Dimash Kudaibergen a Galym Asylov – tvůrčí tandem

Vypráví hlavní režisér videa When I’ve got you.

Nejnovější videoklip národního umělce Kazachstánu Dimashe Kudaibergena When I’ve got you (Když tě mám) nadále zaznamenává na YouTube přírůstek zhlédnutí a během několika týdnů suverénně překonal dvoumilionovou hranici. Jak tento skutečný minifilm s nečekanou zápletkou a působivou videosekvencí vznikal, se redakce DK Media Europe zeptala hlavního režiséra videoklipu Galyma Asylova.

26. února, Istanbul. Tisková konference věnovaná nadcházejícímu sólovému koncertu Dimashe Kudaibergena v Turecku a premiéra jeho videoklipu k nové skladbě When I’ve got you. S velkým zájmem sledujeme obrazovku. U stolu naproti vedle hlavního producenta Kanata Aitbaeva sedí jeho syn Dimash, autor písně a představitel hlavní mužské role, a o trochu dál stojí hlavní režisér videoklipu Galym Asylov. Za pár minut – nečekaný výkřik v sále, úsměv na tváři viníka tohoto jednání a zasloužený potlesk: track je nezvykle svěží a linie klipu odvážná.

Jen pár týdnů po premiéře je jasné, že se očekávání naplnila – Dimashova píseň When I’ve got you zní v mnoha rádiích po celém světě. Stále více cizinců zanechává pod klipem na YouTube své nadšené komentáře, například: „Skvělá režie videa! Každý pohyb hlavních postav, pohyb kamery je přesně sladěn s textem písně, každá scéna je velkolepá. Zastavte video v kterémkoli místě klipu – uvidíte velmi krásný snímek!“

Kdo je tedy ten člověk, který vytvořil tak úspěšnou videosekvenci k Dimashově filigránské skladbě?

„Narodil jsem se ve městě Almaty,“ začíná svůj příběh Galym Asylov, „jako dítě jsem snil o tom, že se stanu vědcem a vynaleznu elixír mládí. Již během školních let jsem se začal zajímat o tvorbu videí. Moje první práce byly rodinné videozáběry na starou kameru s osmimilimetrovým filmem. Ale osud tomu chtěl, že jsem se přihlásil na obor programátor na polytechnické škole. Tam jsem začal hrát v КВН (Клуб весёлых и нахо́дчивых /Klub vtipných a vynalézavých – televizní komediální hry) a získal své první praktické dovednosti jako scenárista a režisér v produkci КВН. Poté jsem studoval na Filmové a televizní akademii, kde jsem dokončil magisterské studium. Rok jsem strávil na stáži ve ВГИК (Všeruská státní univerzita kinematografie pojmenovaná po S.A. Gerasimovi) v Moskvě. Během studentských let jsem získal mnoho pracovních zkušeností při natáčení komerčních projektů s názvem „love stories“ pro svatby. Snažil jsem se je vytvářet ve formátu krátkých filmů.“

Talentovaný tvůrce hudebních klipů začal svoji profesionální kariéru v roce 2012 natáčením třicetidílného seriálu Slovo důstojníka, nyní je žádaný a zapojený do státních akcí. Podle jeho vyjádření nebyl „nijak zvlášť“ překvapen, když ho Dimash oslovil s návrhem na vytvoření vizuálního obsahu pro sólový koncert Stranger, který v roce 2022 v Almaty zahájil stejnojmenné turné umělce.

„V té době,“ vysvětluje Galym, „jsem jeho plány neznal. Ale v Kazachstánu by se tehdy do realizace tohoto projektu nepustil každý. Bylo třeba natáčet rychle, efektivně a přesně tak, jak to vidí Dimash. Překvapilo mě, že mi zavolal sám. Vždyť mohl zavolat jeho manažer nebo asistent.“

Tato úspěšná spolupráce začala nečekaným nočním telefonátem Dimashe, který režiséra překvapil.

„Protože jsem řídil státní koncerty, znal jsem Dimashe, ale na dálku. Faktem je, že my, hlavní režiséři, stojíme s mikrofonem za řídícím pultem a druzí režiséři spolupracují s umělci.

Rozespalý jsem proto nechápal, kdo to je, když mi v noci volal.

Dimash začal vyprávět o svém projektu, o koncertu Stranger a o tom, že chce představit legendu o Korkyt-ata, tvůrci kobyzu, prvního smyčcového nástroje. Pak začal mluvit o dombře, o své touze natočit video o tomto nástroji. Po nastínění své vize mě požádal, abych natočil sekvence prologů ke koncertu. Povídali jsme si tři nebo čtyři hodiny, skoro až do rána.“

Když člověk poslouchá tento příběh o seznámení, chce vědět, jaký dojem tehdy Dimash na Galyma udělal?

„Prostý a zároveň nadpozemský člověk s bohatou fantazií a charismatem! Rychle jsme pochopili, že jsme na stejné vlně kreativity. A následné osobní setkání potvrdilo všechny mé předběžné závěry. Dimash úžasně kombinuje laskavost, prostotu a geniální intelekt. Při komunikaci s ním často zapomínáte, že před vámi stojí právě Dimash. Ale pokaždé, když ho vidím na pódiu, uvědomuji si, jaký je to profesionál, a jsem ohromen jeho energií!“

Práce se dostala do varu: natočili jsme promo video pro koncert Stranger v Almaty, Legendu o kobyzu a dombře a reklamu na Exeed. Dále klipy. Poslední z nich – When I’ve Got You – se od všech předchozích výrazně liší svým stylem Obzvlášť zajímavý je vznik upířího tématu při psaní scénáře.

Jsou mi blízké žánry jako thriller, horor, detektivka, mystika atd. Do budoucna uvažuji o natáčení filmů v tomto směru. Když Dimash pustil skladbu a řekl, že by chtěl natočit něco na základě této písně, tak jsem po poslechu nastínil svou představu – něco ve stylu Dr. Frankensteina, o monstru, do kterého se zamiluje dívka. Dimashovi se hororové téma líbilo a navrhl variantu s upírem. Zhruba popsal zápletku s dívkou, která chce udělat rozhovor s upírem. A z toho jsme dali dohromady scénář.

Tak to obvykle chodí. Posloucháme skladbu. V hlavě se zrodí nějaká fantazie. Sdílím své myšlenky, Dimash sdílí své myšlenky a pak dojdeme ke společnému konceptu a dáme dohromady scénář. Dlouho se nic nelíhlo. Samotná píseň je lákavá. Je tak brutální, mužná a charakteristická. Chtěl jsem ji předvést ve stylu Padesáti odstínů šedi, ale ne ve stejném vizuálním podání jako tento film, ale v něčem fantastičtějším a neobvyklejším.“

Galym také sdílí myšlenky, které by podle jeho názoru mohly být realizovány s takovým multitalentem, jakým je Dimash, a zároveň vysvětluje samotný koncept „kreativity“ a jeho podstatu na názorných příkladech.

„Chtěl jsem představit Dimashe ne v jedné podobě, ale v různých rolích, v podobě různých postav. Je to umělec, herec, měl by si vyzkoušet různé role: pohádkové i fantasy. A jednou z prvních, kterou jsme realizovali, byl upír.

Kreativita neznamená, že Dimash je takový i ve skutečnosti. Dimash může dnes hrát člověka, který není z tohoto světa, zítra statečného rytíře a pozítří naopak zbabělého krále. Je to role, není takový jen proto, že ji ztvárňuje.

A přestože jsou mnozí zvyklí vidět Dimash jako světlého a ve videu ho přeci jen ukazujeme zvířecího, temného, neměli bychom zapomínat, že mluvíme o kreativitě, že zkoušíme, experimentujeme, dáváme divákům různé emoce, možnost podívat se na umělce z různých stran. A to neznamená, že takový bude vždycky. Zítra natočíme film o andělovi a on bude jako anděl. Pak natočíme film o rytířích, kde bude vznešeným hrdinou. A potom bude hrát vojáka, který zabíjí jiné vojáky. A bude to ale smutný příběh. Ale je to Dimashova volba. Já mu nic nevnucuji, je to jeho idea. A téměř všechny jeho videoklipy jsou jeho nápady.“

Pokud si pamatujeme, že G. Asylov hrál v mládí v КВН, pak je logické předpokládat, že video nebylo pojato zcela vážně, aby zveličilo téma upírů?

„Nechci říct, že je to úplně špatně. V klipu se samozřejmě objevují některá klišé a odkazy, například na Interview s upírem a další slavné filmy tohoto žánru: to, že není vidět odraz hlavní postavy v zrcadle, že na konci vyskočí s výkřikem do kamery… Nebylo však úkolem natočit komedii. Neměli jsme však ani v úmyslu předvést skutečný horor. Naším záměrem nebylo natočit thriller a vyděsit diváky. Zvolili jsme odlehčený styl a shromáždili v tomto videu klišé z různých filmových žánrů.

To vyvolává vzpomínku na divákův výkřik při premiéře klipu v Istanbulu během závěrečné scény se „zvířecím“ hlavním hrdinou.

„Poslední scéna byla takto koncipována od začátku. Vždyť v celém videu vystupuje Dimash jako upír a divák by si měl alespoň jednou vychutnat jeho tesáky. Rozhodli jsme se ukázat divákovi tento moment na konci videa jen na vteřinu a vše připsat fantazii novinářky, která usnula v limuzíně.“

Tesáky, drápy, dlouhé vlasy i samotný kostým se opravdu staly nezapomenutelnými a stále vzbuzují oprávněný zájem diváků. Líčení zabralo každý den jednu až dvě hodiny po dobu tří natáčecích dnů. Jak vznikala podoba hlavní postavy, kterou Dimash v klipu tak barvitě ztělesnil? Kolik úsilí ho stála efektní vizuální podoba upíra?

„Dimash to měl s těmi dlouhými nehty celkově těžké. Nebylo možné je odstranit, protože scény se natáčely dlouhou dobu,“ objasňuje Galym podstatu situace a také Dimashovy reakce na toto utrpení. Byl udivený: „Jak se dívky vypořádávají s takovými nehty?“.

„Nechtěli jsme, aby Dimash vypadal tak, jak obvykle vypadá ve videoklipu. Něco na něm muselo být jinak. A protože jsme vytvořili celou jeho image, včetně účesu a drápů, rozhodli jsme se změnit barvu jeho očí,“ podělil se režisér o nápad použít barevné čočky. „Udělat oči modré by bylo příliš. Červené – příliš provokativní, agresivní. Proto jsme se rozhodli pro neutrální šedé tóny. Modrými se stávají díky barevné korekci“

O historii vzniku scénického kostýmu a původu jeho detailů G. Asylov prozradil více.

„Držel jsem ho v rukou. Je kožený a těžký. Vsadky ale nejsou kovové, ale pokovené, vytištěné na 3D tiskárně. Čínští módní návrháři vytvořili tento kostým doslova za 5 dní na základě mého náčrtu, který jsem vygeneroval pomocí umělé inteligence z obrázků nalezených na Googlu a Pinterestu. Poskytl jsem AI několik variant, což vedlo k vytvoření obrazu. Vzory nakreslili výhradně sami čínští módní návrháři. Poslal jsem jim pouze varianty, kde byl v ornamentech náznak kazašských motivů,“ vysvětluje Galym a zároveň poukazuje na důvod přítomnosti dvou pásků v outfitu. „Hodí se totiž k image. V minulosti jeden opasek držel kalhoty a na druhý se zavěšovala mušketa nebo meč, pokud se nemýlím. My jsme meč ani mušketu neměli, ale přesto zůstaly dva opasky.

Dimash často chodil k zrcadlu, zděšeně se na sebe díval a vtipkoval: „Bože, podívejte, a to mu ještě dali Národní (ocenění)!“.

Zajímavý detail: v klipu visí na stěně Dimashův portrét v životní velikosti, což je právě ta první kostýmní skica vytištěná na plátně.“

Ve videoklipu se kromě hlavní postavy upíra objevuje také další postava – novinářka, kterou hraje Polina Guzieva. Podle jakých kritérií byla vybrána Dimashova partnerka?

„Upírský příběh má své kořeny v Evropě, proto jsme chtěli vybrat dívku evropského, nikoli asijského vzhledu. A musela být hezká, vypadat velmi zranitelně, něžně, křehce, taková, kterou chcete chránit.

Museli jsme dlouho hledat. Přezkoumali jsme spoustu kandidátek, asi 60 dívek – z Ruska, Kyrgyzstánu, Biškeku, naše dívky z Almaty. Ale žádná z nich nebyla vhodná. Hledali jsme přirozenou, prostou dívku. Polina se na náš seznam dostala úplnou náhodou. Uvažovalo se o ní totiž v jiném castingu – na roli jedné z upírových manželek. A já jsem řekl: „Dimashi, myslím, že je to ona.“ A on na to: „Ano, skvělé, super, proč ne?“.

Přirozeně se zde nabízí úsudek, že dívku, která se měla stát jeho partnerkou „na více než dvě hodiny“, si vybral sám Dimash.

„Samozřejmě, že Dimash partnerku schválil, nemohlo mu to být jedno. Ale spoléhá se na nás. Když řekneme, že je člověk pro nějakou roli vhodný, věří nám. Zároveň nesedí a nevybírá si z deseti dívek – líbí, nelíbí. To absolutně není jeho styl. Dimash se prostě ptá: „Všechny jsou skvělé, je těžké si vybrat. Můžeš mi říct, která je nejlepší? Co si myslíš?“ A já mu pak poradím: „Možná je tahle lepší naživo, ale tahle bude vypadat dobře i na záběru.“ A on poslechne, důvěřuje profesionálům.“

V rozhovoru vyšlo najevo, že v době castingu nikdo nevěděl, že se za Polininým křehkým a jemným vzhledem skrývá železná povaha kazašské atletické šampionky a zkušenosti držitelky titulu Miss Eurasia International.

„Myslím, že jí pomohlo to, že je sportovkyně. Dívka nebyla náladová, byla houževnatá. Natáčeli jsme tři dny od rána do večera. Polina si ani jednou nestěžovala, že by byla unavená nebo že by ji bolely nohy. Některá křehká dívka, která není na takovou zátěž zvyklá, by asi začala být mrzutá. Ale Polina, víte, ačkoli se navenek tváří jako Evropanka, je v srdci kazašská bojovnice. Mimochodem, má kazašské kořeny. Dokázala se chovat důstojně. A nejspíš se jí líbilo, když se po všech těch únavných a dusných natáčeních ponořila do bazénu. Že je Polina sportovkyně, a dokonce šampionka, jsme se dozvěděli až na konci, a to od Dimashových fanoušků a od novinářů.

Ne zcela obyčejná je i historka, jak se v klipu objevil Květinový duet z prvního dějství opery Lea Delibese – Lakmé, která měla premiéru v Paříži v roce 1883.

„Na začátku klipu měla být moderní filmová melodie ve stylu Hanse Zimmera. Ukázal jsem ji Dimashovi, ale on chtěl něco jiného a začal mi ten motiv broukat zpaměti: „Tohle mi hraje v hlavě. Najdi to.“ Dimash však autora neznal. Mně ta hudba připadala povědomá a strávil jsem celou noc googlováním a hledáním pomocí aplikace Shazam v telefonu. A našel jsem moderní verzi v podání slavné operní divy. Ale protože byla moderní, měli bychom problém s autorskými právy. A když je píseň stará přes 70 let, pokud se nemýlím, autorská práva nepotřebujete. Takže jsme našli původní verzi této skladby, která se do videoklipu hodila tak dokonale, že si všichni mysleli, že ji zpívá Dimash. Ve skutečnosti je to originál tak, jak je. Dokonce jsme nepoužili žádné speciální efekty, ani jsme ji nezestařili. Neboť to byla vinylová deska, a to velmi, velmi stará, i když v dobré kvalitě.“

Během fascinujícího vyprávění o vzniku tohoto skutečného minifilmu se člověk chce dozvědět více o Dimashovi jako umělci, o jeho přístupu k úkolům, které mu režisér při práci na postavě zadal.

„Dimash, jakmile řeknete „kamera, záznam, motor, jedeme“, se stane jiným člověkem. Totéž se s ním děje na jevišti. Dostane se do jakéhosi transu a hraje svoji roli. Dával jsem mu jen obecné pokyny: stůj na tomto místě, jdi na toto místo, podívej se na svoji partnerku, to je vše. A pak to udělal sám: každé gesto, každý pohled. Napovídal jsem mu, kde se něco nehodí. Například tady zvedáš bradu moc nahoru, příliš arogantně, podíváme se na to v záběru. A on buď souhlasil, nebo řekl: ne, to je v pořádku. Takže pokud došlo k nějakému tvůrčímu sporu, došli jsme ke konsenzu.

Já mu zadávám charakter role, ale Dimash se vždycky snaží přidat něco svého, pořád si to dělá trochu po svém. A to odůvodněně.

Jakmile se Dimash dostane do záběru, začne improvizovat, různě gestikuluje, mění mimiku, pokaždé jinak zvedá bradu, hraje očima.“

Neméně zajímavý je proces natáčení na place, to, co zůstává skryté. Jak Dimash pracuje před kamerou?

„Dimash vynakládá maximální úsilí, vždy se účastní procesu a po každém záběru přijde a podívá se, jak to dopadlo, a někdy řekne: „Umím to lépe!“. I když jsem se vším spokojen, tj. režisér souhlasí, kameraman souhlasí, obraz je skvělý, herecké výkony jsou skvělé, osvětlení je skvělé, všechno fungovalo, jak mělo, ale když řekne, že to umí lépe, vždycky mu dám možnost udělat tzv. herecký double. Když se Dimash ozve: „Tady budu vypadat lépe vlevo, tady vpravo a na konci udělám rukama jiné gesto,“ dám mu šanci.

V případě potřeby může hrát na jeden záběr, ale když je na to čas a on si je vědom, že ten čas máme, udělá co nejvíc záběrů: „Nespěcháme, že ne? Uděláme jich víc.“ My jako tým to samozřejmě vítáme, protože čím více je zajímavých možností na výběr, tím je to pohodovější. A nejedná se o nepovedené záběry. Jsou to jen variace. Pro nás je zajímavější sedět u střihu a diskutovat: „Poslyš, tady jsi lépe rozhodil rukama.“ A Dimash na to: „Tady je to taky v pohodě“. Takto nakonec vybereme tu nejlepší variantu.“

Je zřejmé, že bylo natočeno poměrně hodně záběrů. Kolik materiálu bylo použito na sestavení finální verze?

„Jsem zvyklý pracovat pouze se storyboardem, vysvětluje režisér hudebního videa, „kdy se vyloučí všechny nepotřebné snímky. Kameramani, štáb, všichni ví – tady je první záběr, natočili pár záběrů, pak druhý záběr. Proto je všechno, sekunda po sekundě, všechno je potřeba, všechno je naplánováno předem: každá minuta, každý snímek.

Výjimkou byla scéna, kdy je Dimash v neonovém rámu, jako by byl za zrcadlem. Kamera se pohybuje a on zpívá v tomto rámu, který jsme na místě improvizovali. Takhle jsem to neplánoval. Když ale světla náhodou začala měnit barvy, vznikl neobvyklý efekt. Stojací lampy se rozsvítily buď fialovým, nebo růžovým světlem a vytvářely iluzi neskutečného světa. A líbilo se mi to a ocenil to i Dimash.

Rád si vše zdůvodňuji, a tak jsem nabídl tento výklad: „To není realita, hlavní hrdince se to všechno zdá, to je její představa. Všechny naše scény jsou příliš chladné a realistické. A tady uděláme malý náznak něčeho psychedelického.“

Video, nebo spíše „rybu“, jsem sestříhal nejprve sám, nespěchal jsem. Nemělo smysl to ukazovat Dimashovi. Je to prostě „ryba“. A úpravy jsme dokončili společně. Posadili jsme se a vybrali záběry. Dimash už to mohl sledovat živě: „Vezmi tohle pryč, podívejme se na tento záběr, pojďme to vzít znovu.“

Dimash, který se aktivně podílí na natáčení svých videí, kromě bohatých hereckých zkušeností nasbíral i zkušenosti s kamerou a režií. Jak intenzivně se podílel na videu When I’ve Got You?

„Dimash byl vždy na scéně.“ I když nenatáčel, přišel, podíval se na playback a sedl si vedle mě. Vždy kontroluje celý proces natáčení, ke kterému přistupuje nejen jako umělec, ale i jako režisér a jako producent.

Ale především je to umělec, který už má tolik zkušeností a kvantum znalostí, že se nevyhnutelně sami stanete režisérem. Spolupracovala s ním spousta režisérů, a to nejen na videích, ale i na koncertech. A on vše vidí, všímá si všeho. Přichází téměř s veškerým svým koncertním obsahem, scénickými obrazy, scénickým designem vystoupení, od hudební produkce až po gesta a umístění ostatních účastníků.“

Nyní je jasné, že před námi je dílo tvůrčího tandemu Dimash – Galym. Jaké scény považuje šéfrežisér G. Asylov za vydařené?

„Myslím, že se Dimashovi povedla závěrečná scéna, kdy začal dívku objímat a pak vrhl pohled do kamery. Byl to velmi zajímavý, vizuálně zdařilý filmový záběr. Dobře pak dopadla scéna s rozhovorem, kde sedí a dává jakoby rozhovor za zvuků hromu, hodně brutální – tady režisér klipu přidává důležitý detail: Vždy si navzájem pomáhali. Nemělo smysl natáčet zvlášť jeho a pak ji. I když dívka nebyla v záběru, posadili jsme je oba tak, aby s ní Dimash měl oční kontakt.“

Nakonec nás zajímá, jak moc byla v tomto hudebním videu použita počítačová grafika? A není to důvod, proč nebylo hned ukázáno divákovi?

„V tomto klipu není vůbec žádná grafika. Vše jsme natočili přirozeně, bez jakýchkoli počítačových úprav. A když hlavní postava jela v autě, dali jsme za auto LED diodu. To znamená, že jsme nepoužili ani zelené pozadí, abychom mohli později něco vymazat. Všude byl skutečný déšť z hadice. Nemáme žádné speciální efekty a Dimash nikde nelétá, žádné triky.

Dimash má zřejmě nějaké vnitřní hodiny,“ dodává Galym, „jen jsme čekali na jeho povel. Jakmile řekl „už je to v pořádku“, začali jsme startovat.“

Na závěr se připojujeme ke komentáři, který zanechal jeden z diváků pod videoklipem When I’ve Got You: „Bravo režisérům, kameramanům a spolutvůrcům! Tento klip je jako krásný klenot pro Dimashův diamantový hlas“.

Tvůrčí tandem dosáhl vynikajících výsledků. Doufáme, že v blízké budoucnosti, až Dimashovy vnitřní hodiny dají povel, oceníme jeho novou tvorbu.

„Dimash je teď pro mě víc než umělec, je to blízký přítel. V dnešní době je těžké najít člověka – stejně smýšlejícího, plnohodnotného přítele. A jsem rád, že mi tehdy v noci zavolal!“, – vřele vzpomíná G. Asylov, „díky němu mohu realizovat zajímavé nápady a tvořit historii, být malou, ale přece jen součástí historie samotného Dimashe Kudaibergena“.

Olga Terikov, DK Media Europe

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ten + two =