Dimashovi rodiče: o režisérské práci svého syna, kaskadérských kouscích, týmu, rodině a budoucích vnoučatech (rozhovor)

Po Dimashových velkolepých sólových koncertech turné Stranger v Astaně v září 2024 byli Dimashovi rodiče pozváni do studia televizního programu Qazaqstan „1001 TYН“.

Moderátor: Zahajujeme živé vysílání, drazí diváci! Jak jsme slíbili v ukázce, toto je náš první hvězdný rozhovor. Chlouba naší země dokázala shromáždit během dvou dnů v Astaně 50 000 diváků a uspořádala koncerty ve velkém měřítku. Myslím, že každý je zvědavý, jaké zajímavé momenty se odehrály v zákulisí a jak probíhaly přípravy. Podle mého názoru je lepší pozvat ty, kteří Dimashe znají nejlépe.

Moderátorka: Vítejte Kanate a Sveto Ajtbajevovi!

Moderátor: Dobrý večer! Prosím, posaďte se! Jak se máte?

Kanat: Díky Bohu, všechno je v pořádku. A vy?

Moderátor: Koncert skončil. Už si můžete odpočinout?

 Kanat: Ano, odpočíváme.

Moderátor: Máte čas na odpočinek?

Kanat: Ani ne, ve skutečnosti na něj nemáme moc času.

Moderátorka: Jak je známo, přijelo mnoho hostů ze zahraničí. Už jste je vyprovodili, tak teď začneme náš rozhovor u šálku čaje.

Kanat: Jak se máte? Jak se má vaše rodina? Rádi vás vidíme.

Moderátor: I my jsme rádi a děkujeme vám. Rozdělme si náš rozhovor na několik částí. Nejdříve budeme mluvit o koncertu a pak budeme pokračovat v rozhovoru o vás.

Sešlo se více než 10 000 hostů z 80 zemí. Jak již bylo zmíněno, za dva dny přišlo více než 50 000 diváků. Koncert takového rozsahu v Kazachstánu nejspíš ještě nebyl. Zdá se, že toto dokáže jen Dimash. Proběhlo vše podle plánu?

Kanat: Nastupuje nová generace – mladí, talentovaní interpreti s nádhernými písněmi, kteří dokáží přilákat velké publikum. Máme z toho radost. Nedávno naplnil stadion v Almaty velmi mladý zpěvák Sadraddin a to nás velmi těší. Kéž by takových mladých lidí bylo více.

Jak se říká, „příprava je zajímavější než samotná oslava“. Až do konce koncertů jsme byli velmi nervózní a cítili jsme velké napětí. Ale všechno proběhlo v pořádku, jak bylo naplánováno. Jsme za to vděční.

Jsme vděční divákům za jejich podporu. Pokud není publikum, znamená to, že vaši kreativitu nikdo nepotřebuje. Proto v první řadě vyjadřujeme nesmírnou vděčnost těm, kteří na koncert přišli, zaplnili arénu a projevili nám upřímnou podporu. Můj otec nám říkával: „Když jsou vám vaše rodná země a lid oporou, nemusíte si dělat starosti.“ Včera jsme to pocítili.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám jako soudržný tým pomohli. Je těžké to všechno zorganizovat sám. Pomáhalo tolik chlapců a děvčat: pracovalo s námi více než 500 lidí. Většina těch, kteří pomáhali, byli mladí lidé.

Chtěl bych poděkovat vedení města za organizaci dopravy a zajištění tras pro zahraniční hosty; pracovníkům útvaru pro vnitřní záležitosti za zajištění veřejného pořádku; Národní gardě Kazachstánu, Ulan; a všem, kteří se podíleli na prevenci mimořádných událostí. Byla to obrovská práce.

Moderátrka: Informační podpora ze strany národního televizního kanálu…

Kanat: Samozřejmě, informační podpora. To je přesně to, co jsem chtěl zmínit. Za zmínku stojí také ministerstvo kultury. To vše bylo možné díky sehranému týmu odborníků, mistrů svého řemesla. Všichni se na tomto procesu podíleli. Věříme, že i naši občané udělali na zahraniční hosty dobrý dojem. Doufáme, že se jim to podařilo.

Než jsme sem přišli, mluvili jsme s našimi americkými kolegy a jeden z nich řekl, že by chtěl žít v Astaně. Všiml si krásy města, laskavosti jeho obyvatel a čistého vzduchu – všechno se mu líbilo. Byla to jeho první návštěva Kazachstánu. Pohostinnost a přívětivost našich lidí je patrná okamžitě, už od chvíle, kdy naše hosty přivítá personál letiště. Jak úžasné je, když naši občané projevují takovou vřelou pohostinnost. Hrdost na naši vlast je inspirující.

Moderátorka: Když jsme se s vámi včera spojili, Světa říkala, že ještě vyprovází hosty.

Světa: Naši hosté odlétají 19. nebo 20., mnozí z nich jsou ještě tady.

Kanat: Na koncert přijelo mnoho kolegů z různých zemí: z Ameriky, Španělska, Itálie, Londýna a Číny. Je zapotřebí věnovat všem pozornost.

Bylo potřeba prodiskutovat nejen organizaci koncertu, ale také budoucí projekty. Těmito záležitostmi jsme se zabývali. A právě v této době jste nás pozvali jako hosty a věnovali nám svůj čas. Moc vám za to děkujeme!

Moderátorka: My děkujeme vám! Pokud je nám známo, na pódiu pracovalo 300 lidí a mimo něj 350 lidí. To je hodně lidí. Muselo se odehrát mnoho zajímavých okamžiků. Jak všechno probíhalo?

Moderátor: Možná došlo k nějakým komplikacím, povězte nám o přípravách.

Kanat: Nebylo to jednoduché. Dokud koncert neskončil, byli jsme plní obav, protože tam byla nejrůznější nebezpečná čísla. Dimash se snaží předvést svou kreativitu v rámci velkolepé show. Spustil se z výšky 36 metrů. To jsme se opravdu báli. Všechno se vždycky předem několikrát kontroluje. Nebylo nutné to dělat, ale když si Dimash stanovil takový cíl, chtěl jej realizovat. Všechno se několikrát kontroluje, aby byla konstrukce jeviště stabilní a nic se nekymácelo.

Je třeba zmínit firmu Event, která se postarala o přípravu pódia. Její šéf, Žumažan, pochází z Astany. Pracovali neúnavně a jejich práci je třeba vysoce ocenit. Všem pracovníkům přeji hodně úspěchů a štěstí. Bez koordinovaného úsilí by se nic nepodařilo.

Světa: Rádi bychom také poděkovali personálu Astana Areny. Patří mezi ně pracovníci zajišťující úklid, techničtí specialisté, ochranka i ti, kteří vítali hosty.

Kanat: Svým dílem přispěli i kluci z akciové společnosti Kazak Auenderi, kteří se podělili o své zkušenosti. To vše je velmi cenné. Lidé, kteří natáčeli obsah, přijeli speciálně z Almaty. Na organizaci se podílelo mnoho lidí. Jak říká kazašské přísloví: „Hlas jednoho člověka není slyšet. Chodec nemůže překonat vzdálenost jezdce“.

Za každý sektor byli zodpovědní různí lidé. Dimash například při tvorbě režijního plánu vše předem nastínil, jak by to mělo vypadat.

Moderátorka: Slyšeli jsme, že Dimash před koncertem s nikým nemluví. Je pravda, že 24 hodin před koncertem při přípravách mlčí?

Světa: Rozhodně, hlasivky jsou velmi citlivé a potřebují odpočinek. Dimash provedl všechny zkoušky několik dní předem. V předvečer koncertu obvykle mlčí. Aby byl zvuk zpěvu kvalitní, nesmí být hlasivky namáhány. Dimash si je toho vědom, a proto to tak dělá. Snažíme se ho nerozptylovat. Pokud je to nutné, nemluvíme s ním po telefonu, ale píšeme mu textové zprávy. Existuje takový pojem jako „hlasový odpočinek“. Když se ho na něco zeptáme, odpoví nám tak, že napíše na telefon. Je to významná příprava před koncertem.

Kanat: Tato příprava probíhá až v předvečer koncertu. Jeden až dva měsíce předem si vytvoří plán a zapíše si ho. Nastíní, jaký by měl být obsah, a dá jasné instrukce režisérovi.

Moderátorka: Takže si vše řídí sám?

Kanat: Ano, rozhoduje o tom, jak by měl vypadat začátek, co se má říci v kterém okamžiku a jaký obsah [videa] se má natočit. Je přítomen při natáčení obsahu a není doma i několik týdnů. Pokud chcete, aby něco dopadlo dobře, musíte se do toho zapojit: udělat to podle plánu a předělat to, když se vám něco nelíbí.

Světa: Dimash má velmi výkonný tým. Režisérův tým, specialisty na zvuk a osvětlení – ti všichni jsou z různých zemí. Jeho tým je mezinárodní. Má také velmi silný hudební tým.

Kanat: Za posledních sedm let si vybudoval vlastní tým. Jsou z různých zemí, je tam dokonce hudebník z Kuby…

Světa:  Z Barcelony ve Španělsku.

Moderátor: Promiňte, máme tu hovor od diváka. Pojďme se spojit. Dobrý večer! Posloucháme vás!

Divák: Zdravím vás! Dobrý večer!

 Moderátor: Máte otázku?

Divák: Navštívili jsme Dimashův první koncert v Astaně. Tentokrát se nám nepodařilo přijít.  Prý přišlo 10 000 zahraničních diváků, z čehož máme velkou radost. Dimashovi zahraniční fanoušci se zajímají o naši dombru. Jeden fanoušek si pořídil dombru a nechal si na ni napsat Dimashovo jméno. Dimash seznamuje svět s naší národní kulturou a tím ji propaguje. Z toho máme velkou radost.

Moderátor: Moc vám děkujeme! Říká, že někteří Dimashovi fanoušci přišli [na koncert] a začali projevovat zájem o dombru.

Kanat: Moc děkujeme za upřímná přání.

Světa: Mnozí z Dimashových fanoušků mluví plynně kazašsky jako rodilí mluvčí. Absolvovali online lekce od našich kazašských učitelů. Aga mluví o fanoušcích, jako je Andrea z Chile, která se naučila hrát na dombru online.

Mezi Dimashovými fanoušky existuje krásná tradice. Den před koncertem, bez ohledu, z které jsou země, fanoušci, kteří přijedou z různých koutů světa, uspořádají akci. Jedná se o velké setkání několika stovek lidí. Za jeho organizaci jsou zodpovědní Dears ze země, kde se koncert koná. Tentokrát Dears z hlavního města Astany uspořádali toto setkání v restauraci. Já jsem se jej zúčastnila, ale Kanat byl zaneprázdněn organizačními pracemi. Akce se zúčastnili všichni členové naší rodiny, kteří měli čas.

Dívka z Chile [Andrea] zahrála duet na dombru s jednou z nejtalentovanějších kazašských hráček na dombru Aigul Ulkenbajevovou. Když jsem se vrátila domů, řekla jsem o tom Kanatovi. Andrea dosáhla takové úrovně hry, že byla schopna předvést duet s tak úžasnou hráčkou na dombru, jakou je Aigul Ulkenbajevová. Jen si představte, kolik práce bylo vynaloženo na dosažení takové úrovně.

Moderátor: Aigul její snahu ocenila?

Světa: Zahrály spolu „kui“.

Moderátor: Celostátní televizní kanál vysílal přímý přenos z místa koncertu. Tehdy během tohoto přenosu také zahrála na dombru. Udělejme si krátkou přestávku a poté budeme v našem rozhovoru pokračovat.

Moderátor: Jsme zase naživo, milí diváci! Pokračujme v našem programu. Dnes jsou našimi hosty ve studiu Kanat a Světa Aitbajevovi.

Než budeme pokračovat v našem rozhovoru, podívejme se na jedno video. Bylo natočeno na koncertě. Pojďme se na něj podívat. Koluje po sociálních sítích.

Moderátorka: Soudě podle videa se zdá, že Dimash má děti opravdu rád.

Moderátor: Vzal si dárek, který mu malý chlapec připravil, a dokonce mu políbil ruku.

Moderátorka: Rozhodně je vidět, že Dimash má pro děti slabost.

Kanat: Ano, Dimash má děti opravdu rád. Děti našich příbuzných a sousedů se k němu vždycky rády přitočí. Některé mu lezou na ramena, jiné běhají u jeho nohou. Myslím, že je to proto, že on sám děti miluje a ony k němu přirozeně tíhnou. Dimash je dobrosrdečný. Není na ně přísný, což je nejspíš důvod, proč ho děti zbožňují.

Moderátorka: Jak se říká: „Psi a děti dokážou vycítí dobré lidi“ Dohlíží na Mansura a Raushan jako starší bratr?

Kanat: Ano, je velmi starostlivý. Vždycky ho poslouchají a jeho slova jsou pro ně jako zákon. Pro Mansura je Dimashův názor rozhodující. Někdy nás neposlouchá, ale Dimashe poslechne vždy.

Moderátor: Na videu je jasně vidět, jak moc má Dimash děti rád. Doufáme, že z něj jednou bude skvělý otec. Jste připraveni stát se prarodiči?

Světlana: Až přijde ten správný čas, podělíme se o novinky. Na ten okamžik čekáme.

Moderátorka: Světlano, Dimash je nejen synem kazašského národa, ale také synem světa. Každého jistě zajímá – jaká bude Světlana tchyně a jakou snachu si představujete?

Světa: Bezpochyby dobře vychovanou. V kazašské kultuře máme odjakživa přísloví: „Ten, kdo byl vychován mateřským mlékem, je dobře vychován“. Přejeme si takovou dívku. Pokud se tak stane, budeme šťastní. Čekáme a věříme, že všechno má svůj čas.

Kanat: Dá-li Bůh, Světa bude určitě dobrá tchyně. Ona sama byla skvělá snacha, vždycky si s tchyní a tchánem rozuměla a žila blízko nich. Věřím, že bude pro svou budoucí snachu skvělým vzorem. Doufáme, že ten den přijde.

Moderátorka: Říká se, že snacha je často podobá tchyni. Doufáme, že vaše budoucí snacha bude stejně krásná a důstojná jako vy.

Moderátor: Možná o tom doma mluvíte?

Světa: V poslední době se tyto rozhovory objevují stále častěji.

Kanat: Uvidíme, co nám osud přichystá. Pokud budou nějaké dobré zprávy, dáme vám vědět.

Moderátor: Přejeme si, aby se všechna vaše přání splnila.

Moderátor: Pojďme si teď trochu popovídat o vás. Chtěli bychom nyní ukázat jednu starou fotografii z archivu. Naši režiséři ji právě ukáží. Tady je. V jakém roce byla pořízena a kolik vám zde bylo let?

Světa: Bylo to v roce 2007, když se narodil Mansur. Narodil se v lednu, a protože jsme na pláži, tahle fotka musela být pořízena asi o půl roku později. Dimashovi mohlo být v té době asi 12 nebo 13 let.

Moderátor: A co tahle fotka?

Světa: Ta je asi z roku 2000, kdy se narodila Raushan. Jestli se nepletu, tak tahle fotka je stará asi 25 let.

Kanat: Tahle byla pravděpodobně pořízena před koncertem. Je tam vidět drátový mikrofon – tehdy jsme ještě neměli bezdrátové mikrofony.

Moderátorka: Už mnoho let tvoříte překrásný pár a pro mnoho lidí jste příkladem. Jaké je tajemství vašeho rodinného štěstí?

Světa: Myslím, že to především souvisí s tím, jak jsme byli vychováváni v rodině. Letos je to 31 let, co jsme se vzali. Třicet jedna let trpělivosti a rozvážnosti. Dříve jsme možná mluvili impulzivně, aniž bychom přemýšleli o důsledcích, ale teď je všechno jinak. Myslím, že je to díky tomu, jak jsme byli vychováváni.

Především nás tak vychovali naši rodiče. Jak moji rodiče, tak i Kanatovi rodiče nám pomohli vytvořit dobrou rodinu. Moji rodiče i Kanatovi rodiče – pomáhali nám vychovávat děti, zatímco my jsme byli zaneprázdněni prací a studiem. Podpora rodiny je klíčová. Každá nová rodina potřebuje především podporu svých rodičů.

Takže to, že se z nás stala tak silná rodina, je především zásluha našich rodičů. To se potvrdilo během třiceti let. Myslíme si, že stejným způsobem budeme pomáhat i našim dětem. Připravujeme se na to. Až budou mít děti, budeme jim pomáhat s výchovou. Pokud se mladá rodina bude chtít rozvíjet a růst, budeme jí oporou.

Moderátorka: Budou z vás báječní prarodiče.

Kanat: Kazašská výchova je národní výchova. Máme svůj vlastní národní kodex, svou vlastní mentalitu. Jak se říká: „Syn vychovaný otcem vyrobí šíp, z dcery vychované šikovnou matkou se stane řemeslnice.“

Když jsem se ženil, měli jsme velkou oslavu a sousedé po hostině pomáhali uklízet stoly. Můj otec, který byl zhruba ve stejném věku jako já teď, mě vzal stranou na lavičku pod stromem u našeho domu. Objal mě kolem ramen a řekl mi něco, na co nikdy nezapomenu:

„Synu, přivedl sis do našeho domu mladou dvacetiletou nevěstu. Přišla, protože ti důvěřuje. Nezná mě ani tvou matku. Tohle je pro ni jiné město, jiný kraj. Přišla sem s důvěrou v tebe.“ Chci, abys jí, dítěti z jiné rodiny, nikdy neublížil, abych se zítra mohl hrdě podívat příbuzným do očí. Chovej se důstojně. Přeji vám dlouhý a šťastný rodinný život. Udělej všechno pro to, abychom mohli žít s hlavou hrdě vztyčenou a být váženými hosty v domě našich příbuzných.“

Tato slova jsem si zapamatoval navždy. Myslím, že otec by měl být schopen říkat synovi takové věci, protože to má na něj velký vliv.

S rodiči žijeme dodnes. Někdy máme neshody, ale nikdy to před nimi nedáváme najevo, protože by to bylo neuctivé. Stane se, že se urazíme, ale nedokážeme se na sebe zlobit dlouho. Rychle se usmíříme a zapomeneme, proč jsme byli rozzlobení. To vše díky úctě, kterou chováme k rodičům.

Někdy si myslím, že život s rodiči je pro mladou rodinu důležitou školou. Je to životní lekce. Můj otec a Světy otec se k našim matkám vždycky chovali s úctou. Bohužel už nejsou mezi námi, ale žili dobrý život, byli respektováni a nikdo o nich nikdy nemluvil špatně. Byli ceněni a byli pro nás příkladem. Jejich slova si vždy budeme pamatovat, velice nám chybí.

Když se naši rodiče stali příbuznými, byli vždy přátelští, organizovali společné dovolené, navštěvovali se spolu. Viděli jsme to a učili se od nich. Takže abych odpověděl na vaši otázku, byla to velká životní lekce. Mladá rodina, dítě, nejsou vychováváni jen slovy – absorbují vše, co vidí.

Můj otec vždycky říkal: „Nedávej sliby, které nemůžeš splnit. Když dáš slovo, dodrž ho.“ To vše je pravda. Proto máme v paměti vše, co můj otec řekl. Vždycky si to budeme pamatovat. I když můj otec zemřel, mnoho z jeho slov mi zní stále v hlavě. Někdy, když jsem sám, přemýšlím o tom, co řekl, a uvědomuji si význam v novém světle. Vyvozuji z toho vlastní závěry.

Světa: Existuje jedno přísloví: „Dítě do pěti let si myslí, že jeho matka ví všechno.“ Když se narodí, je pro ně matka ideálem. Od pěti do patnácti let si myslí, že jeho otec ví všechno. Když pak vyroste a jeho rodiče zemřou, lituje, že se nemůže zeptat otce na radu. Nyní si vzpomínáme na jeho slova.

Moderátor: Jsou to krásná slova! Mám ještě jednu otázku. Teď, když jste oba sami rodiči, byly chvíle, kdy vám otcovy rady chyběly?

Kanat: Samozřejmě neustále. V jednu dobu jsem například diskutoval se Světiným otcem. Když jsem se sám stal otcem, uvědomil jsem si, jak moc mi jeho rady chybí.

Dokonce i moje matka často vzpomíná na své vlastní rodiče. Nezáleží na tom, kolik je vám let, stesk po rodičích nikdy nezmizí. Rady nejsou nikdy zbytečné. Když jste obklopeni dobrými lidmi, cítíte se plni energie. Stáváte se moudřejšími a motivovanějšími.

Přál bych si, aby měli mladí lidé nablízku úctyhodné lidí a mohli naslouchat jejich radám.

Když jsme měli doma hosty, otec mě pověřoval úkolem chodit se džbánem vody, aby si hosté mohli před jídlem umýt ruce, a já jsem přijímal jejich požehnání. Tehdy jsem přemýšlel, proč je to nutné. Vždyť je přece místo, kde si mohou umýt ruce. Vysvětlil mi: „Synu, musíš dostat požehnání. Musíš umět tvrdě pracovat.“ Maminka se také přidávala a dohlížela na to, abych připravil džbán a ručník. Nyní totéž říkáme svým dětem. Musíte umět poděkovat a přijímat požehnání.

Světa: Dimash také obchází hosty u stolu se džbánem na mytí rukou. Od té doby, co jsme se přestěhovali do Astany, jsou mnozí touto tradicí překvapeni. V našem regionu se to dělá dodnes. Nyní Dimash a Mansur dbají na to, aby to při příchodu hostů udělali oni. I když je místo, kde si můžete umýt ruce. Je to krásná tradice.

Kanat: Všechny kazašské tradice jsou krásné. Vezměte si například zvyk, že snacha uctívá starší. Je to nádherný způsob chování. V našem regionu se po jídle, když snacha bere tác ze stolu, ukloní starším. Není to vůbec ponižující. Jsou zde dva prvky.

Za prvé snacha přijímá požehnání. Vyslechne  si přání šťastného, prosperujícího rodinného života a dlouhých let ve zdraví. A laskavá slova jsou polovinou úspěchu. Když někdo slyší dobrá slova, zahřeje ho to na duši.

Za druhé, tchán si uvědomí své místo hlavy rodiny. Posiluje to hierarchii rodiny a úctu ke každému jejímu členu. V dnešní době mnoho rodin tuto tradici nedodržuje. Pro rozkvět národa je důležité neodchýlit se od tradice. Každý národ má dobré vlastnosti, ale my bychom měli přijmout ty, které jsou nám nejbližší.

Každý národ má své vlastní identifikátory: zaprvé jazyk, zadruhé tradice a pak je to umění a historie. Bez nich národ neexistuje. Pokud v zahraničí mluvíte jiným jazykem, nikdo nepozná, že jste Kazach. A pokud neznáte svou historii nebo umění, je to nemyslitelné. Asi si někdo bude myslet, že jste z jiné asijské země. Proto je tak důležité, aby si každý národ zachoval svou národní identitu.

Znalost dalších jazyků je skvělá – rozšiřuje vám to obzory. Je však nezbytné vychovávat dítě v jeho rodném jazyce, pak bude více respektovat jiné kultury. Matka je odpovědná za to, že prvním jazykem dítěte je jeho rodný jazyk.

Moderátorka: Světo, Kanate, přejeme si, aby vaše úžasná rodina byla obdařena snachou a zetěm, kteří chápou a sdílejí vaše hodnoty. Děkujeme, že jste se k nám přidali a věnovali nám svůj čas!

Moderátor: Rozhovor jsme začali diskuzí o důležitých tématech a přešli jsme k více  filozofickým otázkám. Doufáme, že si mladé rodiny z tohoto rozhovoru odnesou něco cenného.

Děkujeme vám! Tak zase na viděnou!

Zveřejnit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

fifteen + fifteen =