3. prosince 2023 obdržel Dimash Kudaibergen v srbském Bělehradě cenu Nadace bratří Karičů „Architekt hudebních mostů“ za své úspěchy v umění a kultuře. Den poté se uskutečnil zajímavý rozhovor pro internetový portál Telegraf.rs podcast.
Moderátor v úvodu představil Dimashe slovy v srbštině:
„Moji drazí, vítejte v Telegrafu podcast. Dnes máme velmi speciálního hosta. Vše o tomto hostu je jedinečné a zvláštní. Za prvé, jeho hlasový rozsah, myslím, že je to jeden z nejlepších zpěváků na světě a je mi velkou ctí představit Dimashe Kudaibergena.
Překlad rozhovoru:
M: Vítejte, Dimasi!
D: Děkuji vám, bratře, děkuji.
M: Začnu tím, co vás přivedlo k nám do Srbska?
D: Líbí se mi tu, líbí se mi tu. Poprvé jsem byl v Srbsku téměř před osmi nebo devíti lety, když mi bylo 20 nebo 21 let. A tehdy jsem měl sen, že se musím do Srbska ještě jednou vrátit… protože miluji srbskou veřejnost, miluji vaši zemi, tolik milých lidí. Takže si to užívám.
M: Moc vám děkuji. Povězte mi … musíme si promluvit o vašem hlasovém rozsahu. To je totiž první věc, o které všichni mluví, když přijde řeč na „Dimashe“. Takže máte asi šest oktáv a dva půltóny hlasového rozsahu, je to tak?
D: Víte… vlastně to není to nejdůležitější. Chtěl bych to udržet v tajnosti, protože když posluchači poslouchají můj hlas, chci jim ukázat své emoce, když zpívám. To je to nejdůležitější … ale hlasové dovednosti, hlasový rozsah, nějaká fakta o hlasovém rozsahu, to si myslím, že není to nejdůležitější.
M: Ano, ale je docela úžasné mít možnost dělat ty věci, které děláte svým hlasem. Řekněte mi něco o svých prvních krocích v hudbě, kdy jste se o ní začal zajímat?
D: Poprvé jsem vystupoval, když mi byly dva roky. Nepamatuji si na to, ale rodiče mi o tom vyprávěli. Druhé vystoupení bylo, když mi bylo pět let, a ten okamžik si pamatuji velmi jasně.
Dirigent mě na jeviště pozval jako Marata Ajtimova. Marat Ajtimov je můj pěvecký trenér a v té době byl v naší zemi opravdu velmi slavný… a samozřejmě je stále velmi slavný.
Tehdy jsem vystoupil s písní o svém rodném městě, o Aktobe. Dodnes si na ten okamžik vzpomínám, ano.
D: A když mi bylo pět let, vystupoval jsem v soutěži, která se jmenovala Ajnalajin … tam jsem vyhrál a vydělal jsem tři dolary. Byl jsem opravdu velmi šťastný, protože to byly moje… jak to říct… první peníze, a byl jsem velmi šťastný, protože jsem měl možnost se o své peníze podělit se svou rodinou, víte. Byly to úžasné chvíle. Vzpomínám si na to.
M: Skvělé. Slyšel jsem také historku, nevím, jestli je pravdivá, že jste ve škole kreslil něco, co nikdo jiný nekreslil. Všichni kreslili auta, domy a tak, a vy jste kreslil…?
D: Ano, kreslil jsem… víte… spoustu věcí spojených s hudbou, nástroje, studio, mikrofony, takové věci… a samozřejmě mě zajímala auta, spousta věcí… jak to říct… domy, auta, všechno, ale…
M: Sport..?
D: Sport, samozřejmě, ano… ale když jsem byl dítě, hodně jsem byl soustředěný na hudbu, a tak to zůstalo.
M: Dnes se to tak jeví, rozhodně.
Takže mám otázku, to je pravděpodobně jiný druh rekordu, vaše první album ID se v roce 2019 stalo platinovým za 30 sekund nebo tak nějak…37 sekund? Je to tak?
D: Ano, a chci využít této příležitosti k tomu, abych moc poděkoval celému publiku, všem svým fanouškům, kteří mě podporují, kteří mě milují. Kvůli nim stále pracuji, stále jsem zpěvák, pořád mám sólové koncerty po celém světě. Samozřejmě je to kvůli jejich podpoře. Bez diváků, bez fanoušků nemůžu dělat nic.
M: Ano, to je pravda. Máte tady také fanoušky, viděl jste je, když jste přicházel do našeho studia. Pár fanoušků tady je, rozhodně víc než pár, musím říct.
Jak se vám tedy v Srbsku líbí? Chci se zeptat, ochutnal jste nějaké naše jídlo? Slyšel jsem, že rád ochutnáváte různé druhy jídel, je to pravda? Že rád ochutnáváte v podstatě cokoliv, jakoukoli kuchyni.
D: Víte, když mám hlad, můžu jíst cokoliv. Ne, prostě nemůžu jíst vepřové, samozřejmě.
M: Ano, v Srbsku je hodně vepřového.
D: Myslím, že naše jídlo je trochu podobné, protože Srbové… také rádi jíte hodně masa jako Kazaši, takže jsme si podobní.
D: A naše jazyky. Kazaši znají ruský jazyk velmi dobře, a když mluvíte svým jazykem, rozumím tomu, co říkáte.
M: Máme pár podobných slov
D: A srbština má spoustu tureckých slov. Například dorba.
M: Tambura.
D: Tambura, ano.
M: Umíte hrát na dombru, tedy na tamburu?
D: Samozřejmě. Poprvé mě to naučil dědeček, když mi byly čtyři nebo pět let. Od té doby hraji na dombru stále.
M: Lidé o vás asi nevědí, že nejste jen zpěvák, ale i hudebník. Třeba že hrajete na nástroje, na klavír.
D: Ano, snažím se. Nejsem zrovna nejlepší hudebník… ale myslím, že nejsem špatný.
M: Ano, chci říct, že i když umíte hrát jen na jeden nástroj, je to velká věc. A myslím, že už se nemusíme tolik bavit o vašem zpěvu, protože to už všichni znají, ale musím vyzdvihnout ještě něco. Ještě jednu věc o zpěvu – v kolika jazycích zpíváte? To je také úžasné.
D: Víc než ve dvanácti, nebo víc než třináct, už si to nepamatuju.
M: Nejsem si jistý, jestli dokážu vyjmenovat 13 jazyků, prostě udělat seznam 13 jazyků… a vy umíte zpívat ve 13 jazycích.
D: Víte, když se mi píseň líbí, je mi jedno, v jakém jazyce je. Můžu se ji naučit. Snažím se udělat maximum pro to, abych se ji naučil, už kvůli té hudbě.
M: Budete někdy zpívat v srbštině?
D: Když mi bylo patnáct let, vzpomínám si na jednu srbskou píseň, která se jmenovala Ovo je Balkan. Někdo s touto písní vystupoval na Eurovizi.
M: Byl to Milan Stanković.
D: Ano, Milan Stanković.
M: Je to velmi veselá píseň.
D: Velmi zajímavá píseň, víte.
M: Ano, hudebně obsahuje spoustu prvků z obou našich kultur.
D: Znám spoustu hudebníků, znám spoustu skvělých srbských hudebníků, znám spoustu srbských skladatelů. A herce – zrovna včera jsem se setkal s jedním z největších herců ve vaší zemi, nejen u vás, ale i v Rusku, s Milošem Bikovičem. Myslím, že je to úžasný herec.
M: Včera jste tady vystupoval v pořadu Bratři Karićů. Jaký to byl zážitek vystupovat opět v Srbsku? Stýskalo se vám po Srbsku a pak jste se do Srbska zase vrátili a vystupovali jste jako velký umělec? Protože v jednadvaceti… byl jste v Srbsku v jednadvaceti, ano? Tehdy jste teprve začínal, ale teď jste jako opravdu velký zpěvák, opravdu velká hvězda, celosvětová hvězda.
D: Myslím, že jsme všichni jenom lidi, hvězdy jsou na nebi.
M: Souhlasím, ale myslím, že nemůžete popřít popularitu, kterou ve světě máte. A myslím, že v Srbsku jsme velmi muzikální lidé.
D: Ano, samozřejmě.
M: Hudbu máme velmi rádi, ale nemáme možnost slyšet někoho, jako jste vy. Myslím, že nikdo jako vy asi není, ale…
D: Možná máte [někoho] lepšího než já, bratře, musíte se snažit víc hledat.
M: Ano, můžu ale říct, že si to nemyslím…Pokud jde o kvalitu hudby, když mluvíme v těchto souvislostech, nemáme moc šancí slyšet někoho mimo Srbsko, kdo zpívá tak dobře jako vy. Takže lidé byli včera večer opravdu ohromeni.
D: Moc vám děkuji, děkuji. Včerejší večer jsem si opravdu užil díky tolika milým lidem, víte. Byl to úžasný, úžasný večer.
M: Můžete mi říct ještě jednu věc… kdo je váš oblíbený umělec? Vím, kdo je váš oblíbený herec.
D: Kdo?
M: Jackie Chan?
D: Ano, to je pravda.
M: Ale obecně umělec, jako hudebník.
D: Jako hudebník?
M: Jako vzor.
D: Samozřejmě je to Luciano Pavarotti. Samozřejmě je to úžasná zpěvačka Céline Dion. Samozřejmě je to Andrea Bocelli. Samozřejmě je to Placido Domingo a Michael Jackson a Freddy Mercury a mnoho dalších.
D: Víte, já žádný idol nemám. Nevím, nikdy jsem nebyl fanoušek. Jen si jich vážím, protože odvedli velkou práci, udělali spoustu neuvěřitelné hudby. Takže kvůli tomu si jich vážím, a chápu, že na sobě tvrdě pracovali. A že se stali slavnými díky své tvrdé práci… a samozřejmě s Boží podporou.
M: Dobře, děkuji vám za váš čas. Bylo mi opravdu ctí a potěšením s vámi hovořit a doufám, že se v budoucnu v Srbsku ještě někdy uvidíme.
D: Ano, na sólovém koncertě, bratře. Doufám.
M: Moc vám děkuji.
D: Moc vám děkuji, bratře.
Video s rozhovorem: