
Národní umělec Republiky Kazachstán Dimash Kudaibergen před dvěma lety svými sólovými koncerty v České republice a Německu poprvé otevřel Evropanům široké prostory kazašské kultury. Nyní sem zpěvák přijel znovu, aby představil obyvatelům Prahy a Düsseldorfu show Stranger/Cizinec. Redakce DK Media Europe se setkala s publikem a laskavě poskytla informace pro zveřejnění v republikových německých novinách Deutsche Allgemeine Zeitung.
Fronta u düsseldorfské PSD Bank Dome Areně byla impozantní, dvojitá řada těsně obepínala zaoblenou budovu. Většina lidí, kteří se chtěli dostat na koncert, mluvila německy, což znamenalo, že se pravděpodobně jednalo o místní obyvatele. Občas ucho zachytilo španělskou, anglickou a ruskou řeč, protože Dimashova show přitahuje fanoušky ze všech koutů světa. Nápadná byla i heterogenita publika: hlučné skupinky mladých lidí stály vedle sebe se staršími elegantně oblečenými páry a vedle brutálních „rockerů“ stály pestrobarevné páry „pankáčů“.

Naše postřehy potvrdily dvě sestry, které na koncert přijely z Hesenska:
„Když jsme stály ve frontě, viděly jsme, jak jsou všichni různí – někteří měli fialové vlasy, jiní piercing. Jsou to fanoušci heavy metalu a přišli na Dimashův koncert. Tak si říkáte: proč jsou tady? Takový neuvěřitelný kontrast, tak rozdílní lidé, ale je to on, Dimash, kdo je spojuje.
Mezi těmi, kteří přijeli na představení zdaleka, jsme potkali 25letého studenta z Hamburku. Od Paula jsme se dozvěděli, že v jeho rodině, do které patří i operní pěvci, je jediný, kdo je pro dílo kazašského umělce tak zapálený, že je připraven sám cestovat vlakem přes půl Německa kvůli příležitosti zúčastnit se živého koncert. Mladý muž řekl:
„Jsem Dears (jméno zpěvákových fanoušků, pozn. autora) od roku 2017. Na YouTube jsem slyšel píseň S.O.S d’un terrien en détresse, kterou Dimash předvedl na soutěži I am Singer/Jsem zpěvák v Číně a okamžitě jsem se stal jeho fanouškem. Tohle je můj druhý koncert. První byl před dvěma lety a také v Düsseldorfu. Nyní jsem se rozhodl přijet znovu a jsem rád, že jsem tentokrát našel nové, stejně smýšlející přátele.“
Na Dimashův první koncert v životě přijela z Hamburku také 83letá Margo v doprovodu své dcery. Žena řekla, že když slyšela Dimashovy písně, tak se jí líbily, že zůstaly v její paměti a přiměly ji cestovat dlouhou cestu, aby umělce slyšela naživo.
Zajímavý názor jsme se dozvěděli i od jednoho z místních obyvatel, který na koncert kazašského zpěváka v jeho rodném městě přišel již podruhé:
„Mám Dimash rád, protože se odvažuje dělat něco jinak. Nepíše obyčejnou hudbu, ale vytváří velmi emotivní díla, která se dotýkají mé duše.“
Přímo u pódia před začátkem představení se sešli Dears, kteří byli snadno rozeznatelní podle atributů, oblečení a symbolů vlasti svého oblíbeného umělce – Kazachstánu. Není pochyb o tom, že v aréně je jen zřídka vidět taková záplava barev.

Koncert začal poctou oběma zemím: z velkého plátna zazněly hymny Německa a Kazachstánu. V poslední době takto začíná každý sólový koncert Dimash. Jedna divačka si vzpomněl na svojí reakci:
„Když začala hrát hymna Kazachstánu, cítila jsem se jako ve své domovině. V tu chvíli mi všichni Dimashovi fanoušci připadali jako jedna velká rodina, jejíž součástí jsem byla i já.“
Stalo se, že letošní koncert připadl na Totensonntag, Dušičky v Německu, kdy i stánky vánočních trhů zůstaly pro veřejnost uzavřeny. Ale právě tento náboženský a kulturní svátek, významný pro křesťany, umožnil publiku shromážděnému v sále plněji prožít společně s umělcem radostné i smutné chvíle během představení a zamyslet se nad křehkostí života a důležitostí duchovních hodnot.
Dvě sestry z Hesenska, křesťanské aktivistky, se s námi podělily o své myšlenky na toto téma:
„Věřím, že Dimash nepřišel do našeho světa bez důvodu.“ Pravděpodobně má nějaké vlastní poslání. Myslím, že je políben Bohem. Protože je fenomenální, jak lidi spojuje.“
Jeden z nejvýznamnějších německo-židovských myslitelů 20. století Martin Buber napsal:
„Pouze ti, kdo věří v mír, mají příležitost komunikovat se světem samotným. Pokud se člověk poddá této interakci, nemůže být zbaven Boha.“

Zdá se, že právě v tomto kontextu je třeba uvažovat o původní Dimashově skladbě The Story of One Sky/Příběh jednoho nebe, která zanechává nesmazatelný dojem a je doprovázena videosekvencí vyzývající k mírovému soužití lidí různého pohlaví, věku a náboženství.
Jedna ze sester o této skladbě řekla toto: „Dimash přináší posluchačům mírumilovnost, klid a lásku k lidem. Přináší je s tak neuvěřitelnou silou, že vyvolává nevýslovné emoce. Když jsem na plátně viděla všechny ty lidi, z nichž jeden držel v rukou Bibli, byla jsem celá rozechvělá…,“ pláče žena, která se nedokáže vyrovnat se svými pocity. „Více Dimashů našemu světu. Stali jsme se velmi zlí. Lidé se stali velmi zlými. Žijeme na stejné planetě. Co sdílíme? Proč? Proč smrt?“ A její sestra dodává: „Při písni Příběh jednoho nebe jsme vzlykali. Všichni jsme vstali a tleskali vestoje a myslím, že Dimash všechno pochopil.“
Byl to jeden z nejpamátnějších okamžiků koncertu, kdy 8,5 tisíce lidí se zcela postavilo a pokorně skloněnému umělci aplaudovalo. Bouřlivý potlesk neutichal a Dimash musel publikum téměř přemlouvat, aby koncert mohl pokračovat. Zároveň zpěvák požádal publikum, aby ho naučilo jednu německou frázi. A nyní se pod kopulí arény harmonicky a mohutně skandovala slova „Gib uns Frieden/Dejte nám mír!“, která zpěvák převzal, ve všech harmoniích a variacích. A sám Dimash, proslulý zpěvem v mnoha jazycích, přidal ke své zásobě písní v kazaštině, angličtině, španělštině, italštině, francouzštině, čínštině a ruštině také zpěv v němčině, čímž potěšil publikum.
„Nevíš, kdo jsi, dokud ti to neřeknou ostatní. Zeptej se jich!“ Martin Buber

„Koncert se mi líbil.“ Jeden z Dimashových strážců byl sice z pozice své funkce trochu stručný, ale přesný. „S Dimashem se pracovalo snadno. Překvapil mě jeho zpěv a neobvyklá schopnost zpívat různými hlasy. Vystoupení bylo také krásné, i když jsem toho moc neviděl, protože jsem stál zády k pódiu. Publikum bylo dobré, mnohonárodnostní a různého věku.“
„Dimashe jsem předtím neznal, ale fotografka Alina, která tam ten večer pracovala, mi slibovala, že tam bude zajímavý koncert, a tak jsem na její doporučení přišel. Zarazilo mě obrovské množství lidí – sál byl plný. Dimashův hlas a hudba se mi naprosto líbily, a když jsem video zveřejnil ve svých příbězích na Instagramu, moji přátelé z celého světa byli v šoku, že se mi podařilo dostat se na jeho koncert.“ Uživatel Instagramu s přezdívkou ‚Dr. Ali‘ nebyl jediný, kdo měl potřebu napsat svou recenzi na sociálních sítích.
Zde je jen několik recenzí od nadšených diváků:
„Byl to můj první koncert v životě a ukázalo se, že byl nejen kouzelný, ale také jsem si Dimashe zamilovala, tak úžasného zpěváka a laskavou duši. Způsob, jakým komunikoval se svými fanoušky, byl velmi dojemný. Moc děkuji za tento nádherný zážitek.“
„Byl jsem u toho. Někde vzadu. Přišel jako náhodný posluchač krásného hlasu. Odešel jsem jako fanoušek, který se zamiloval do milého muže na pódiu, z něhož se vyklubal úžasný zpěvák. Bylo to naprosto úchvatné, jeden z nejunikátnějších koncertů, na kterých jsem kdy byl.“
„Navštívila jsem Váš koncert, aniž bych znala některou z Vašich písní (objevila jsem Vás měsíc před koncertem). Byl to pro mě kouzelný zážitek. Pokaždé, když si na koncert vzpomenu, mám okamžitě slzy v očích. Děkuji vám za tento nádherný večer, nikdy na něj nezapomenu. Pevně doufám, že do Düsseldorfu ještě někdy přijedete, a já určitě přijedu znovu“.
Vrátím se ke slovům jedné ze sester z Hesenska: „Tak rychle si získal publikum svou energií a aurou, svou lidskostí, že jsem byla prostě ohromena. Objal každého, kdo se k němu přiblížil
Ostatně toho večera byla na pódiu i jedenáctiletá Gabriela s prosbou, aby svému idolu mohla něco zazpívat. Dimash, který se vždy a všude nepřestává vyjadřovat o své velké lásce k dětem, ji okamžitě pozval na pódium, kde mladá zpěvačka po sebrání odvahy předvedla nejtěžší vokál Dimashovy písně Ave Maria na hudbu Igora Krutého. Milé okamžiky koncertu obohatil i malý improvizovaný duet Dimashe s jednou z jeho fanynek na píseň „Nezapomenutelný den“, kterou zpěvák v mladém věku sám složil. Velkorysost, s jakou Dimash dává lidem možnost ukázat se v jeho blízkosti, oceňuje zejména jeho vděčné publikum.

A jelikož národní umělec Kazachstánu je proslulý svým pěveckým mistrovstvím, často na jeho koncerty chodí profesionální hudebníci, aby naživo zažili a pochopili to, co je ohromuje i na nahrávce. Hovořili jsme o tom s 39letým popovým zpěvákem Chujdilem z Tádžikistánu, který navštívil zpěvákův koncert poprvé:
„Dimash není jen zpěvák, je to skutečný mistr, který svůj hlas ovládá s úžasnou precizností. Každý jeho tón je umělecké dílo. Když zpíval vysoké tóny – a já sám jsem studoval na konzervatoři a vím, jak je těžké takové tóny zazpívat – doslova se mi tajil dech. Jeho hlas proniká až k srdci, vyvolává bouři emocí a jeho hlasový rozsah je skutečně jedinečný. Tak snadné přechody od jemného šepotu k mohutným vysokým tónům neslyšíte každý den. Dimash vkládá do každé písně svou duši. Je to vidět na jeho pohledu, na jeho pohybech, na způsobu, jakým komunikuje s publikem. Není to jen koncert, ale celý příběh, který vypráví prostřednictvím hudby. Je to celé o jeho upřímnosti a talentu. Zpívá, jako by jeho hlas byl mostem mezi lidmi a jejich nejhlubšími emocemi. Máte pocit, že je na pódiu jen pro vás, že s vámi sdílí své prožitky. Je to velmi živý pocit, a proto je Dimash tak milován. Dimashovo umění nám připomíná, že hudba může být mocným jazykem, který spojuje lidi na celém světě.“

Zpěvák, který během koncertu často organizuje jedno malé zpívání s publikem, to tentokrát udělal dvakrát. Dimash, který má absolutní hudební sluch, okamžitě ocenil neuvěřitelnou muzikálnost německého publika, jehož pěvecké schopnosti se v Německu tradičně rozvíjejí od dětství, a rozhodl se na nich procvičit své sborové umění. Diváci se důsledně řídili pokyny hlavního sbormistra, spolu s ním zpívali kazašská slova a od Dimashe se jim dostalo zasloužené pochvaly za vynikající kazašskou výslovnost.
Jak řekl sám Dimash novináři televizního kanálu 24kz, když představoval celý svůj talentovaný tým:
„Hlavní je, že jsme přijeli s úmyslem ukázat světu naši kulturu, kouzelné melodie, které se dotýkají srdcí, a splnit očekávání, která jsou na nás kladena. Doufáme, že se to divákům líbilo. Máme z toho radost!.“ (překlad aktobe.dimash.dears.kz)
„Taková masa lidí zpívala kazašsky. Kazachů nebylo mnoho, ale zpíval s nimi celý sál. Byla to bomba,“ vzpomíná jedna ze sester a další dodává: „Jezdila jsem tady v Německu na různé koncerty, ale nikdy jsem necítila takový všeobjímající pocit, takovou hrdost. I když nejsme Kazašky, jsme z Kazachstánu. Cítila jsem takovou hrdost, jako by to byl můj příbuzný, kdo vystupuje. Seděla jsem s výrazem ve tváři „podívej, jaký je super“, ačkoli s Dimashem nemám nic společného, jen s jeho zemí. Dimash v nás probudil pocit hrdosti k zemi, ve které jsme se kdysi narodili.
https://www.instagram.com/p/DDrTN2zCztL/?img_index=5
Na území dnešního Kazachstánu žil v době Sovětského svazu téměř milion etnických Němců, z nichž většina se sama odstěhovala, nebo se jednalo o potomky Němců odsunutých z evropské části SSSR během druhé světové války. Po vzniku Kazašské republiky se asi 750 000 z nich mohlo vrátit do své historické vlasti a usadit se v Německu. Nyní, po mnoha desetiletích, jsou tito lidé připraveni znovu objevit zemi svého dětství a mládí.
Vzpomněli jsme si na slova dvou divaček, které se narodily a vyrostly v severním Kazachstánu a které tam byly poprvé po přestěhování do Německa: „Byl to pro nás kulturní šok. A když jsme se vrátily domů, rozhodly jsme se upevnit si dojmy z Kazachstánu návštěvou Dimashova koncertu. Je to úžasný zpěvák, je to anděl. Litovali, že na koncert přišli? Samozřejmě že ne. „Je velmi lidský, není rozmazlený, není hvězdný. Je to Člověk, a to je cítit a přenáší se to na diváky. Proto byl ten koncert tak hluboký.“
Mezi diváky, kteří během přestávek mezi písněmi přicházeli k pódiu, aby umělci předali květiny a dárky, byly dvě dívky z Kyrgyzstánu. Ainura a Nurai žili dlouhou dobu v Německu, ale dokázali se s Kazachy domluvit v jejich rodném kyrgyzském jazyce, kterému Dimash dokonale rozuměl. Nurai sdílela své myšlenky:
„Pro mě je Dimash nejen umělec s fenomenálním hlasem, ale také člověk, který svým životem a činy ukazuje, jak důležité je zůstat věrný svým kořenům. Jeho tvorba je prodchnuta úctou k rodné zemi a jejím tradicím. Jeho láska ke své rodině, oddanost kultuře a úžasná skromnost, navzdory jeho celosvětové slávě, z něj činí příklad, který je třeba následovat.“
„Silný koncert“, takový závěr učinily ženy, které už více než 30 let žijí ve své historické vlasti v Německu a které na koncertě svého bývalého krajana naplno pocítily vazbu na vlastní kořeny, na zemi, kde se narodily a vyrostly, na Kazachstán.
Nurai si také povšimla pozitivního dopadu, který má Dimashova kreativita na vzájemné porozumění mezi lidmi různých národností:
„Všichni jsme společně tančili, zpívali v různých jazycích – kazašsky, rusky, anglicky, francouzsky a dokonce i čínsky. Dimash nám dal neuvěřitelný pocit jednoty. Všechny nás sjednotil svou hudbou, energií a láskou. Je úžasné, jaký je Dimash mírotvůrce. Ať vystupuje kdekoli, jeho tvorba je vždy zasvěcena míru, lásce a dobru. Jeho hudba stírá hranice mezi národy a spojuje lidi různých kultur. Je mostem mezi národy, založeným na harmonii a lásce. Každé jeho vystoupení je jako kouzlo, které naplňuje duše světlem,“ uzavírá dívka a opakuje slova, která už mnohokrát slyšela od mnoha lidí, kteří Dimashovu tvorbu znají: „Znovu jsem si uvědomila, že jeho hudba je něco víc než jen umění. Je to univerzální jazyk, který spojuje srdce lidí na celém světě, jazyk, který mluví o tom nejdůležitějším – o míru, lásce a lidskosti.“

Nejčastějším slovem, které se objevuje v recenzích koncertů, a to nejen od diváků, ale dokonce i od členů umělcova týmu, je slovo „kouzelný“. Například od asistentky fotografa Leny Mondové:
„Když jsem vstoupil do obrovského sálu, zaplavila mě nevýslovná vlna emocí. Uvědomila jsem si, že jsem na místě, kde se každý zvuk stává součástí něčeho víc než jen koncertu – je to magie. Když Dimash přišel na pódium, zahalil sál světlem a jeho hlas naplnil prostor energií, kterou nelze vyjádřit slovy. Každý tón mi zrychloval tep a po kůži mi běhala husí kůže – byla jsem součástí něčeho magického. Jeho vášeň pro umění byla patrná z každého jeho pohybu: své kouzlo přináší opravdu každému.“
Vyprávění Oksany Gres, uprchlice z Ukrajiny, je pokusem o pochopení příčin tak magického vlivu Dimashe na posluchače:
„Dimashovy písně se mi líbily, protože na mě působil nejen jeho hlas a profesionalita, ale také inteligence a čistota duše. Chyběly mi písně bez vulgarit. Vidět na pódiu mladého muže, který opěvuje přátelství a vysoké city, je příjemné a inspirující, a také dává naději, že se na světě všechno změní, že přestanou války a lidé se budou mít rádi.“
Asistentka fotografa, stejně jako téměř všichni, s nimiž jsme mluvili, poznamenala, že Dimash srdečně komunikoval s publikem jako se členy jedné velké rodiny:
„Tato akce pro mě byla opravdovým zjevením, převrátila mé vnímání hudby naruby a ukázala mi, jak se umělec dokáže spojit s publikem, jak ovládá nejen svůj hlas, ale i pódium. Jeho smysl pro humor a schopnost komunikovat s publikem byly úžasné! Stmeloval lidi, zapojoval všechny do atmosféry okamžiku a dával příležitost vystoupit na pódiu i mladým hudebníkům. Má opravdu dobré srdce.“

O své dojmy a příběh se s námi podělila také Alina Proroka, fotografka z místa dění. V jejím životě se stala tragédie, když mladá žena po deseti letech společného života náhle přišla o manžela, a Dimashova píseň Láska unavených labutí a videoklip k ní, který natočil režisér Alan Badojev, jí pomohly toto těžké období překonat:
„Při opakovaném poslechu písně jsem hodně plakala. Ty slzy nebyly jen bolestí, ale také očistou. Díky této písni jsem našla sílu nechat to být a žít dál.“
Dívka vyprávěla, jak se s Dimashem po koncertě viděla: „Krátce jsem mu řekla, že mi jeho píseň pomohla přežít smrt manžela. Pevně mě objal, beze slov, ale v tom objetí jsem cítila jeho prostotu, laskavost a upřímnost. Složil ruce v modlitebním postoji, uklonil se a odešel“.
Ukázalo se, že Alina s dětmi a maminkou byly v roce 2022 nuceny opustit rodný Kyjev a našly azyl v Německu:
„Když jsme dorazili na Slovensko, uviděla jsem tvář světa – laskavost. Dobrovolníci na hranicích nás nakrmili teplou polévkou, dětem dali plyšové hračky, které dodnes uchováváme jako symbol laskavosti lidí. Užhorod, Slovensko, Česko, Mnichov, Düsseldorf, tak si nás předávali z ruky do ruky cizí lidé, kteří jednali rukama Božíma. Nebyla to jen pomoc, byla to skutečná útěcha. Lidé různých národností – Němci, ruskojazyčná komunita Německa – se spojili, aby pomohli těm, kteří byli v nesnázích. Tehdy jsem si uvědomil, že právě o takových chvílích zpívá Dimash. O jednotě, o víře. Jeho hudba je připomínkou toho, že lidskost je silnější než jakékoli zlo“.
Jako všestranně nadaná osoba, která od dětství vyrůstala ve světě hudby, poezie a malířství, se Alina naučila „slyšet a cítit hudbu hlouběji než běžný posluchač“. Mladá žena tvrdí: „Dimash nejen zpívá. Oživuje každé slovo, každý tón. Jeho hlas proniká do nejhlubších zákoutí duše a vytahuje vše, co je skryto. Jeho písně nejen znějí – ony léčí. Připomínají vám, že bolest je součástí života, ale skrze ni můžete najít světlo. Jeho hlas naživo je explozí emocí. Cítíte každý tón, každou vibraci. Naskakuje vám husí kůže. Lidé plakali, smáli se, vstávali ze sedadel, aby mu po každé písni zatleskali vestoje, je to tak silný hold jeho talentu! Viděla jsem fanoušky, kteří měli na sobě stejná trička nebo s Dimashovou fotografií na oblečení. Odznaky, obruče s jeho jménem… Všichni přišli připravení. Dávali mu květiny, aby se ho mohli dotknout nebo s ním prohodit pár slov. Lidé byli v euforii, včetně mě. Ten nevysvětlitelný pocit vesmírného naplnění, nějaký proud energie. Dimash předvedl všechny písně mistrovsky, prožíval každé slovo. Každá píseň byla jako jednotlivý malý život. Při poslední písni lidé stáli na svých místech, mávali vlajkami, květinami a cedulkami, volali na něj. Všechny nabil takovou energií, že už si nikdo nemohl sednout“.
Fotografka také připomněla reakci Světlany Jermekovny, Dimashovy matky, během koncertu:
„Natáčela jsem video, jak zpívá, a otočila jsem telefon do sálu. A kousek ode mě stála jeho maminka. Oči měla plné slz. Byl to přesně ten okamžik, kdy vidíte hrdost matky na svého syna, na to, jak působí na lidi.“

Dimashovi stálí diváci vědí, jak dojemně na každém představení umělec děkuje svým rodičům a rodině za podporu. Ne nadarmo taková úcta ke starším zapůsobila i na Oksanu z Ukrajiny:
„Tento mladý muž dokonale chápe, že je pokračováním svých rodičů. Váží si jich natolik, že je zve na pódium a veřejně jim děkuje za jejich podíl na jeho úspěchu. Je vidět, jak uctivý a zralý postoj má tento mladý muž k Bohu a svým rodičům. O to jsou pro mě Dimashovy písně cennější a pronikavější.“
Jsme si jisti, že lidé, kteří měli to štěstí a stali se účastníky vystoupení tohoto skvělého zpěváka, na prožité chvíle nikdy nezapomenou. A každý z nich se bude chtít připojit k závěrečným slovům fotografky Aliny:
„Dimashova hudba je víc než jen zvuky. Je to síla, která dokáže léčit, sjednocovat a připomínat to nejdůležitější. Říká nám, že láska, laskavost a lidskost jsou silnější než jakékoli zlo. A pokud jste jeho písně nikdy neslyšeli, udělejte to. Možná v nich najdete odpovědi, které už dlouho hledáte.“

Tři hodiny emocionální horské dráhy s názvem „Sólový koncert Dimashe Kudaibergena“ utekly jako voda. A po komunikaci s publikem bylo jasné, že pod kouzelným vlivem byli nejen fanoušci, ale i ti, kteří sem přišli poprvé – náhodou, na doporučení nebo ze zvědavosti. Nepochybujeme však, že všichni budou chtít znovu zažít ty silné emoce, kterými jsou vystoupení geniálního Kazacha proslulá. A to znamená, že na příštím Dimashově koncertu je nám souzeno radovat se z arény zaplněné do posledního místečka a z nadšených očí diváků.
Autorka: Ольга Териков (Olga Terikovová), DK Media Europe, publikováno v Deutsche Allgemeine Zeitung 13.12.2024
Původní článek: