestiž naší země ve světě.

Dívka: My děti jsme se na dnešní setkání moc těšily. A je pravda, že v mysli každého z nás vyvstala otázka: „Jaké jste byl dítě, Dimashi-aga?“.

Našli jsme toto video, pojďme se na něj společně podívat.

Dimash: Tady jsem asi jedenáctiletý… (Po ukázce děti píseň zpívají sborově)

Dimash: Protože je nyní snazší ukládat informace k zapamatování, měli bychom se snažit naučit se jazyk. Musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom se rozvíjeli kreativně. Právě jsem vás sledoval, jak zpíváte, a musím říct, že váš talent je zřejmý. Bude-li Všemohoucí chtít, stanete se v budoucnu lepšími zpěváky než „Dimash“ a pošlete mě do důchodu. Možná už mezi vámi takoví jsou.

Ať žijete dlouho a jste zdraví, a hlavně si važte starších. Chovejte se ke starším s úctou a k mladším s pozorností. Rozhodně, tyto pravdy znáte, že? Pokud se ve vaší blízkosti ocitne člověk mladší a slabší než vy, měli byste mu pomoci, a to objetím a láskou. Myslím, že teprve tehdy začne člověk plnit jednu z nejdůležitějších povinností, nebo jinak řečeno, jedno z životních poslání. Úcta ke starším se projevuje, když sedíte ve velkém davu lidí a člověk, starší než vy, si přijde sednout a nejsou volná místa, musíte mu uvolnit své místo – je to povinnost!

Doufám, že to všechno budete dělat bez výhrad, protože studujete na této skvělé škole a získáváte vzdělání a znalosti od známých učitelů. Myslím, že mezi vámi nejsou žádné špatné děti. Nejdůležitější je: chovejte se k sobě navzájem s úctou, lidsky, a od útlého věku takové chování podporujte svým příkladem.

Dívka: Jmenuji se Aygerim. Mou první učitelkou byla Ajana Ašimchanovna. Kdo byl váš první učitel?

Dimash: Moje první učitelka hudby byla Dina Amangazievna. Do hudební školy jsem začala chodit, když mi bylo pět let. Stále jsem s ní v kontaktu. Svěřuji se jí se svými dobrými zprávami a ona mi gratuluje ke každému úspěchu. Díky ní jsem se poprvé naučil hrát na klavír.

Byl ukázán fragment příspěvku od Diny Amangazievny Nijazové, v kterém sdílela tato slova:

Nepamatuji si žádného slavného umělce, který by tak často zmiňoval své učitele. Dimash je výjimkou! Za krátkou dobu, kdy udělal závratnou kariéru, neztratil své lidské vlastnosti a nepostihla ho „hvězdná horečka“.

A pomoc, kterou poskytl během pandemie a rodinám horníků, kteří přišli o život, svědčí o jeho velkém srdci.

Někdy jsi již ty sám učitelem nás všech!“

Dívka: Jaké jméno se vám líbí? Jak vás nazývají?

Dimash: Oni [moje rodina] mě láskyplně nazývají (nazývali) „Dikonay“, „hříbátko“, „velbloudě“… různými jmény. Byl jsem hýčkané dítě, vyrůstal jsem vychovávaný dědou a babičkou, velkou rodinou, mámou a tátou. Když je dítě takto vychováváno, může se svobodněji vyjadřovat a sdělovat své myšlenky. Když tedy prarodiče své vnouče hýčkají, myslím, že z takového dítěte nevyroste špatný člověk.

Dívka: Děkuji. Dimashi-aga, povězte nám něco o svých prarodičích.

Tak já vám o nich něco stručně povím. Můj dědeček nedávno zemřel a svět se stal jiným… Do té doby mě vychovával, chránil, hlídal, staral se a pečoval o mě. „Әке көрген оқ жонар, шеше көрген тон пішер“. (Doslovně přeloženo jako: „Kdo tráví čas s otcem, naučí se vyrábět šípy – kdo tráví čas s matkou, naučí se šít kožich“). Takhle se to říká, vystihl jsem to správně? Když se podíváme do hloubky kořenů tohoto rčení – vypovídá o zvláštní roli otce a matky, když je člověk v procesu formování.

Přesto bychom se měli snažit, aby role prarodičů byla ještě důležitější, to je moje přání. Možná se ptáte: „Proč?“ Člověk, který vyrostl s požehnáním dědečka a obklopen všeobjímající láskou babičky, se nikdy nemůže, neměl by se stát špatným. Dědečkové a babičky, když jsou jejich děti zaneprázdněné prací a nemají dostatek času, jsou schopni vychovávat a vzdělávat svá vnoučata 24 hodin denně. Proto je třeba si dědečků, babiček, otců a matek vážit!

Chlapec: Asel Imangali kyzy je milovanou vnučkou svých prarodičů. Vyrůstala na pohádkách, které jí babička četla. Na poslechu těchto pohádek vyrůstá i naše spolužačka Sirin.

Dívka: I já jsem o těchto pohádkách slyšela a četla je, ale nechme o tom vyprávět Sirin.

Sirin: Teď se mi můj sen opravdu plní. Chtěla jsem vám tuto knihu dát, protože tuto knihu četla moje maminka a teď ji čtu já. Chtěla bych, abyste si ji přečetl také… (předává ji Dimashovi)

Dívka: Rozhodli jsme, že by bylo hezké, kdybychom si s vámi mohli zasadit nějaké pokojové rostliny. Hlavní myšlenkou je, že rostliny, které teď zasadíte do květináče, budou růst a kvést s námi! Je to taková překrásná idea!

Dimash: Жаным. Жаным (Žanym – moji drazí) pojďme sázet! – společně vysadí květinu.

Dimash: Zároveň musíte být spravedliví, ukáznění, dobře vychovaní, vzorní studenti! Také vyrostete. Nyní se vyvíjíte a musíte se vydat správným směrem a záleží také na vás, jak dobře vychovaní budete. Existuje samozřejmě výchova, kterou poskytují rodiče, ale nicméně to, jak se člověk formuje a co z něj nakonec vyroste, závisí na samotném člověku. Až vyrostete, je důležité, aby další generace mohla říct: „Tohle je můj táta a tohle můj děda“ a byla stejnou měrou na ně hrdá. Je tedy vaší nejdůležitější povinností, aby z vás vyrostli dobří lidé.

Ať žijete dlouho a jste zdraví, ať naše země žije v míru a harmonii. Ať žije škola pojmenovaná po Šokanu Ualichanovi!

Účastnice: Přívěsek jako dárek s přáním, aby byl amuletem, který vás ochrání a zažene případné potíže. (Dimash si přívěsek pověsil na krk.)

Moderátorka: Navzdory svému mládí jste se představením kazašského jazyka a kultury světu stal skutečným občanem světa. Zůstaňte vždy tak skromným, jakým jste. Vždy udělejte radost svým krajanům. Ať se vám daří ještě více. Dobývejte výšin a ať se můžeme radovat z vašich úspěchů. V souladu s tradicí jsme pro vás připravili čapan. (Oblékla mu čapan.)

Moderátorka 2: Prosím povězte nám, jaký jste byl jako dítě, a o lidech, kteří se přímo podíleli na vaší umělecké kariéře.

Dimash: V dětství jsem byl dítě, které nemělo prakticky volný čas. Veškerý čas jsem trávil studiem a poznáváním. Když jsem se setkával se školáky, vyprávěl jsem jim o tom. Podle mého názoru, ať už je to správně, nebo špatně, dítě by nemělo mít příliš mnoho volného času. Mělo by být zaměstnáno od rána do večera a rozvíjet se různými směry.

Ráno jsem vstával v 7 hodin a od 8 do 13 hodin jsem byl v hudební škole. Pak jsem chodil do střední školy, byl tam do 18.00 nebo 18.30 hodin. Pak jsem chodil do bazénu, pak na taekwondo, pak na hodiny dombry a měl jsem čas i na hraní s kamarády.

Neměl jsem přes den dostatek času! Tehdy jsem si ani neuvědomoval, že veškerý čas věnuji učení a poznávání. Když se teď ohlédnu zpět, uvědomuji si, že jsem neměla žádný volný čas. Ale myslím, že to bylo správné.

Moderátor: Můžete se s našimi studenty podělit o to, jak vám pomohly národní tradice a zvyky, když jste vstoupil na mezinárodní scénu?

Dimash: Na vaši otázku mohu odpovědět na základě své osobní zkušenosti s vyrůstáním v takové rodině. Abych se však do tohoto tématu ponořil hlouběji, musel bych se oženit, mít děti, svěřit je do výchovy starší generaci a pak se dívat zpovzdálí. Ale podle mého názoru jsou to správné tradice a správný způsob výchovy dětí.

Mnoho lidí tuto situaci vnímá nesprávně a chápe ji špatně. Myslí si, že když se prarodičům říká „mami a tati“, a nikoliv rodičům, je to špatně. Samozřejmě, přirozené city, láska, láska matky k dítěti a dítěte k matce, to vše je nám vlastní, takže nejsme o nic ochuzení. Ve stejnou dobu mě prarodiče, stejně jako rodiče, formovali svou výchovou až do mého dospívání.

Například starší generace je většinou stále doma, 24 hodin denně. A naši rodiče, když jsou mladí a zaměstnaní, jsou nejčastěji v práci. Pokud během této doby dostává dítě výchovu zvenčí a je to nesprávné, mohou ho prarodiče korigovat. Myslím, že mám všechny důvody a právo vyslovit takovou myšlenku.

My, děti 90. let, jsme dostávali výchovu z ulice. Myslím, že dnes už se to tolik neděje, a nemyslím si, že by to tak mělo být. Ale mým hlavním důvodem, proč jsem sem přišel, neboť mám o něco víc životních zkušeností než vy, je sdělit vám své myšlenky, které vám snad budou užitečné.

Važte si svých rodičů, važte si svých prarodičů, važte si lidí kolem sebe. Lidé se navzájem potřebují. Od této chvíle byste měli začít pěstovat přísnou disciplínu a vzdělávat se. Rodiče vás vychovávají, ale vy se formujete sami. Proto byste se měli snažit osvojit si dobré vlastnosti… už teď. To vše vychází z rodičovské výchovy.

Proto nerozdělujte lidi podle jazyka, náboženství nebo národnosti. Važte si a respektujte své rodiče, své příbuzné, všechny lidi kolem sebe. Pak bude v naší zemi mír a na světě mír.

Chlapec: Jsem žák třídy 10 A. Mám dvě otázky. Pokud dovolíte, zeptám se vás na ně. Pane Dimashi, vaše písně v kazaštině zpívají fanoušci z různých koutů světa. To znamená, že se prostřednictvím vašich písní učí kazašsky. Moje otázka zní – jak velký význam přikládáte textům písní a co je třeba udělat pro to, aby se dostaly k posluchačům?

Dimash: Texty písní vytvářejí talentovaní textaři. Samozřejmě, protože tuto píseň interpretuji, přikládám důležitost úvaze o tom, co vyroste z generace, která mé písně poslouchá.

Samozřejmě existují moderní trendy a postupy. Proto se snažíme skládat písně, které odpovídají současnosti. Ale podle mého názoru by každý umělec, který jde na pódium, měl mít myšlenku, kterou chce publiku předat. Pokud takové myšlenky nemá, pak to znamená, že píseň může zpívat kdokoliv. Snažím se o to, jak nejlépe umíme.

Vystupuji s písněmi, které oslovují i mladé lidi. Ale podstatnou část mého repertoáru tvoří složité písně. Protože jsou to složité písně, texty, poezie, filosofický význam těchto písní je hlubší. Pokud má píseň jednoduchou strukturu, je jednoduchá, těžko v ní hledat něco filozofického. Chci tedy říci, že je třeba věnovat pozornost textu. A vy byste také měli věnovat pozornost textům písní, které posloucháte. Je to důležité.

Měli bychom žít své životy, chovat se k druhým přívětivě, přátelsky, se sympatiemi, srdečně a uctivě. Bylo mi potěšením se s vámi setkat!

Děkuji vám za úžasný čas! Ať se vaše přání splní! Buďte šťastní. Miluji vás!

K dispozici je video, jehož titulky připravil Eurasianfanclub.

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6 − 5 =