Svátek středu podzimu
Jak se blíží 17. září 2024, je čas připravit se na jeden z nejoblíbenějších svátků Číny – Svátek středu podzimu. Je to zvláštní den, kdy se rodiny mohou shromáždit, sdílet příběhy a vychutnat si jídlo za úplňku. Ať už s měsíčními koláčky, lucernami, nebo prostě jen ve společnosti blízkých, tento festival byl vždy o jednotě a spojení.
Svátek středu podzimu je tradiční čínský svátek původně spojený s oslavou ukončení sklizně. Připadá na 15. den 8. měsíce čínského lunárního kalendáře. V evropském kalendáři se pohybuje mezi počátkem září a počátkem října. Slaví se jak v Číně, tak na Tchaj-wanu, Japonsku, Koreji a Vietnamu.
O svátku se schází rodiny a přátelé ke slavnostnímu jídlu, oblíbené jsou měsíční koláče i další kulaté potraviny. Přinášejí se oběti Měsíční bohyni Čchang-e, která přináší štěstí. O svátku je měsíc v úplňku a sváteční úplněk je za nejjasnější a nejkulatější za celý rok. Svátek středu podzimu je pro Číňany, hned po čínském Novém roce, druhým nejvýznamnějším svátkem, a to nejen z kulturního hlediska, ale také z ekonomického. Číňané jsou zvyklí během svátku trávit čas s rodinou a přáteli. Tento svátek je někdy též přirovnáván k americkému svátku Den díkuvzdání. Pro tento svátek jsou též tradičním symbolem lucerny a koláčky ,,jüe-ping”.
Historie podzimních oslav sahá až do šangské doby (cca 1600–1046 př. n. l.), svátek je zmiňován v knize Čouské obřady, široká popularita tohoto svátku narostla v tchangském období (618–907). V Čínské lidové republice byl svátek roku 2006 prohlášen za součást kulturního dědictví a o dva roky později za státní svátek.
Ženy obvykle připravily mísy naplněné ovocem kulatého tvaru jako je například jablko, granátové jablko, medová broskev či hrozny. Tvary těchto plodů symbolizovaly plnost měsíce a rodinnou harmonii. V některých oblastech byly hrušky z těchto mís vyloučeny, protože slovo „hruška“ (li) se vyjadřuje stejně jako slovo pro „odloučení“. Na kamenný stůl byly též pokládány šálky, do kterých si rodina poté nalívala čaj. Během popíjení čaje si povídali, vyprávěli mytické příběhy a čekali na dokonalý okamžik, kdy bude měsíc nejkulatější a nejjasnější.
V podvečer festivalu středu podzimu si lidé vyprávěli příběhy o Měsíčním paláci a jeho obyvatelích jako je například králík s krátkým ocasem, dřevorubec Wu Gang či bohyně měsíce Čchang E a další.
K bohyni měsíce se pojí smutný příběh o odloučení od jejího manžela Chou Iho, který byl mistrovský lukostřelec. Jednoho dne se na obloze objevilo deset sluncí, která zářila tak jasně, že byl ohrožen život lidí na Zemi. Lukostřelec Chou I sestřelil devět sluncí a zůstalo pouze jedno, které září dodnes. Za odměnu dostal elixír života, ale protože elixíru nebylo dost pro oba, domluvili se, že jej ukryjí. Jednoho dne, kdy byla Čchang-e sama doma, však přišel zloděj, který chtěl elixír života ukrást. Aby jej Čchang-e před zlodějem ukryla, vypila ho a náhle začala stoupat a odletěla na měsíc, kde se stala jeho bohyní.
Číňané si měsíc spojují s jemností a jasností. V čínské mytologii je měsíc starý jako obydlí nesmrtelných, k čemuž se vztahuje plno mýtů, spojených s dlouhověkostí. (zdroj Wikipedia, zkráceno)
O Dimashově vystoupení píše Dimash News
17. září hlavní čínské televizní kanály CCTV odvysílaly Slavnost Svátku středu podzimu — galakoncert věnovaný Svátku středu podzimu, jednomu z nejvýznamnějších svátků v Číně. Festival připadá na 15. den 8. lunárního měsíce a tradičně se slaví s rodinou při pohledu na úplněk, jehož záře symbolizuje jednotu rodinného krbu.
Dimash předvedl duet s čínskou zpěvačkou Huang Xiaoyun a zpíval píseň S úctou k pozemskému životu (I Came to Honor Mortal Life) o hrdinovi, který se odváží vyzvat hvězdy i měsíc. Píseň odráží poselství, že člověk nemá čekat, když je chuť a příležitost jednat, zdůrazňuje soběstačnost a zůstat věrný sám sobě.
Galakoncertu při příležitosti Svátku středu podzimu se Dimash zúčastnil poprvé v roce 2018 , kde zpíval píseň Ty a já (You and Me) s čínskou hvězdou Wang Li.
Minulý rok zazpíval kazašský umělec „万里梦同心“ / „Tisíce mil, společný sen“ s renomovanou čínskou zpěvačkou Tang Weiwei na festivalu poloviny podzimu.